Člověk. O pův. slova a o tvarech cf. Gb.
II. ml. I. 77., 154., 200., 813. Č. kupcový. Ev.
víd. 134. Mat. 13. 45. Nemôžu všetci byť páni,
musia byť i ludia na svete. Slov. ľhľd. 1893.
700. Co človek, to křehká nádoba. Šml. VIII.
6. Hádanky o člověku. Vz N Z. III. 38. Na
Mor. č. = mužský; osoba = ženská. Brt, D.
II. 303.

Člověkoznalství, n., Anthropognosie, f.
Sterz. 1. 217.

Člověkozpytec, tce, m., Antliropolog, m.
Sterz. I. 217.

Človětský. Č. podstata. Chč, Mik. 4715.
Vz násl. čs.

lun, slov. čln. Cf. o pův. Gb.. IT. ml. I.
65., Dob. Dur. 386.

Čľup, plums. Batoh, čľup! spadol do vody.
Slov. Phľd. XII. 722.

Člupek, pku, m. = jamka pod oknem,
v níž bývá nádobka na stékající se vodu. Záp.
Mor. Brt. D. II. 303.

čm. V čm ni přisuto: čmert. Dšk. ,Iihč. I. 24.

Čmaho = šmahem. Zábř. Brt. D. II. 303.

Čmák za Čmak oprav v Čmák.

Čmáňa, ě, f., nadávka, ČT. Tkč.

Čmárati m. čárati, Gb. H. ml. I. 445., Dšk.

Činel m. ščmel. Phľd. XII. 319., Gb. II.
ml. I. 512.

Čmelačí hnízdo, Us.

Čmerka = kal s másla. Brt. D. II. 303.
Čmert, a, m. = čert. Gb. II. ml. 1. 445.,
Dšk. Jihč. 1. 24. Cf. čm (3. dod.).

Čínoch, čňoch, u, m. = čich. Záp. Mor.
Brt, D. II. 303.

Čmochtit se = tlačiti se někam. Brt, I).
II. 303.

Čmokať ústy = mlaskati? Phľd. 1895.
471.

Čmouhovitý. Č. dno hrnce. Světz. 1895.
341.

Čmuchaň, e, f. = dýmka. Ve šviháčině.
Brt, D. II. 520.

Čmuchanda, y, f. = čumina. Vykl. Svat.

59.

Čmuchati m. čuchati, m přisuto. Dšk.
Jihč. I. 24. — Č. = kouřiti. Ve šviháčině,
Brt. D. II. 520.

Čnek, a, m. = šnek, š v č. Brt. D. II. 113.
Čnoch, vz Činoch (3. dod.).
Čnúť m. čtnúti. Gb. 11. ml. I. 8S)7.
Čobnout = šibnouti, Han. Brt. D. II. 303.

Čočka, ervum. Cf. Ott. VIII. 732. a. -

Č = prostora v písečné zemi, jež naplněna
jest vodou. Nar. list, 1895. č. 200. - Č. = tanec.
Vz Tanec čes. (3. dod.).

Čočkovec. Cf. Ott. VII. 912.

Čoda = čože. Phľd. 1895. 119.

Čogat = čahať, lézti na strom. Val. Brt.
D. II. 303.

Čóhať = dychtivě n. hloupě na něco hle-
děti. Brt, D. 11. 162.

Čochet. U Žleb. NZ. II. 615.

Čochetka, čochtička, y, f. = lehký střeríc,
trepka. U Žleb. NZ. II, 615.

Čochta, y, m. = člověk v chůzi vadný.
U Zich. NZ. II. 615.

Čochtati se. U Žleb. NZ. II. 615. Cf.
Čochta.

Čochtička, vz předcház. Čochetka.

Congať = po jedné noze skákati. Mor.
NZ. III. 22.

Čopja. Aby mělo zelí veliké hlávky, musí
se sadit čopja, Mtc. 1895. 350.

Čopriam, während. Slov. Phľd. XII. 454.

Čouda, y, f. — hvozda, drak, Dörrer, v pivo-
var. Sterz. 693. a,

Čouhal, a, m. = kdo na něco čouhá, čeká,
ku př. při svatbách na koláč n. nějaké jídlo
(za dveřmi a p.). NZ. III. 485.

Čouhati = čóhat (3. dod.).

Čouchnouti — čichnouti. Jevíč, Brt, D. II.
303.

Čovek = člověk. U Jestrabie a j. tam. Phľd.
1893. 427.

Čpaček, čka, m.. místo špaček. Gb. H. ml.
I. 513.

Čpalek m. špalek. Oestr. Mou. (Böhm.)
I. 495.

Čpavý m. ščpavý. Gb. II. ml. 1. 512. šč
ztratilo š a tak vzniklo uč. čpavý, jednak
změněno v šť a takové jest str. šťpavý. List.
til. 1895. 433. Cf. , šč.

Čpunt, u, m., místo špunt. Gb. II. ml. 1. 513.

čř mění se v tř: strč. čřěvo, z toho třevo
a přisutím s střevo. Gb, H. ml. I. 523.

Čřěbule, strč., z toho třebnle. Gb. H. ml.
I. 523.

Čřemcha, strč., z toho třemcha a přisutím s
střemeha. Gb. H. ml. I. 523.

Čremošno, a, n., obec v Turci. ľhľd. XII.
249.

Čřěn strč,, slov. črenka, z toho třenka a
přisutím s střenka, Gb. H. ml. I. 523.

Čřep strč., z toho třep, přisutím s střep.
Čb. II. ml. I. 523.

Črepový = hliněný. Č. rúry (v lukách).
Slov. ľhľd. 1893. 462., 463.

Črešňa. Na Slov. ľastr. L. 17. Cf. Čerešňa,
Čřěšně (nedoloženo), z toho třešně a při-
sutím s střešně. Vz Gb. H. ml. I. 523.

Čřevíc strč., z toho třevíc a přisutím s
střevíc. Gb. II. ml. I. 523.

Črevný = střevní. Č. vřed. Mtc. 1894.106.

Črieda strč., z toho třída a přisutím s střída,
Gb. H. ml. I. 523.

Čřiesla strč,, z toho třiesla a přisutím s
střísla, Prokla třiesla. Dal. C. 50.

Čřieslo (nedoloženo), z toho tříslo a při-
sutím s stříslo. Gb. H. ml. 1. 523. Šuchla
(strčila) drevo črieslem do kachiel (kamen).
Phľd. 1895. 214.

Čřieti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 77.
Č. strč. = čerpati, z toho tříti (čř v tř). Na-
třel nápoj z kamene. Ev. ol. 48. b. — Gb. H.
ml. I. 524.