Crmoman, a, m., Zimmermann, tesař. Slov.
Phl'd. 1893. 466.

Črně = černí. Kat. 2378.

Črta, črtati, slova nová, nesprávně utvo-
řená podle staroslovanského črtta, črъtati
incidere; mělo by býti čert-; podle toho bylo
změněno čertadlo v črtadlo. Gb. II. ml. I.
289. (64.).

Črtadlný (vůz, cursus ferratus). Vz Bob.
Dur. 328.

Črtadlo. Cf. předcház. Črta.

Črvata, y, f. = červotočina. Slov. Phľd.
1894. 77.

Črviak, a, m. Č. sa nazdá, že niet slad-
šieho korenečka nad chren (o moci zvyku).
Slov. Zátur.

čs mění se a) v c: co (czo) ze čso, pro-
rocký z proročský (chromecký m. chromečský,
lirt. D. II. 131.); b) v ts: ptatstvie z ptačstvie,
mohutský z mohučský. Ev. ol. 56. b., V. Kal.
208. — Gb. II. ml. I. 523. Na Chromečsku
v časování někdy v jc: ujce = uč se, projce
(= proč se) ptáš? Jinak tam v c: chromecký
(-čský). List. fil. 1894. 287., Brt. D. II. 131.

čsk (z čъsk) mění se jako sk: řečský, řečščí,
řečští; v ck: němečský německý. Gb. H.
ml. I. 448.

Čsně = ctné. List. fil. 1895. 102.

Čso, vz Co (3. dod.).

čst m. čt: načstřieti m. načtřieti. Rud. 30. b.

Čstíti. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 512.

čš mění se a) v č: čiščí m. čiščší; b) tš:
větší z věčší, pův. bylo vecší (bez dokladu).
Gb. H. ml. I. 521., 523.

čšč mění se v čč: poččen z počščen, inf.
počstiti. Gb. II. ml. I. 521.

-čští. Místo -čští psáno -cští: hradecští m.
hradečští. V. Kal. — Gb. H. ml. I. 521.

čt změněno a) v čť: břečtan — břečťan, Us.;
b) v št: čtyři — štyry, štrnáct, štvrtý, štěník
m. čteník. Cf. Gb. H. ml. I. 388., 525.

Čtář, e, m. od čtu. Dob. Dur. 317.

Čtena. Cf. Dob. Dur. 110., 314., 326.

Čtení, sv. čtení. Bl. Gr. 179. dává přednosť
slovu evangelium, že jest vlastnější než č.

Čtený = počítaný. Č. peníze. Arch. XIV.

77.

Čtice ze Ččicě a to ze tščicě. Vz Gb. H.
ml. I. 523.
Čtitelný. Č. písmo. Šf. (Mus. 1895. 81.).

Ctitroba ze čťútroba a to ččútroba a to
z tščútroba. Gb. H. ml. I. 523. Lék na č-bu
píti. GR. Nov. 56.

Čtivý ze ččivý a to ze tščivý. Gb. H. ml.
I. 523., List. fil. 1895. 295.

čtř m. čr, f přisuto: načtřieti. Rúd. 30. a.
Vz Načírati, Gb. H. ml. I. 396.

Čtverečně. Přitažlivosti magrnetu a železa
ubývá do dálky č. KP. VIII. 20.

Čtveřice. Mlácení ve č-ci: ,Šišky s mákem,
šišky s mákem' nebo: ,Hus na patře, shoď ji,
bratře'. Záp. Mor. NZ. IV. 397.

Čtveroevangelia. Mtc. 189-1. 93.

Čtverolistký m. čtverolistý. Háj. Herb
263. a.

Čtvrť. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 33.
Č. = čtvrtce. Na č. něco měřiti. Klel. III. 63.

Čtvrtečník, a, m. = kdo ve čtvrtek něco
dělává nebo nedělává. Zbrt. Pov. 107.

Čtvrtek. Ve č. nepřádej, v pátek nemo-
távej. Brt. Lid. 91. O svěcení č-tka u starých
Cechů vz NZ. III. 435. C. v lidovém podání.
Vz Zbrt, Pov. 109. (158., 155.).

Čtvrtláník = kdo má čtvrť lánu (15 korců)
rolí. NZ. III. 144.

Čtvrtlitr, u, m. Us.

Čtvrtně, míra. 1249. Reg. I. Stwrtnye,
quartale. Eml. Urb. 224., 228.

Čtvrtnický. C. grunt (čtvrtníka). Mtc.
1894. 350.

Čtvrtodenní zimnice. Neobvyklé prý slovo,
ale lékaři mohou prý ho užívati. Bl. Gr. 170.

Čtvrtý. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 64.
Pojď čtvrtej, pojď čtvrtej! Us. (Mlácení troj-
mo.) ČT. Tkč.

Čtyřboký jehlan. NZ. IV. 210.

Ctyřčetný. Č. květ rozrazilu. Č. Zrůd. 7.

Čtyřdlužka, y, f. = stopa: - - - -, di-
spondaeus. Sterz. I. 682. b.

Čtyrdný, latinismus. Bl. Gr. 170.

Čtyři. O tvarech hl. strčes. vz Gb. H. ml.

I. 154., Gb. Km. -i. 48., 49. Od štyří nedělí.
Kat. z Žer. 45. Čtyřie v Rkk. Vz List. lil.
1896. 323.

Čtyřičtvrtěláník, a, m. = kdo má ³/₄ lánu
(45 korců). NZ. III. 144.

Čtyřkopytnatý. Č. ssavci. Cf. Ott. VIII. 635.
Čtyřlaločný. Č. list. Č. Zrůd. 11. Cť. Čtyř-
laloký.

Čtyřmecítma. Posud na Domažl. NZ. IV.
197.

Čtyřnártní brouci, cryptopentamera. Cť.
Ott. 729. b.

Čtyrpárová, é, f., čes. tanec u Příma
u Rychn. Vz NZ. II. 672.

Čtyřpětinový. Č. většina. Vlč. Lit. 87.

Čtyřpolý. Č. stroj světlový (elektr.). Vz KP.
VIII. 91.

Čtyrpouzdrý. Č. prašník. Č. Zrůd. 22.

Čtyrrohoun, u, m. = čtverohran. Mark.
(Krok 1895. 325.).

Čtyřspolek, lku, m., Quadrupelallianz, ť.
Sterz. II. 610.

Čtyrstožárák, u, m., loď o čtyřech sto-
žářích. Mus. 1895. 273.

Čtyrtaktí, n. Vz NZ. III. 299.
Čtyrvětý. Č. zpěv. Kald. 33.

Čuba. Toto slovo objevuje se teprve r. 1380.
a neznamená nic jiného než kožišnou halenu;
Č. či šuba = zimní sukně chodící kožešinou
podšitá. Vz AVtr. Krj. I. 52. nn. Dle dra. Dvo-
řáka z arab. džubba. Dle Gb. H. ml. I. 513.
ze střhněm. schůbe, kožich; oporou čuba
canicula.

Čubať prutem = šibati. Jevíčko. Brt, D.

II. 303.