nebyl, aby zvonu od své fary neslyšel. Nov.
ľr. 229.

Dalekomet. Osvětlovací d. Nár. list. 1895.
č. 236.

Dalekomluva, y, f., Telcgraphie, Sterz.
I. 872.

Dalekomluvný. I), přístroje. Vz KP.
VIII. 342.

Dalenky, zaniklá ves. Mtc. XVIII. 199.

Daliborka. Vz Tk. X. 111.

Dalihod, a, m., os. jm. Kbrl. Dmži. 22.

Daliman, dulimon, u, m. = dlouhá
sukně knoflíky a šňůrami spínaná. Wtr. Krj.
I. 446. Cť. Doloman (3. dod.).

Dalimil. Cť. Vlč. Lit. 29 , 46., 201.

Daluman, u, m., vz Doloman (3. dod.).

Damas, druh doutníků. Us.

Damastinka, y, f. = damaščanka, jablko.
1631. Kat. 7. Zer. 13.

Damaškář, e, m., Damastweber, m. Sterz.
I. 638.

Damaškovaě, e, m., Damascierer, m.
Sterz, I. 638.

Damcovat == hrtičnice vi/hrabovati. Brt.
D. II. 235. Cf. í)ama.

Damill, u, m., etamin, látka tenká, hlazená,
vlněná, hedvábná, polohedvábná. Ott. VIII. 776.

Damovati = dělati jamky. Pes ďamuje =
hrabe. Brt. I). II. 304. í). čmeláky = vyko-
pávati. Ib.

Dainřit — dotěrně žádati. Záp. Mor. Brt.
D. II. 304.

Daň. O pův. slova a strčes. sklonění cť.
Gb. H. ml. I. 85., Gb. Km. -i, 4., 22. D. ture-
cká = na válku proti Turkům v XVIII. stol.
NZ. III. 219.

Dantla, y, m., vz násl. Daniel.

Dandnla, y, f. = klobása. Kobylí. Brt.
D. II. 304.

Daněk, ňka, m., vz násl. Daniel.

Daněl, a, m., vz násl. Daniel.

Danělka, y, m., vz násl. Daniel.

Danělkový. D, kalhoty. Vést. op. 1892. 28

Daněves z Damiančves, ves Damianova.
Čerň. Př. 32.

Daňhel, a, m., vz násl. Daniel.

Daňhelka, y, m., vz násl. Daniel.

Daníček, čka, m., os. jm., vz násl. Daniel.

Daniel. Ještě také: Daněl, Danělka, Daň-
hel, Daňhelka, Danihelka, Daněk?, Daníček?;
Danes, Danda, Daňsa, Dašek a Tašek. Kbrl.
15. Cť. Kotk. 16.

Danielův. Obora Danielova (kde se cho-
valy dravé šelmy). 1642. na Poděbr. Chybně:
danělíková (na danělíky, daňky). INÍZ. III. 521.

Danihelka, y, m., vz předcház. Daniel.

Dankov, a, m., míst. jm. na Slov. Phľd.
XII. 376.

Dánský. Výroba dánské kůže. Vz KP.
VI. 685.

Dar. 0 původu slova cť. Gb. H. ml. I.
21., 85. Kto je na_vzbytky a na dary živ, to
je velkej div. Na Zďársku. Nár. list. 1894.
c. 247. odp. ťeuill. Darové a dárkové oslepují
oči soudců. 1530. Snm. I. 337. Darové osle-
pují oči múdrych a přovracují slova sprave-
dlivých. Chč. S. 108. — D. nebeský, rostl.,
vz Celigana (3. dod.).

Dárce. Strčes. sklonění podle Panoše. Vz
Gb. Km. -a, 28. nn.

Darda. Cť. Šeťelín (3. dod.).

Darebák = sedlák. NZ. III. 512. — D. =
lump. Dobři ludě tam su; strč ich do měcha
a mišaj, jak chceš, dycky budě na vrchu d.
Mor. Ces. 1. V. 418.

Dárek. Boží d. — s hruškama. Nov. Př. 567.

Daremek = daremná věc. Za d-rnky pe-
níze vydáváme. Lomn. Peych. živ. Papežovy
d-mky se pronášely. Enns. 189. A.

Daremně. Bez kteréhož prosby všechny
d. (casse) věřeny jsú. 1418. List. til. 1895. 437.

Darmek = dítě. Ve šviháčině. Brt. D.
II. 520.

Darmo. D. ani p. Bohu neslúžime. Nov.
Př. 131.

Darmodal, a, m. = obchodník, který
z jara prasata z Uher přiháněl a sedlákům
prodával na úvěr tak, že mu až po žních
za ně platili. Us.

Darmoředitel = kdo bezplatně ředite-
luje. 1837. Mtc. 1895. 145.

Darmošlapství, n. Nár. list, 1894. č. 27.
a 183.

Darmovis, u, m. = hazuka. NZ. III. 424.
Cť. Schlopec (3. dod.).

Darna, y, f., území v Novohradskú na
Slov. Phľd. XII. 75., 422.

Darober, a, m. = nadávka iVředníkům ve
XVIII. stol. NZ. III. 512.

Daromnina, y, ť. = darebná věc. Slov. Dbš.

Darovati koho = obdarovati. GR. Nov.
52., 56., 67., Kosmogr. 125. a.

Dáseň. O původu slova a strčes. sklon,
vz Gb. H. ml. I. 53., Gb. Km. -i, 23., 24.

Daska, y, f. = deska. Vz Deska. Slov.

Dásno, a, n., pl. dásna fauces = jímadlo,
ústrojí, jímž se něco zvi. potrava jímá: hrdlo,
čelist, dáseň etc. Jazyk mój přidrží se dásnóm
mým. Ž. kl. 21., 16. (118., 103., 136. b. Krok
1894. 138.). Dásna, y, f., pl. dásny fauces.
Zmlkly sú d-ny mé. Z. kl. 68. i. (Krok 1894.
139.). 'Dásně. íb. 139. Cť. Dísno.

Dásňový. I), nádor, epulis. Vz Ott. VIII.
687. a

Dastihlav, u, m. = jelení skok, netáta
(uh.), rváč, lycopodium clavatuni, rostl., Brt.
D. II. 504.

Dáš, e, m. = dážď. U Jestrabic. Phľd.
1893. 427.

Daštený = deskový, prkenný. D. rakev.
Zvolen.

Datel. O tvarech slova cť. Gb. H. ml. I.

126. D. strakapoun, picus major, na Mor.
místy: datel, datlík, dětel, jetel; d. černý =
černá žluna. Mtc. 1893. 3Ö3. D., jatel (zl.,
val.), žlova černá (Kruml.), dřevolazník (laš.).
Brt. D. II. 496.

Ďatelinisko. Phľd. 1893. 505.

Dáti. O původu slova cť. Gb. H. ml. I.

85. 0 časování v Bystřičku, Kruml., Tisu. a j.
vz Brt. I). II. 83., 220., 196., 260. — abs.
Kto dáva, i máva; kto nedáva, ani nemáva.
Phľd. 1894. 256. Kdo často dává, nejčastěj
se na něho nedostáva; Dávej, lidem právej,
ale na sebe nezapomínej; Napřed dbej, potom
dej. Na Zďársku. Nár. list. 1894. č. 247. odp.
feuill. Něda ten, kdo ma, ale kdo chce; Moš,