Dišel, šlu, m. = vozová oj. Sariš. Phl'd.
1895. 256.

Dišpensium m. stipendium. Dšk. Jihč. 1.
49. (přesmyk.).

Dítě. O pův. slova vz Gb. H. ml. I. 20., 85.
O strčes. sklonění a tvarech přehlasovaných
vz Gb. H. ml. 1.117. a Gb. Km. -i. 33. O skloň,
v Brněn., Tišn., Žďár. Vz Brt. D. II. 170.,
190., 254. Výchova, šaty, nemoci, smrť dítěte
místy na Mor. Vz Duf. 17. nn. Cf. Vlč. Lit.
256. (Jan z Lobkovic). Mají dětí jako v hrnci
krúpov, jako čmýru. Phľd. XII. 653. Najkrajší
dieťa najskôr ti čert vezme (o milou věc nej-
spíše přijdeš). Ib. 1893. 700. Kto má statok,
má škodu, kto má deti, má žial (nad ztrátou
a i jinak). Ib. 1894. 197. Malé dzeci, malá
starosc; velké dzeci, velká starosc. Šaroš.
Phľd. 1895. 377. Jedno d. nestojí za strach;
Mnoho dětí — mnoho štěstí; Kolik dětí, tolik
stupňů do nebe. Us. Duť. 33. Poslušné dítě
pro svět, nezdárné pro rodiče; Dokeď su deci
mate, jeďa chľib, dy su veľké, jeďa chľib, bai
híavu. Ces. 1. V. 418. Múdre dieťa se neod-
chová; Malé děti chytají za ruce, velké za
srdce. Nov. Př. 407. Pověry dětí se týkající
vz v Zbrt. Poh. 155., Vek. Val. I. 122. Hra
na díťata. Vz Duť. 102. Obsypán haveťou detí
a v dome ani suchej korky. Slov. Nov. Př. 629.

Dítěcí. D. duše. Ev. vid. 43. Mat. 2. 20.

Díti z dějati. Cf. Gb. H. ml. I. 85., 100.
Ač kto na kterú česť děje = ač kdo (co) na
nějakou česť koná, k ní směřuje. AlxV. 2284.
(Krok. 1893. 99.).

Diuka, y, f. = dívka. Phľd. 1895. 629.

Diuretický účinek uroferinu. Vstnk. III.
386.

Diuretin, u, m. = salicylan theobromino-
sodnatý, prášek zvyšující vyměšování moče.
Ott. Víl. 633. a.

Div. Div (sotva) na tři rány stačil oštěp
jim. Vrch. Rol. XXIII.—XXIX. 33. Div ho
mohl snísti (velmi se divil), jak říkáme. Sá.
Kř. u pot. 153. Uviesť dačo na div sveta (do
nepořádku). Slov. Phľd. 1894. 549.

Diváctví. Tohle d. naň sedlo (že je divný).
Světz. 1894. 586. c.

Divadelní. Lidové d. hry. Vz Oestr. Mon.
(Böhm.). I. 459. nn.

Divadelník. Nár. list. 1893. č. 318.

Divadlo. Cf. Ott. VII. 637. nn. D. národní
české. Ib. 645. nn. D. praž. Vz Oest. Mon.
(Böhm.) 163., 184. nn.

Dívčí dřevo, rostl. Vz Stračí ocas (3. dod.).
Léčení d. láskou (lychnis chalcedonia). Vz
Vek. Val. I. 155.

Diviacka Nováves, míst. jm. na Slov. Phľd.
XII. 376.

Divina, y, ť. = maso z divoké zveri. D.
s jeleniciami (Trüffel). Slov. Phľd. 1894. 612. —
D. = potok v Trenčíusku. Ib. XII. 249. —
D., vz Divizna (3. dod.).

Divise vojenská. Vz Ott. VII. 665.

Divisio. Jak se v logice překládalo. Vz
Krok. 1896. 83.

Divisoriuni, -ria, n., v tiskárnách náčiní,
kterým se v rukopisech řádky do odstavcův
oddělují za příčinou snazšího přehledu. Nár.
list. 1894. č. 84. odp. feuill.

Diviš. Odvozeniny vz v Kotk. 16. — D.
Prokop, vynálezce hromosvodu. Vz Osv. 1880.,

Ott. VII. 666. nn., KP. VIII. 7. — D. = kaše
s krupek a hub. Dšk. Jihč. I. 21. — D., houba,
vz Tanečnice (3. dod.).

Diviti se. O pův. cf. Jag. Arch. XVI. 3.
4. Heft. str. 389., 390. — Z čehož se velice
divíme. Arch. XII. 57.

Divizna, divina, děvina, červík, kruželica
(laš.), oběračka, verbascum. Brt. I). II. 508.
Léčení diviznou. Vz Vek. Val. I. 155.

Divižena. Cf. Mtc. 1894.105., NZ. IV. 523.

Dívka. Dívky vypovídají se ze Strojetic
přes Libějiee.do Milenky. NZ. III. 230. —
D. stará, vz Čejka (3. dod.).

Divník, a, m. = divák, homo monstrosus.
Rajlir. si. 496. (Krok 1894. 97.).

Divouujně. D. se rozehnala. Lerm. II. 108.

Divoctví = divokosť. GR. Nov. 55.

Divočina = krajina porostlá vysokými
travinami, krovinami a stromy beze všeho
skladu. Vz Ott. VIL 671.

Divočiti. Kdybych věděla, že se nebudou
d. (zvířata). Kld. III. 195.

Divojaký. Strašlivé podoby d-kých zvířat
se přihnaly. Kld. III. 214.

Divokrásný. Čch. Drob. pov. 13. I). dle
něm. wunderschön, lépe: divně krásný. Vz
Vést. I. 37.

Divosír, a, m. = divoch. Jicko. Brt. D. II.
305.

Divostvorný lovec. Dbš.

Divotvárný los se dovršil. Kká. Puš. 21.

Divotvůrce, o, m. Kká. Puš. 80.

Divous. Čch. L. kov. 61. — D. = dítě od
divoženky matce podvržené. Jrsk.

Divozvuký. D, písnička. Len. 53.

Divoženka. Vz Vek. Poh. 135., Vek. Val.
I. 97.

Divukrásný. Váňa. 46.1). báj. Čch. Otr. 57.

Divuplně. Zdí obehnán d. Vrch. Rol.
I.—VI. 47.

Divý. O pův. cf. Jag. Arch. XVI. 3. 4. Heft.
str. 389.

Diždž, dižď = déšť. Phľd. 1895. 629.

Dj se mění v z (dz): medja, strč. meza,
přehlas. novoč. meze; v nářečí slov. zacho-
váno dz: medza, Vz Gb. H. ml. 1.400.-402.
U Kroměř. ve si. vizu, Brt. D. II. 16., v Kunšt.
v přičeš, a iter. slov. IV. tř.: vyhozené, vy-
házet, ib. 233.; na Žďár. a Jemn. se nemění:
hádět. Ib. 249., 269.

Dje m. dvě (v v f). Zďár. Brt. D. II. 249.

Ďješ = dážď, déšť. Gemer. Phľd. 1895. 438.

dl změněno v gl. manglovat, žigle; v Tren-
čansku v ll: jelli (jedli). Pastr. — Gb. H. ml.
I. 406. — dl přisuto: učedlník, mučedlník.
V. Kal. 24., 20. a j., List. fil. 1894. 295. Pí-
šťadla m. píšťala atd. Vz Dšk. Jihč. L 16. —
Z dl d odsuto. Vz rdl, ndl, zdl, dliv a Gb. H.
ml. 409. Kalec m. kadlec atd. Vz Dšk. Jihč.
I. 16. — dl přípona jm. os. (z něm.): Jandl,
Šimandl, Tomandl. Kbrl. Sp. 13.

Dlaba = pracka, tlapa. D. medvědova.
Phľd. XII. 644. Zdrapil ju svojou dlahou pľu-
havou. Ib. 1894. 295. Zacápal vás svojou dla-
bou. Ib. 1894. 315. — D. = nástroj, jehož
užívají při léčení úrazů. Vz Ott. VIL 676.

Dlabací stroj. Vz Ott. VII 675.

Dlabač Jan Bohům. 1758.—1820. Vz Ott.
VII. 675. — D. Jan, čes. spis. 1809.—1873.
Ott. VIL 676.