Dobroželatel, o, m., Gratulant, m. Phľd.
1895. 426.

Dobrý, dobr. Gb. H. ml. I. 164. D. jako
med, Nov. Př 606., ako kus chleba, ako anjel.
Slov. Ib. 526. Človek dobrý jako to boží dřevo.
Nár. list. 1894. č. 109. odp. ťeuill. 1). kopa
(o člověku prohnaném). C f. Kla. Sklad. 61.
liadšej buďme dobrí z daleka, ako zblízka
zlí; Nebude dobrý, kým kus z neho bude.
Slov. Nov. Př 279., 535. — proč. Ty jablka
sou pro jídlo dobrý. Záp. Mor. Brť. 1). II.
288. — s inft. Voda dobrá píti. Kabt. 22. —
k čemu. K jedení dobrý. Comest. 6\ a. (Gb.
H. ml. I. 164.). — I). = statečný. XIV. stol.
Mus. 1893. 335. v. 9. — J), človek = který
umí čarovati. Vých. Cech. Ces. 1. V. 77.—78. —
Dobré. Dobré robí člověka dobrým; Radšej
menej, ale dobrého; Dobré sa ho nechytá.
Slov. ľhľd. 1894. 13., 194., 441. Dělá dobré
bez ctnosti (kde už nemůže hřešiti). BI. Gr.
306. Na dobré někomu něco vyložiti. Kat.
z Žer. 95. Dobrému máme vždy rádi býti.
Chč. S. 334. Dobre se samo něchvoli (ne-
chválí). Slez. Nov. Př. 103. — Dobrá (= ho-
stina po křtu). NZ. IV. 124.

Dobrýtro = zastaveníčko u nevesty ráno
před oddavkami. U Chrasti. NZ. III. 106.

Dobš, e, m., os. jm., vz násl. Tobiáš.

Dobšinský Pav.Cf. Phľd. 1895. 351.

Dobylý. Mečem z pochvy d-lým v povětří
blýskal jest. Břez. Font. V. 439.

Dobytčí nemoci. Vz Brt. D. II. 491.

Dobytek. _v D-tky, pi. V. Kal. 62., 183.,
317., Kat, z Zor. II. 225. O pověrách d-tka
se týkajících vz Zbrt. Pov. 100., 105., 155.,
Vck. Val. I. 144., Phľd. 1895. 378. im.

Dobyti co. Dvéře zaskočil, rapír a túli ch
dobyl (tasil). 1589. Kutn. šk. 44. Tylli Magde-
burk dobyl. Kat. z Žer. 69. Dobyv za pasem
sekeru. Arch. XIII. 495. Aby mohl město
pražské dobyti; D. hrad. Břez. Fontes V. 374.,
425. — čeho (jak). Které země dobyde,
Snm. I. 402. Ktož jest chleba s potem dobyl.
Chč. Mik. 437. — D. = zploditi. Herkules
tu (Hesionu) dal Telamonu, jenž s ní kněze
dobyl Ajaka vítěze. AlxV. 786.

Doca = jda, Tišn. Brt. D. II. 197.

Docád = dosud. Tišn. Brt. D. II. 197.

Docitný. D. dojem. Nár. list, 1896. č. 91.

Dočáhnouti, dočahovati. Phľd. XII. 271.

Dočan v Kruml. Vz Mus. 1896. 260.

Do času = dost času. Dšk. Jihč. I. 20.

Dočesná, slávnosť při dočesávání chmele.
Vz Ott. VII 747.

Dočiniti. Co pán Boh nedá, toho svet ne-
dočiní. Slov. Nov. Př. 5.

Dočpělý = dospělý. Dšk. Jihč. I. 40.

Dóda, douda, y, m. = děd. Záp. Mor. Brt,
D. 11. 460.

Dodati s akkus. v Rkk. Cť. Mus. 1896. 264.,
List, til. 1896. 345.

Dodavatel (dodatel) toho listu. L. posíl.
I. 46.

Dodekandikarbonový. D. kyselina. Vz
Vstnk. III. 111.

Doděrky. Vz Duf. 251.

Dofarářováti = přestati býti farářem. Nár.
list. 1894. č. 241. odp. feuill

Dogger. Mtc. 1895. 25.

Dohánový. D. dým. Phľd. 1895. 410.

Dohasákovati žito = dožiti. Duť. 236.

Dohlédač, přihlédač. Tak by se mohl jme-
novati biskup, ale byly by to významy nové.
Bl. Gr. 181.

Dohlubnosť = mocnosť ornice, kolmý prů-
měr vrstvy ornice. Vz Ott. VII. 761.

Dohmat, u, m., v šermíř., Nachgľifť, m.
Sterz. II. 378.

Dohmatati se čeho. Bl. Gr. 319.

Dohoditi komu čeho = dopřáti. By po-
slednie mi čsti.d-dil. AlxM. 119.

Dohodné. Vz Ott. VII. 763.

Dohovárať komu. Phľd. XII. 134.

Dohustiti co. Háj. Herb. 66. a.

Dohvarac sa. Vbíti. 1894. 506.

Doch, u Chodů jm. hromadné; d. skládá
se z jednotlivých došků. NZ. IV. 212. — D.
== dech. U mor. Buděj. Brt. 1). II. 200.

Dóchat = dýchati. U mor. Buděj. Brt, D.
II. 200. Cť. Doch (3. dod.).

Dochmius v řec. metrice, Vz Ott. A^TII.
764. — D. = rod hlístilr oblých z čeledi mě-
choveft. 1b. 765.

Dochnúť. Phľd. XII. 33.

Dochráinaný = sbitý. Phľd. X1T. 721.

Dochvilný muž = který přichází vždy
v chvíli, v určený čas. Nár. list. 1894. č. 241).

Dojasniti zvláštnosti mluvy. Vstnk. III.
389.

Dojedavý = dotíraný. Phľd. XII. 644.

Dojísti. Co nedojímc, to dopijeme. Phľd.
1894. 194.

Dojiti. Když dva o. krávu se brojí, třetí
pokojně ju dojí. Mor. Ces. 1. V. 418.

Dojití = přístup, aditus. GR. Nov. 136.19.

Dojivo. Za ovčí d. šest kop odvedl. Kat.
z Žer. II. 322. a j.

Dojka — jedno podojení. Brt. D. II. 306.

Dojník = chlév k dojení krav. Vz Ott.
VIL 766.

Dok, anjíl. dock, výtonidlo = zařízení pří-
stavní k tomu účelu, by loď v přístave jinak
nechráněném bezpečna byla před vlnobitím.
Vz Ott. VII. 767.

Dokáď — dohad, dokud. Pastr. L. 65. Budu
toho mět d. = na dlouhý čas. Zlín. Brt, I). II.
506.

Dokaličený. D-ných (ze sněhu vyhraba-
ných?) odviezli do dediny. Phľd. 1895. 488.

Dokaplanovati = přestati býti kaplanem.
Nár. list. 1894. č. 241. odp. lenili.

Dokavadž m. dokavadž. Bl. Gr. 274, Po-
sud se místv vyslovuje dokavadž. Mus. 1895.
183.

1. Dokázati = přestati kázati. Kňaz d-zal
(umřel).

2. Dokázati. Nedokázal zkúšky =-= neob-
stál při zkoušce. Ten dokazuje = vyvádí!
Nedokazuj = nedovádčj. Brt, Ď. II. 3Ö6.

Dokaziti. Bohdaj byste i to zlé d-li. Břez.
Font. V. 495.

Dokiaľkoľvek = dokud. Phľd. 1895. 263.

Dokimasie, e, f., řec. = zkoušení občanu,
jsou-li k některému úřadu způsobilí. Ott. VII.
770.

Dokodrcati se někam. Světz. 1893. 101.

Dokola, vz Tanec mor. (3. dod.).

Dokolečka = tanec. Vz Tanec čes. (3. dod.).

Do-korán. Cť. Gb. II. ml. I. 149.

Dokos. Cť. Ott. VII. 772.