Duny, Dünen = navátiny písku. Vz Ott.
VIII. 194.

Duoč, e, f. = tenké bílé pamukové plátno,
maď. gyolcs. Slov. Phľd. 1895. 256.

Dupa oprav v: dúpa (doupa).

Dupák, čes. tanec, Vz Ott. VIII. 196.

Dupárna, y, f. = sprostá tančírna, Kitzel-
pelle, f. Sterz. II. 56. D, v rychtě (kde se
tančilo). Nár. list. 1895. č. 158.

Dupátko, a, n., zdrobn. doupě. Koranda.
(Vlč. Lit. 220.)

Dupavá, é, f., vz Tanec čes. (3. dod.).

Důpis, u, m., vz Domluva (zde).

Duplát, z doublette, v XVI. stol. Mus.
1893. 59. D. byl as kámen drahý jakýkoli
s podloženou folií. Wtr. Krj. I. 534

Duplbarchán. 1480. Hrš. Nach. I. 472.
Cf. Barchán.

Duplharasový kabát, 1444. Arch. XIV.
445.

Duplikat matrik, nákladního listu, smě-
nečný, vysvědčení. Vz Ott. VIII, 2C0.

Duplikator, u, m. D. elektrický = přístroj,
kterým lze malé množství elektr. pochodem
influenčním zmnožiti. Vz Ott. VIII. 201.

Dupnatý oprav v dúpnatý (doupnatný).
Dítě v dúpnaté dřevo (strom) položili. GR,
Nov. 50.

Ďúra. Musel íť do ďury (do vězení). Vck.
Poh. 115.

Durák, a, m. = kdo při domlatném po-
slední cepem do sádky udeří. Záp. Mor. NZ.
IV. 397.

Důrazový. D. přízvuk. List. til. 1896. 173.

Durdík Jos., Alcis (nar. 1839.), Pavel,
Petr. Vz Ott. VIII. 213. nn.

Durdil Dítě durdí (chce ssáti). Laš. Brt.
D. II. 309.

Durendal, u, m. = meč Rolandův. Kub.
Rol. 58. a j.

Durich Václ, 1735.—1802., kněz, čes.
slavista, Ott. VIII., 222. O Durichovi a jeho
poměru k Dobrovskému vz Mus. 1896. 67. nn.

Durich Jos., nar. 1847., spis. polit. Vz
Ott. VIII. 218.

Duriti. Vz Duřiti. Dnes nemusí sa o je-
denie d. (starati); Opät ho d-la (nabádala,
naň naléhala). Slov. Phľd. 1892. 722., 1894.
434.

Ďurkov, a, m., děd. v abaujské stol. Phľd.
1895. 383.

Durman z. Dornapfel. Čerň. Př. 55.

Durilo. D. pozerá naň (zamračeně a p.).
Phľd. XII. 676.

Durný. Co d-mu po rozumě! Šariš. Phľd.
1895. 186.

Duršlag, u, m., z něm. Udělali d. celým
kamenem. Arch. XII. 419.

Durusk, a, m., míst. jm. slov. Phľd. XII. 75.

Durych, vz Durich.

Dusání. K GR. přidej: Nov. 67., 22.

Dusbaba, y, m., os. jm. Krbl. Dmžl. 22.

Dusič, e, m., dusítko, a, n. = přístroj,
jímž se hudební ton utlumuje. Ott, VIII. 228

Důsledivosť. Mark (Krok 1896. 8.).

Důslednost', i, f. Vz Ott, VIII. 228.

Dusnok, a, m., míst. jm. na Slov. Phľd.
1892. 622.

Důstojník. Rozdělení jich. Vz Ott. VIII.

229. D-ci vypovídají se z Vojovic přes Voj-
slavice do Ctinovsi. NZ. III. 230.

Důstojný. — v čem. V bozc d-ný. Pňh.
IV. 180. — čím. Byl činy i slovy d-ný. Vrch.
Rol. XLI. 135. — čeho. Jehož já nejsem
dóstojen (hoden), abych rozvázal ten remenec.
XIV. stol. Mus. 1894. 82. Nebo jest dóstojeu
(hoden) dělník mýta (mzdy) svého. Ev. víd.
128. Luc, 10., 7. (Mnč.). — k čemu. Ktomu's
velmi d-ný. XV. stol. Mus. til. 1896. 183. —
S inft. Jehožto já nejsem d-jen třeví no-
siti. XIV. stol.

Dušák, vlastně dušlák = dusný vítr, plyn
po explosi třaskavých větrů na dole pozů-
stalý, Schwaden, m. Vz Ott. VIII. 230.

Dušan, a, m., os. jm. Cf. předcház. Ducho-
slav. — D. Vil. = Lambl. List, til. 1894,
420.

Dušánek, nka, m., vz předcház. Duchoslav.

Duše. Cť. Ott. VIII. 230., Ztk. 37. (3. vyd.).
D. vzor strčes. skloň. Vz Gb. Km. -a. 14.
Duša z tela vyletí, keď nemocný dušu pustí,
vydýchne. Slov. Phľd. 1894. 716. Má dušu
na mieste = je uchlácholen. Ib. 549. Už mu
duša na jazyku sedí (dodělává, umírá). Ib. 412.
Nemá okrem tej duše ničoho, i tu je čertu
dlžen. Ib. 257. Nemáš tej duše (kuráže);
A čobys' mal tristo duší — to nezvládzeš.
Ib. 410. Má, co si len duša živo zažiada
v ňom. Slov. Nov. Př. 624. Býl s tichú dušú =
ani nemukal. Brt. D. II. 309. Nechtěl na své
duši nic nechati (žádným zlým skutkem ji
obtížiti). Arch. XIII. 223. Hádanka. Štyri nohy,
dve podošvy, dušu nemá, dušu nosí (kolíbka).
Ib. 24. Sto prstov, pät kusov, štyri duše a
pät hláv (mrtvý od čtyř nosičů nesený k hrobu).
Phľd. 1895. 22.

Dušehubce, e, m., Seelentödter, m. Phľd.
1894. 298.

Dušek, ška, m., os. jm. Vz předcház.
Duchoslav. — D. Frant. Xav., 1731.—1799.,
sklad, a paedagog čes. - D. Frant., čes.
spis. lesnický v XVIII. stol. — D. Vend.,
1784.—1850., děkan, čes. spis. — D. Vavři-
nec, nar. 1858., prof. na Kr. Vinohradech, čes.
spis. — Vz Ott, VIII. 231.

Dušení, n. Vz Ott. VIII. 231.

Duševní. D, choroba, vlastnictví. Vz Ott,
VIII. 232.

Duševnosť. D, duše. Mus. 1894. 327.

Duševrah, a, m. Lerm. II. 146.

Dušička, Vz Ott, VIII. 232. D-ky utopenců,
oběšených, samovrahň a p. nosí prý šedivá
mračna. NZ. III. 148. D. byla v něm tak
malá, že by ji byla vosa snědla k večeři.
Šml. VIL 172. — D. = pečivo na den dušiček
pečené. Oestr. Mon. (Böhm.) I. 451., Brt. D.
II. 473.

Dušičkáles = plat rektorům škol v XV.
a XVI. stol., placený na den dušiček od žá-
kův, jeden denár bílý od jednoho. Ott, VIII.
236., Hrš. Nach. I. 411.

Duška, y, m., os. jm. Cf. předcház. Ducho-
slav. — D. Jos., nar. 1840., čes. spis. histo-
rický, samouk. Ott. VIII. 236.

Dúška. Mateří d., mateřička, mateří
dróžka (han.), matěřanka (laš.), thymus serpy1-
lum, rostl. Brt. D. II. 508.

Dušlák, u, m., vz předcház. Dušák.