Dušník = zahradní hřebíček; v Turci
tyríček. Phľd. 1892. 623.

Dušno. Protož i nynie s tú kázní d. bude.
Chč-. S. 116.

Dušnosť. Cf. Ott. VIII. 572. b., 236 nn.

Dušta, y, m., os. jm. Cf. Duchoslav.

Dutinák, u, m., Ausdrehstahl, m. Sterz.
L 317.

Dutlati. Oheň zlosti vo mně dutle dosti.
XVIII. stol. NZ. IV. 402. b.

Dutorohý. D-zí, cavicornia, čeleď pře-
živavcuv. Vz Ott, VIII. 236.

Dutý. I). poctivice (španělské, formy me-
lounu). XVI. stol. Wtr. Krj. I. 476.

Důvěřiti. Cechům se nedůvěru. V. Kal.
257.

Důvěřivec, vce, m. Nár. list, 1894. č. 92.
str. 1.

Důvěrník právní. Vz Ott. VIII. 242.

Dúvid = David. Phľd. 1894. 190.

Duvka, y, f., Gebläseform, Windform,
u metallurgických pecí konická trubice, kte-
rou se vzduch do pecí žene. Ott. VIII. 243.

Důvod. Vz Ott. VIII. 243.

Dúže = hojně. A d. sme sa zmáhali (bo-
liatli jsme). Slov. Phľd. XII. 6H5.

Dužice, e, f. == malá duha. Kole. 42.

Dužnina plodů dužnatých. Vz Ott. VIII.
245.

Dužuč, e, m., vz Dudek (3. dod.).

Dva. Skloň, u Kroměř., Kojet., Přer., By-
střice, Litov., Konic, Jevíc., Brn., Tišn., Krumí.,
Žďár. a Kunšt. cf. Brt. D. II. 26., 51., 80.,
118., 173., 191-., 217., 257., 288.

Dvablížnec (dwabližnecz) ve zvěrokruhu.
14 tO. List. fil. 1893. 391.

Dvacet z dvadcet, dc v c. Gb. H. ml. I.
407.

Dvacetičtyřkrejcar, u, m., mince ražená
poprvé r. 1619. Ott, VIII. 245.

Dvacetikrejcar, u, m. = dvacetník. Ott.
VIII. 246.

Dváky z dva háky (prsty). Gb. H. ml. I.
564. Dváky na svých prsech položili. Kn. rož.
133.

Dvanácterák, a, m. = jelen s 12 výsadami.
Ott. VIII. 246.

Dvanácterník, dvanáctník, dvanáctikrej-
car, u, m. = stříbrná mince rakous. v XVI.
stol. = 12 kr. Ott. VIII. 246., Snm. I. 350.

Dvanáctičíslový. D, soustava. Vz Ott.
VIII. 247.

Dvanáctikrejcar, vz. předcház. Dvaná-
cterník.

Dvanáctipolý. D. stroj elektrický. Vz
KP. VIII. 95.

Dvanáctiprstník, u, m., vz násl. Dva-
náctník.

Dvanáctník, u, m., vz předcház. Dvaná-
cterník. — D. = dvanáctiprstník, střevo dva-
náctipalcové, duodenum. Ott. VIII. 247.

Dvěapůlčtvrtěláník, a, m. = majitel
2'/, lánu (150 korců).

Dvěčtvrtěláník, a, m. = půlláník (30 kor-
ců). NZ. III. 144.

Dvélistec, stce, m. = líčidlo, bifolium,
rostl. 1440. List. fil. 1893. 393.

Dverca, vz Podjezd (3. dod.).

Dvéře. O strč. sklonení cf. Gb. H. ml. I.
170., Gb. Km. -a. 24. a Km. -i. 20. Sv. Jiří

již přichází a jako ve dveřích jest. Kat. z Žer.
185.

Dvéstrojník v mlynářství = soukolí, které
dva mlecí stroje současně n. občasně pohá-
nělo. Vz Ott. VIII. 248.

Dvoják, u, m., dvojče, n. = dvojitý úl.
Ott. VUT. 250. — D., vz Tanec mor. (3. dod.).

Dvojako. D, mluvil, šéí dvojú řečú. Mor.
Ces. 1. V. 418.

Dvojatinka, y, f. == větev rozsochatá. Mor.
Mtc. 1893. 305.

Dvojbarevnosť, i, f. Vz Ott. VIII. 250.

Dvojbarvec, rvce, m. D. německý, brouk,
diachromus german. Klim. 64.

Dvojbratrý, diadelphia. Ott. VIII. 250.

Dvojbřichý. D. sval, musc. biventer. Ott,
VIII. 250.

Dvojcísařství, n. Vlč. Lit. 85.

Dvojčátkovitý. D. řasy. Vz Ott. VIII. 251.

Dvojce, ete, n., vz předcház. Dvoják.

Dvojčitý či dvojnásobný stroj. Vz Ott.
VIII. 251.

Dvojčlenka, y, f., název stavitelský. Hlas
nár. 24./5. 1894. Dhnl.

Dvojděložný. D. rostliny. Vz Ott. VIII.
252. nň.

Dvojdutý, doppelthohl. Ott. VIII. 257.

Dvojdvorný = dvou dvora. D, pes hlady
mrie. Phľd. 1893. 702.

Dvojenectví, n., deuteroskopie (duše, že
někdo může býti viděn na dvou místech). Vz
Ott. VIL 430.

Dvojeverie (dvévěrství) = věření ve dvě
věci (sobě odporné). Slov. Phľd. 1895. 27.

Dvojgrošník, u, m. = dvougroš. Phľd.
1893. 153., 1894. 722.

Dvojhláska. Vz Ott. VIII. 257. D-ky aj,
áj, ej, ja, já, ě (je), ie, ou, ij, yj v Chromecku
na Moř. Vz List. fil. 1894. 85. nn. D. na Slov.
Vz Past. L. 114.

Dvojhlasý. D, skladba. Vz Ott. VIII. 257.

Dvojhlavý. D. sval, musc. biceps. Ott.
VIII. 257.

Dvojhmat, u, m. D. na nástroji strunovém.
Ott. Vlil. 257.

Dvojhrotcovitý. D. mechy, dieraneae.
Ott. VII 478.

Dvojhrotec, tee, m., dieranum, rod list-
natého mechu. Ott. VII 478., VIII. 257. —
D. černý, amphigyus piceus, brouk. Klim. 31.

Dvojhrotý zub. Ott. X. 323.

Dvojchlopní. D, schránka. Hlav. Obrz. 11.

Dvojice, e, f. (couple) v mechanice. Vz
Ott. VIII. 257.

Dvojilístek, stku, m. místo dvojlístek.
Háj. Herb. 366. b.

Dvojiřadý místo dvojřadý. Háj. Herb. 87. a.

Dvojiti. Pakli by se v tom vedení d-li
(rozcházeli). Pňh. III. 426.

D voj jehlice, e, f., Doppelnadel, f. D. je-
dlová. ČI. L. Jos. 8.

Dvojka, y, ť. = dva zlaté. Jevíč. Brt, D.
II. 309.

Dvojkontraoktáva či subkontraoktáva,
y, f. = nejhlubší oktáva dnešní soustavy to-
nové. Vz Ott. VIII. 258.

Dvojkopytník. Cf. Ott. VIII. 258.

Dvojkřídláč, e, m., dipterocarpus. Vz Ott.
VIII. 593.