Dvůr. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 77.
Popis dvoru. Vz Brt. I). II. 436. Nemá na
dvoře, čím by psa uhodil (nic). Mor. Ces. 1.
V. 422.

Dý, chyb. m. daj. Gb. H. ml. I. 138.

Dyavant, a, ni. = žirafa. Kabt. 35.

Dyby. Us. hl. na Mor., lépe: kdyby. Bl.
Gr. 264. Také v již. Čech. Vz Dšk. Jihč. I.
31., List. til. 1895. 433.

Dycko = dycky, vždycky. Dšk. Jihč. I. 28.

Dyeky. Poščal mu na d. Slez. Nov. Př. 637.

Dyckyn = dycky, vždycky. Dšk. Jihč. I.11.

Dyčky = dycky, vždy. U čes. Kruml., Zdar.
Brt. D. II. 210., 250.

Dyeukona, y, f. = panna (ve zvěrokruhu).
1440. List, fil. 1893. 391.

Dyhovka, y, f. = dyhová pila. Ott. VIII.
294.

Dýhový. D. list = tenký furnýr. Ott.
VIII. 294.

1. Dych, u, m., o pův. slova cf. Gb. H.
ml. I. 76.

2. Dych = dybych. U mor. Kruml. Brt.
D. II. 207., 251.

Dýchací přístroj, spirometr. Ott. VIII. 295.

Dychadlo, a, n. Cf. Ott. VIII. 295.

Dychánek = ozdoby krční pro paní
(křížky, srdíčka, jablíčka atd.). XVI. stol. Vz
Mus. Í893. 60., Wtr. Krj. I. 533. - D. = sví-
tek (pečivo velikonoční: uvaří se krupice, do
ní se natluče půl kopy vajec, přidá slaniny,
uzeného i telecího masa, koření a pak se to
upeče). Brn. Brt. D. II. 473.

Dýchání, n. Cf. Ott VIII. 296. nn.

Dýchati. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I.
86., 76.

Dychoľit = trochu dýchati. Brt. D. II. 310.

Dyje, e, f. = furnýr. Ott, VIII. 291.

Dykva, y, f. m. tykva. Gb. H. ml. I. 392.,
Brt. D. II. 64.

3. Dýl = trámec otesaný. Brt. D. II. 432.
Dým. O pův. slova cf. Gb. H. ml. 1.18., 38.

Dým musí se snésti pro teplo. Bl. Gr. 313.
Co sa v dýme narodilo, len čmudom razí
(o nevzdělaném). Slov. Phľd. 1893. 699. Hned
byl v dýmě = ten tam. Brt. D. II. 310. Více
ohně, více dýmu, více lidí, více hříchů. Němc. -
D. = mech. Jemnice. Kovář má dejmy. Brt.
D. II. 267.

Dýmá, y, m., Dýmač, e, ni. = ohnivý muž,
obyč. bezhlavý, přebývá v lesích na bažinách
nebo v roklích. Ott,' VIII. 307. — D. = na-
vádět, popicliovač. Nechoď k svv'in d-čuom a
šeptákuom. Arch. XIV. 336.

Dymadlo, a, n., vz Dmychadlo.

Dýmák, a, m., holubí "jm. ČT. Tkc. —
D., u, m., vz Tanec mor. (3. dod.).

Dýmařka, y, ť. = vlčák, Wolfsofen, m.
=-= nízká šachtová pec Vz Ott. VIII. 307.

Dýmati. 0 piv. slova cť. Gb. H. ml. I. 8 x

Dýmiti sa. Tam d-lo sa z aulov (kouřilo
se). Slov. Phľd. XII. 532.

Dýmní. Pro ti. páru něco udělati. Bl. Gr.
354.

Dymník. Príprava dymníkov stávala sa
nasledujúcim spôsobom: Na vrchoch a kop-
coch lesnatých vovolilo sa otvorené miesto,
ak možno na samom chlume kopca; tam na-
nosili kopu suchého raždia, s čerstvou čečinou
(jedlovými halúzkami) premiešaného; na vrch

kopy ale umiestili nabitý mažiar. Keď pod-
večer zotmilo sa dostatočným spôsobom, na
dané znamenie podpálil}' sa všetky k jednej
doline prislúchajúce dymníky. Z prvú pravda
nebolo nič iného videť, jako veliké dymové,
do povetria vystupujúce oblaky — z čoho po-
vstalo i meno dymníka — preto že čerstvá,
k raždine primiešaná čečina výbuch plameňa
zamedzovala, Keď ale ratolestky jedlové ho-
riacim raždím trochu preschly: vybúšil z kopy
všeobecný plameň a svietil široko ďaleko tak
dlho, dokým nerozpálil sa železný, na vrchu
kopy umiestený mažiar. Keď ale rozpálenie
kovu zasiahlo do ňútra: chytil sa pušný prach,
mažiar vybúšil a rozhodil ohnivú kopu, ktorý
buchot ozýval sa po vrchoch, jako jednotlivé
dvmníky doháraly a vystrelúvaly. (V Liptov,
stolici na Slov.) LObz. XVIII. 163. Šd.

Dymnivka, rostl. Cf. Ott. IX. 768.

Dymokury. Odkud mají jm. dle lidové
pověsti. Vz Čerň. Př. 29.

Dyn = den, lašsky. Gb. II. ml. I. 187.

Dynametr, u, m. = měritel síly. Ott. VIII.
309.

Dynamism-us, u, m. Cf. Ott, VIII. 309.

Dynamistika, y. f., Dynamistik, f. Sterz.
I. 733.

Dynamit, u, m. Cf. Ott. VIII. 310.

Dynamo, a, n. = dynamoelektrický stroj.
KP. VIII. 72. Parní stroj pohybuje d.; Energie
mechanická mění se dynamem v energii elek-
trickou. Ib. 19.

Dynamoelektrický stroj (dynamo). KP.
VIIL 83., 175., 67.

Dynamograf, u, m. = dynamometr. Ott.
VIII. 310.

Dynamologie, e, ť. — nauka o síle. Ott.
VIII. 310.

Dyndování, n. Na varhany budení a zpí-
vání v kostele praví daremné uší lektání a
d. kvatochvilné býti. Brož. Font. V. 462. Cf.
Dyndati.

Dynduše = jídlo z těsta a brambor pe-
čené. Mor. Hledík.

Dynch, u, m. = bílení. Pref. (Mus. 1894.
520.).

Dynovačka = pomlázka. Oestr. Mou.
(Böhm.) I. 442. (Sbtk.).

Dynovat někde = nečinně státi. Zďár. Brt.
D. II. 310.

Dýnový, Dünen-. D. písek (z místa na
místo přeťukovaný). Mtc. 1896. 233. Cf. Duny.

Dyrrhachium za Dyskrasie polož před
Dysenterie.

Dysaesthesis, řec. — nepříjemný pocit
chvění, který se šíří střídavě vzhůru a dolu
po končetinách. Vz Ott. VIII. 3L5.

Dysarthrie, e, f., řec, = dyslalie, porucha
mluvy. Vz Ott. VIII. 315.

Dysbulie, e, f., řec. — chorobní vada vale.
Vz Ott. VIII. 315.

Dysenterie. Cť. Ott. VIII. 315.

Dysfagie, e, f., řec, — stížené polykáni.
Ott. VIII. 317.

Dysfasie, e, f., řec. = stížené mluvení.
Ott. VIII. 317.

Dysfoilie, e, f., řec. = nečistý hlas. Ott.
VIII. 317.

Dysfrasie, e, f., řec. = dyslogie. Ott. VIII.
317.