Předchozí (73)  Strana:74  Další (75)
74
Dyshydros-is, e, f., řec. = choroba kůže
rukou, hlavně prstů, jež jeví se vznikem pu-
cliýiku naplněných čirou, nehnisavon teku-
tinou. Vz Ott. ÝII T. 317.
Dysehromasie, e, f., řcc. = vady nor-
málního zbarvení kůže. Ott. VIII. 817.
Dyschromatopsie, e, f., řec, = nevido-
mos barev, Vz Daltonismus, Ott. VIII. 317.
Dysik == kdysi. Vck. Poh. 133.
Dyskrasie, e, f., řec. = vadné smíšení
krve. Vz Ott, VIII. 317.
Dyslalie, e, f., řec. Vz Dysarthrie.
Dyslexie, e, f., řec. = unavující čtení již
několika málo slov. Vz Ott. VIII. 317.
Dyslogie, e, f., řec. = radná mluva. Cf.
Dysfrasie, Logopathie, Ott. VIII. 317.
Dysmenorrhoea, e, f. = bolestivá čmýra.
Ott. VIII. 317.
Dysmnesie, e, f., řec. = slabá pamě. Ott.
VIII. 317.
Dysmorfie, e, f., řec. = netvámos, zrůd-
nos. Ott. VIII. 317.
Dysmorfosteopalinklast, u, m., řec
— přístroj, jímž se zlomeniny spatně zhojené
znova lámou. Ott. VIII. 317.
Dysopsie, e, f., řec. = slabozrakos. Ott.
VIII. 317.
Dysosmie, e, f., řec. = slabos čichu. Ott.
VIII. 317.
Dyspeptický. D. příznak. Cf. Dyspepsie.
Gas. čes. lék. 1888. 54.
Dyspeptik. Vstnk. III. 474.
Dyssymetrie, e, f., z řec Vstnk. III. 247.
Dysthymie, e, f. = těžkomyslnos. Ott.
VIII. 318.
Dystokie, e, f., řec. Cf. Ott. VIII. 318.
Dysurie, c, f., řec. Cf. Ott, VIII. 318.
Dyšák, u, m., vulgo fukáč.
Dyta = ďía. Lhot, na Mor. Brt, D. I. 45.
Dytík, pták z rodu kulíků. Vz Ott, VIII,
318.
Dyž si mě nechtěla. Vz Tanec čes.
(3. dod.).
dz. Starobylé dz posud ve slov. nářečích,
kdežto v západních nářečích českých jest stříd-
nice s. Vz Mus. 1894. (58. nu. Dz jest nyní
jen dialektické, všude jinde změnilo se v z;
odchylkou bývá někdy ž: střež. Cf. Gb. H.
ml. L 507. Někdy ve Spiši: dzvon. žhžd. 1893.
433. — dz místo ď: džedžina, — dědina, Ve
vých. mír. Gb. II. ml. 1. 508. — žhžd. 1893. 433.
Dzca = día. U Evančic Bl. Gr. 274.
dze m. dě. Na lodze, ve vodze. Slov. Phžd.
1893. 238.
Dzecko, džecko = día. Phžd. 1895. 629.
Dzér, u, m. = nádoba na syrovátku, na
žinčici. Slov. Phžd. 1893. 694.
dzi m. di: ž'udzi. Místy na Slov. Phžd. 1893.
238.
Dzíca = dítě. Slov. žhžd. 1893. 238.
Dziel, vz Diel (3. dod.).
Dzievčiti sa. Už sa dzievčí, vraví sa o panne
na vydaj súcej. Slov. Phžd. XII. 559.
Dzinoviščé = tekvice, cucurbita. Mor. Mtc.
1894.  336.
DŸmij, e, f. = zmije. Slov. žhžd. 1893. 433.
Dztě, == dítě. U Evančic. Bl. Gr. 274.
Dzvadlo, a, n. = divadlo. U Evančic. Bl.
Gr. 274.
Džvir, a, m. == zvěř. Ve Spiši. Phžd. 1893.
433.
Dzvon = zvon. Vz Dz (3. dod.). Phžd.
1893. 433.
dž: sádže, hádže, cvendží. V Turci. Phžd.
1893.  241. Stridžislo (c. Striga), vyga — vy-
džisko, flága — fládžu, džber v. čber, džga
(cpáti). Gb. H. ml. I. 526.
Džad, a, m. = žebrák. Šariš. Phžd. 1895.
256.
Džadufka, y, f. = žebračka. Sariš. Phžd.
1895.  256.
Džavota = štěbetati. Slov. Phžd. 1893. 609.
Džbán v. čbán. Gb. H. ml. I. 527.
Džbánár, e, m., nadávka Bosákům. Wtr.
Živ. c. I. 31.
Džbánkářství, n. = dělání n. prodej
džbána. NZ. III. 430.
Džber v. čber. Gb. H. ml. I. 527. Dle Mkl.
z něm. Zuber. Na Slov. také džbar, žbar.
Phžd. 1893. 53.
Džecko, vz Dzecko.
Džgance = trhance, kousky pod polévku.
Val. Brt, D. II. 473.
Džganovitý. Prevarený knedlík je d-tý
(džpanec). Slavkov. Brt, D. II. 310.
Džim, u, m. = dým. Slov. v Radkové. Phžd.
1894.  192.
DŽivka, y, f. = děvečka. NZ. III. 193.
Džiždž, e, m. = dážď, d隝. Nář. belujské
Phžd. 1893. 428.
Džjal, u, m. = diel. Slov. v Radkové.
Phžd. 1894. 192.
Džjara, y, . = diera. Slov. v Radkové.
Phžd.'1891, 192.
Džuba, y, . = čuba. Wtr. Krj. I. 153.
Džuna, y, . (z džina) = dyňa. Slov. v Rad-
kové. Phžd. 1894. 192.
E.
E původní. Vz Gb. II. ml. I. 19. — E pra-
slovanské. Ib. 25. Dochovalo se do češtiny.
Vz ib. 26. - E jest střídnicí a) za praslo-
vanské e: nesete, b) za praslovan. b: den
(dbnb), c) za praslov. b: sen (sbnb), d) za
cizí i: christianus křesan. Vz ib. 139., 140.
V české době historické vzniká e é ještě také
z hlásek jiných a způsobem jiným: cesta ce-
sta, cievka cévka, tobú tebú, básň báseň. Ib.
Za e bývá ě: se m. se. Což syem měl učiniti.
Půli. I. 176.; zě ni. ze: Vzyem knězě. Pror.
90. a. atd. Gb. ib. 146. — Rozličné vyslovo-
vání hlásky e na Hané. Vz Brt. D. II. 7.
U Dačic a Telče jest e temné jako německé ä.
Ib. 677. U Litov., Konic, Jevíč, a Zábř. jest
e původní i přehlasované zúžené (zvýšené).
Předchozí (73)  Strana:74  Další (75)