Vz ib. 108., 120. — E mění se v a: želud,
želudck — žalud, žaludek, šemrha — šamrlia,
pšeno — pšano, naštovice z neštovice; v o lil.
v sever. Opavsku: žona, žobrák; Dialekticky v ě,
i (y). Cť. Gb. ib. 147., 149., Brt, I). II. 677.
Zametat. Žďár, Kunšt. Brt. D. II. 245., 229.

V indik. praes. slovesa hnáti mění se u Jem-
nice v i: žínu, žíneš, ale: požeň. Brt. D. II.
266. E za y vyslovují vrchovci tak, jakoby
před ním stálo «: me — my, pred tem zlem
(tym zlým) duchom. Slov. Phľd. 1893. 241.,
632. — V Kunšt. se e dlouží v subst. kon-
covce-tel, je-li předchozí slabika krátká: uči-
tel, postel, ale: přítel; nedlouzí se tam v in-
finit, některých kmenů zavřených: vest, lézt.
jezt vedle pýct, týct atd. Brt, D. II. 229^
Také u Jemnice se někdy prodlužuje: leží.
Ib. 266. V Kroměřížsku se nedlouzí, kdy?
Vz ib. 11. — E pohybné. Cf. Gb. H. ml. I.
154. V Háj. Herb, a V. Kal. kistor. Vz List.
lil. 1894. 105. Na Lašsku stává před m, n:
i (y) místo pohybného e: sedym, ohyň, pecin
(gt. pecna), dyň (den). Gb. H. ml. I. 186.

V Zábřežsku se pohybné e nevysouvá ve slo-
vech: kadlec — kadlece, šev — ševama, Brt.
D. II. 125. — E cizí někdy zůstává: rek
z něm. Recke; někdy se mění v ě: decanus
děkan. Gb. ib. 150. — Změny samohlásek e,
e ve spišském nářečí vz Phľd. 1893. 428. nn.,
v Chromečsku na Mor., vz List. til. 1894. 76.
nn.; na Hané na Mor. Vz Gb. H. ml. I. 139.
(ževot, rebe m. ryby, žäna). Na Mor. mimo
to (v Drahansku, Týnecku, Kojetsku a j.)
vz Brt, D. II. 91., 94., 100., 122., 123. Na
Slov. vz Pastr. L. 6. nn. — E se přisouvá:
stokráte, teprve; oheň, morek (vkladné e). Gb.
ib. 151. U Zábř. ve slovech: mesel, smesel,
sedlecké. Brt, D. II. 125. Na Slov. vz Pastr.
L. 109. — E se odsouvá: víc, najprv, Háj.
Herb. 66. b., 152., najméň, výš. V. Kal. 148.,
6. Cf. Gb. H. ml. I. 151. nn.— E přípona:
Havle, Tomše, Douše. Kbrl. Sp. 11.

É vzniká a) z krátkého e: beru béřeš; b)
stahováním z oje, yje. Vz Gb. H. ml. I. 140. —
E psalo se: e, ee, e^e, ě, é. Liter. é doložena
teprve u Št, Gb. H. ml. I. 139. — É se mění
v ie (psané ie, ié, jé): dobrieho č. dobrého,
mor. a slov. kamjének a v dokladech starých;
v ej: opeřiti opejřiti, irlét srlejt, oběti tvej. Z.
kl. 19. 8. atd. Gb. H. ml. I. 143., 145. V Háj.
Herb, a Vel. Kal. bist, často, kde nyní e:
Slezsko, klenot, pleniti atd. List, fil 1894.
298. = É se úží v í: řéci novč. říci, lémec
límec, kamének kamínek; po souhláskách
tvrdých píše se y m. í: stéblo stýblo, délka
dýlka, Gb. H. ml. I. 141. Chlíb, chlív, plíct,
piet atd. U Kroměř., Kojet., Přer., Olom.,
Prostej., Bystr., Zábř., Slavkova, Brna, Tiš-
nova, Jemnice, Dač,, Telče. Vz Brt, D. II. 10.,
41., 65., 71., 125., 145., 160., 180., 266., 277.
Po tvrdých souhl. ý: dýnko, dobrýho, dýšč,
kamýnek, krýv, mýno, nýst, pýro, rýž, stýblo.
U Malenovic, Přer., Drahan, Letov., Litovl.,
Konic, Kunšt, atd. Cť. ib. 2., 36., 37., 100.,
103., 108., 229., 123., 245. V Kosmografii se
úží v í, ý. Vz List. fil. 1893. 453. U Třebíče
se e (ie) většinou krátí: dešt, meno, nest. Brt,
I). II. 22 4. Na Žďár. ve slovech: meno, pero,
desť, chleb, v inťt, nest, vest, Ib. 245. V Krum-
lovsku se é (ie) úží a krátí v y (i) jako

v nář. hanác.: chlib, večir, týct. IB. 200. —
É v Gemeri. Vz PhľD. 1893. 550. Na Slov.
cf. Pastr. L. 6. nn.

Ě, ie jsou Dvojhlásky, první člen jejich jest
i, druhý e; ě jest krátké, ie dlouhé. Oboje se
psávalo e: Premizl, Kosm.; někdy /': Divin.
Kosm. PozDěji oD XIII. stol. psalo se krátké
ě spřežkami ie, ye: rzieka, a literami znám-
kovanými é, ě: svět, oběti. Také bývá zna-
ménko ': země. Pravopisem bratrským zobec-
nělo ě. Gb. H. ml. I. 187. Cf. ib. 39. — é, ie,
é, e v slabikách měkkých. Vz Gb. ib. 195.
Dvojhlásky ě, ie na Chromečsku na Mor. Vz
List. fil. 1894. 96. — ě, ie »třídnicí za: é, a,
á, o, cizí e, za psané ě, ie. Vz Gb. H. ml. I. 189.
nn. — Za e bývá i: rozsviť v. staršího roz-
svěť, navštiv v. staršího návštěv; e mění se
v a: hořel horal, vězel vězal; klesá ztrátou
jotace v e: strč. naše, řěč, uč. naše, řeč. Gb.
H. ml. I. 193., 204., 197.; ě se mění (sesla-
buje) v i místy na Mor. v dat. a lok. sg.:
v izbi, na náspi, v hanbi, na lmři, na piuli,
v indic. praes. vzorce hřáti: hřije, v imper.
sednitc, (u Dač. a Telč.) v ind. praes. slov.
hnáti: žinu; v jiných slovech: smiji se, třima
atd. U Krom., Koj et., Přer., Olom., Prostej.,
Vyšk., Drahan, Letov., Litovl., Konic, Jevíč.,
Záhř., Slavkova, Brna, Tišn., Kruml., Třeb.,
Kunšt., Zďár., Jemnice, Dač., Telč. Cf. Brt.
D. II. 11., 4L, 65., 99., 100., 103., 108., 120.,
145., 160., 180., 200., 221., 229., 245., 266.,
277. — V Brněn, zní po retnicích jako je:
holóbje. Ib. 160. — Na Zďár. přechází a) v í:
chlív, chlíb, mlíko. Ib. 245. Také v Čech. —
b) v ia ve slov. ňadlica (mědlice), mňach
(měch). Ib. 245. — U Dač. a Telče se pro-
dlužuje: bjéží. Ib. 277. Jinde se nedlouzí
(u Kojet., Přer., Olom., Prost. atd.). Ib. 4L,
65. — Tvrdne ve slab. ně-: někdo, něco, nehdo
(Zďár., Krom., Jemn., Kunšt.), v gt., dat., lok.
a instr pl. nám. ten a čísl. jeden: těch, jed-
něch (Žďár., Krom., Kunšt., Brn.), ve slov.
veža (Krom., Brno), měděný (Krom.), do zeme
(Kojet., Přer.). Cf. Brt, D. II. 11., 41, 65.,
160., 180., 229., 245., 266. U Dač. a Telče ve
slově vedit, Ib. 277. — ě se odsouvá: báně
báň, hráze hráz, meze mez, mříže mříž atd.,
zas, přec atd. Gb. ib. 206. ě odsuto a tím r samo-
hláskové: věrtel — vrtel. Val. — ě prípona:
Stáiiě, Vaně. Kbrl. Sp. 11. Adv. v -e v Rukk.
Cf. List. fil. 1895. 130. nn.

É v slovanštině nynější reflektuje se hlá-
skou ě. Můžeme je vyslovovati po retnicích jako
české ě: be = bě; v dé jest d tvrdé; é je
střídnicí za pův. e. Vz Gb. II. ml. I. 39. Místo
pův. ě objevuje se ve Spišsku a) e: hľep
chlebí., mech meclľb, celo tělo; b) je: po-
vjesc (inťt.); c) i: vira, šňich; d) a: calovac.
Všecky střídnice změkčují předcház. souhlásku.
Vz Phľd. 1893. 430. e v Gemerskú vz ib. 553.
Na Slov. vz Pastr. L. 41 nn.

e (původní slovanské) zastupují ve Spišskú
dvě hlásky a) v krátké slabice objevuje se e:
me, ceľe (tele); b) délka jest a: pořádek, me-
tač. Obě střídnice změkčují předcházející sou-
hlásku. Vz Phľd. 1893. 429. — e. v Gemerskú.
Vz ib. 550. Na Slov. vz Pastr. L. 17.

e-a staženo v á: kdák z kde pak. Gb. H.
ml. I. 564.