ě-a staženo v á: třá z třeba, stč. třěba.
Gb. H. ml. I. 565.

-eba příp. jm. osob.: Janeba (od Jan), Te-
reba. Vz Kbrl. Sp. 11.

Ebedec, dce, m., obec v Tekově. Phľd. XII.
68, 156. V listinách: Edeci, Ebeydyz, Ebe-
duch. Ebedech. Ib.

Eberle, os. jm., z Eberhart, Kbrl. Sp. 13.

Ebonit, vulkanisovaný kaučuk. Vz Ott.
VIII. 356.

Ebulloskopický. E. methida. Vstnk. III.
4., 54.

Eburča, jm. potoku vo Zvolene. Phl'd. XII.
75., 423.

Eburin, u, m. = průmyslový výrobek ze
smíšeninv moučky kosťové a bílku n. krve.
Ott. VII. 358.

-ec. Jm. místní v -ec na Slov. Vz Phľd.
XII. 68.

-ecký, příp. jm. osob.: Koutecký, Podho-
recký atd. Kbrl. Dmžl. 17.

-eček se dlouží v -cích ve slovech: sto-
léček, medéček v. chlapeček. V Kruml. Brt.
D. II 206.

Eček? ečka? Vz násl. Ečky.

-ečka. V Dol. Cf. List. fil. 1893. 116.

-ečko. V Dol. Cf. List, fil. 1893. 116.

Ečko = nyní. Dšk. Jihě. 12., 31.

Ečkon = nyčko, nyní. U Stříbra. Oestr.
Mon. (Böhm.) I. 489.

Ečky = drobné stříbrné peníze, od řeky
Adiže, Etsch, Etschkreuzer, asi z r. 1490.
Ott. VIII. 373.

Ečmeň m. ječmen. Gb. II. ml. I. 535.

Edon m. jeden. Gb. H. ml. I. 535. E. raz
m. jeden raz. Ib. 374. - Phľd. 1893. 550.

Edoráz = jednou. Gemer. Nár. list. 1896.
č. 72. feuill.

Egotista, y, m. = člověk chorobný, roz-
rušený, degenerovaný. Nár. list. 1894. č. 72.
feuill.

Egur, a, m., potok vo Zvolene. Phľd. XII.
423.

Egypský m. aegyptský. Gb. H. ml. I. 398.

Egypt, a, m.= Kairo. Kabt. (často).

Ehrenberger, gra, m. E. Jos.,1815.-1882.,
kau a čes. spis. Vz Ott. VIII. 434. b.

Ehrenbergrová Eleonora (El. Gayerová
z. Ehrenberka), nar. 1832., čes. pěvkyně. Ott,
VIII. 431. b.

Echidnin, u, m. = účinná látka jedu
zmije. Ott. VIII. 442.

Echinococcus = měchožil. Schbl. Nád.
52. Vz Měchožil (dod.).

Echinosphaeritový. E. vápenec, Vz Ott,
VIII. 445. b.

Eifelský. K. vápenec. Vz Ott. VIII. 450. b.

Eiffelova věž v Paříži z r. 1889. Vz Ott.
VIII. 450. b.

Eiselt Jan, dr. lékař, a čes. spis. 1805. až
1837. - E. Bohum. Jan, nar. 1831., dr. lékař.,
prof. čes. univ., čes. spis. Vz Ott, VIII. 461.

Eitnerin, u, m. = nová žloutková náhražka
v jirchářství. Nár. list, 1895. č. 61.

ej (éj; ve strčes. textech ey, eg, ei) dvoj-
hláska: volej m. volaj, téj, dobrej. Gb. H. ml.
I. 133. Za, ej bývá aj. Myslilo se, kdo je ej,
tam že muže býti také aj: vajdu m. vejdu,
obajde m. obejde, sajde m. sejde atd. Ib.
137. — ej mění se v éj, kdež é znamená

hlásku mezi e a i; éj zní někdy jako ij (yj),
í (ý): z tý bílý husí grýcar. Ib. 136. — Za ý
bývá ej: starej mlejn — starý mlýn a to od
sklonku XIV. stol. a dosud. Gb. H. ml. I. 282.
ej za ý vyslovují také vrchovci: opejtau sa
= opýtal se, takej chudej človek. Slov. Phľd.
1893. 632. — Dvojhl. ej na Chromečsku na
Mor. Vz List. fil. 1894. 86. Na Mor. ej (z aj
přehlasované) měnívá se v é: héne (hajný),
počké (počkej — počkaj), zavolé, nélepší, véce
(vajce — vejce). U Kroměř., Kojet., Přer..
Drahan, Konic, Litovl, Jevíč., Slavk., Letonic,
Tišn., Kruml. Vz Brt, 15., 45., 69., 101., 111.,
147., 156., 184., 206. U Týnce v imper. po
tvrdých a obojet. souhláskách bývá ý místo
ej: zavolý, dý (daj — dej), zazpivý; po měk-
kých souhláskách í: hří (hřej), krají (krájej).
Ib. 92. U Žďár. ej buď trvá nebo se mění
v ý (y): z druhy dědiny. Ib. 247. U Jemnice
mění se ej v yj: vejce, vyjce. Ib. 268.

ěj na mor. Kruml. a u Letovic přechází
v imper. v é: přé (přej) nebo se úží v ij a
mění se v i: nesmi (nesměj) se. Brt. I). II.
206. Nesmi se také u Letovic. Ib. 101. II Jem-
nice mění se ěj v ij: hodnější — hodnijší. Ib.
268.

-ejá konc. kompar. teplejá (tepleji). Žďár.
Brt. D. II. 260. Cf. -ejc.

-ejc konc. kompar. na Mor. od Biskupic
k Třebíči: peknějc, teplejc, dulejc, Brt. D. II.
221., 260.

Ejcuch, u, m. = hejcuk. Gb. H. ml. I. 256.,
List, fil. 1895. 433.

eje stahuje se v ie: pěšeje, pěšie. nově.
pěší. Gb. H. ml. I. 555.

Ejektor, u. m. = nástroj k rychlému od-
straňování vody z lodí. Vz Ott. VIII. 466. b.

eji stahuje se v í: našeji — naší. Gb. H.
ml. I. 556.

-ejí v kompar.: lehčeji, pěknějí, milejí. Tyto
tvary kárá Bl. Gr. 275. a chce míti: lehčeji
atd. -ejí u kompar. (superl.) radějí (stč. ra-
dějie), nč. raději, odsutím í: raděj'. Gb. H.
ml. I. 229. Cf. List. fil. 1895. 313. Kdvž budu
silnějí. 1467. Arch. XIV. 159.

-ejic v Rodošově konc. kompar.: teplejic,
lacinějic. Brt, D. II. 221. Cf. -ejc.

-ejl, příp. jm. vlastních: Nohejl (i Nohel).
Kbrl. Dmžl. 13.

Ejnu = inu. Žďár. Brt. D. II. 260.

-ější v komp. m. -ajší: tročéjší. Gb. II. ml.
I. 99.

-ek. V zdrobnělých, dvojslabičných na -ek
je slabika kořeiiná,zdloužená: had — hádek,
hrádek, chládek, vlček. Výjimkou bývá o:
bor - horek, vzor - vzorek; potom: Janek,
člunek, dědek, ježek. V zdrobnělých více-
slabičných krátká slabika se dlouží (předpo-
slední): beran — beránek, jelínek, lupínek,
prstének; ale jsou i odchylky: laloček, úhorek.
Vz Gb. H. ml. I. 595. Zdrobnělých na -ek na
Zábřežsku neznají (mostek), nýbrž jen na
-eček (mosteček). Brt, D. II. 290. Cf. -ík
(3. dod.). — Příp. -ek se před -ský často od-
hazuje: Černoušek — černuský. Kotk. 135. —
Příp. -ek znamená zbytky, odpadky: odřezek,
odštipek, odkrojek, omydlek, opalek, ohryzek.
Brt. D. II. 310.

Ekbolin, u, m. = beztvarý alkaloid. Vz
Ott. VIII. 467.