menové zrnko, na gulovatý chám, na srdca,
na krpadla atd. Na Mor. a Slov. Vz NZ. III.
432.

Formitr, a, m., z Vormund. Dšk. Jihč.
I. 12.

Formovací stroje. Vz Ott. IX. 374.

Formování v slévarnictví = práce vzta-
hující se k hotovení a úprave formy (nádoby
n. dutiny, kde roztopený kov ztuhnouti má
v náležitý tvar). Vz Ott. IX. 375.

Formule = vzorec. F. lékarnictví (vzorec
předpisu), chemická, ku spisovaní listin. Vz
Ott. IX. 380.

Fornet Jos., 1732.—1809., čes. spis. Vz
Ott. IX. 383. b.

Forst Jan Bern., 1660.—1709., čes. zpěvák.
Vz Ott. IX. 385.

Förster Jos., nar. 1833., čes. hudeb. —
F. Bohuši, nar. 1859., hud. sklad. — Cf. Ott.
IX. 389. mi.

Forsterit. Cf. Ott. IX. 391.

Forštat, vz Ferštat (3. dod.).

Fořt Jos. dr., nar. 1850., čes. publicista.
Cf. Ott. IX. 391.

Fortuch, u, m. =fěrtuch. Slez. Vest. opav.
1894. č. 4., 9.

Fosfáty. Vz Ott. IX. 402.

Fosfeny = světelné úkazy vznikající tla-
čením oka. Vz Ott. IX. 402. b.

Fosfidy či fosforidy = sloučeniny fosforu
s kovy. Vz Ott. IX. 402.

Fosfin, u, m. — fosforovodík plynný. Ott.
IX. 402.

Fosfit, u, m. = sůl kyseliny fosforové. Ott.
IX. 402.

Fosfoni-um, a, n. = chemický radikal.
Ott. IX. 402.

Fosfor. Cf. Ott. IX. 402.

Fosforečnan či fosfát. Vz Ott. IX. 405.

Fosforečný. F. sůl, kysličník. Vz Ott. IX.
406.

Fosforescence. Cf. Ott. IX. 407.

Fosforid, vz předcház. Fosfid.

Fosforit, u, m. Cf. Ott, IX. 407.

Fosforitový. F. superfosfát. Hlas. z vých.
Čech. 17./11. 1893.

Fosfornatan, u, m. Cf. Ott. IX. 407.

Fosforografie, e, f. = obraz osvětlením
látek jevících fosforescenci. Vz Ott. IX. 407.

Fosforoskop, u, m. Vz Ott. IX. 408.

Fosforovitý. F. ložiska. Nár. list. 1895.
č. 61.

Fosforovodík, u, m. či fosfin = plyn bez-
barvý. Vz Ott. IX. 408.

Fosforový. F. bronz, chlorid, kyselina,
kysličník, těsto. Vz Ott, IX. 408.

Fosgen, fosgenový plyn = dichlorid karbo-
nylu. Vz Ott. IX. 408., Vstnk. IV. 15.

Fóska, y, f., vz Fouska. Jevíč. Brt. D. II.
310.

Fossilisační process. Vstnk. III. 388.

Fošňák, u, m. = silný dlouhý hřeb ko-
vaný ku připojování fošen na podkladky. Vz
Ott. IX. 409.

Fotoelektřina, y, f. Vz Ott. IX. 411.

Fotofon, u, m. = přístroj k šíření zvuku
do větší vzdálenosti světlem. Vz Ott. IX. 411.,
KP. VIII. 376.- 378.

Fotofor, u, m. = nosič světla, svítící bečka
po moři plovoucí. Vz Ott. IX. 412.

Fotogalvanografie, e, f., řec. = způsob
vyráběti z fotografií vypouklé desky galva-
nickým přístrojem. Vz Ott. IX. 412.

Fotogen, u, m. = směs tekutých uhlo-
vodíků. Vz Ott, IX. 412.

Fotograf. Vz Ott, IX. 412.

Fotografie = nauka o zobrazování před-
mětů chemickým účinkem světla, Vz Ott, IX.
413.

Fotogramm, u, m. Stč. ľ. př. 11., 134.

Fotogrammetrie, e, f., řec = způsob po-
užívati fotografií terrainu ku zhotovování plánů
situačních. Vz Ott, IX. 419.

Fotogravura, y, f. = umělý způsob re-
produkční k zhotovování ploten měditiskových
ku knihtisku způsobilých. Vz Ott. IX. 420.

Fotoheliograf, u, m. Vz Ott. IX. 420.

Fotochemický. F. indukce. Vz Ott. IX.
420.

Fotochemie, e, f. Vz Ott. IX. 420.

Fotochromatický, photochromatisch. F.
therapie. Vz Ott, IX. 420.

Fotoehromie, e, f. Ott. IX. 421.

Fotochromografie, e, f. (heliochromo-
grafie). Vz Ott. IX. 421.

Fotolatrie, e, f., řec == ctění světla. Ott.
IX. 421

Fotolithografie, e, f., řec. = způsob pře-
nášení kopií obrazů n. písem na kámen litho-
grafický n. na zinek a učiniti je k tisku způ-
sobilými. Vz Ott, IX. 421.

Fotometeor, u, m. = svítivý meteor. Ott.
IX. 421.

Fotometr, u, m., řec. = nástroj k měření
intensity světlové. Vz Ott, IX. 421.

Fotometrie, e, f., řec = měření intensity
světelné. Ott. IX. 421.

Fotopsie, e, f., řec. = subjektivní vidění
různých úkazů světelných, blesků, ohnivých
koulí atd. Vz Ott. IX. 429.

Fotoskulptura, y, f. Vz Ott. IX. 429.

Fototakticky. F. dráždivé buňky. Ott.
IX. 429.

Fototaxis, e, f., řec Vz Ott, IX. 429.

Fototechnika, y, f. = umění osvětlovati.
Ott. IX. 430.

Fototypie, e, f., řec Vz Ott. IX. 430.

Fotozinkografie, e, f., řec. Vz Ott. IX.
430.

Foukač, e, m., vz předcház. Fofráček. —
F. = dlouhá roura k hotovení foukaného skla.
Vz Ott. IX. 434.

Foukati. Někteří o to dosti fúkali; Hrdě
mluvili a ťukali. Arch. XII. 87., 268. Fukaj,
jak tě poli (pálí). Slez. Nov. Př. 263.

Fráčkář, e, m. = kdo nosí fráček (frak).
Světz. 1893. 116.

Fraj-, f rej-, frý-: frajmark, frejmark, frý-
marčiti. Gb. H. ml. I. 139.

Frajdunk, frejdlink, freylink, freyunk,
fraydunk = doba volnosti a veselí, doba ce-
lého týdne, po který trh trval. XVI. stol. Hrš.
Nach. I. 553. Cf. Freylink (2. dod.).

Frajer. Les bez javora, jako děvče bez
f-ra. Němc

Frajmarčiti. Koupil od něho kuoň a ne-
maje peněz f-čil s ním na ryby (dal mu za
něj ryby); F-čil dědinou, na dědinu s Janem.
Arch. XIII. 454., 485.

Frakovitý. F. lišej. 1594. Zbrt. Tan. 154.