Fundatorství, n. Ukázali f. p. Albrechta.
Arch. XII. 491.

Fundoš, e, m. = grunt. Slov. Phľd. 1894.
8G.

Funkcionář = kdo zastává nejakou správ-
ní hodnosť n. úřední službu. Vz Ott. IX. 777.

Funt, u, m., vz Font.

Fůra, z něm. Fuhre, nemělo o, ale dle ana-
logie stejně znějícího kůra (korami) vyškytá
se gt. pl. for, instr. forami. List. fil. 1895. 89.

Furfuranový. F. derivát. Vstnk. III. 6.

Furch Vine, 1817.—1864., básn. Ott. IX.
779.

Furiant. Děvčata nemají hleděti na chas-
níky f-ty, jako nehledí se při ječmene na
fousy, nýbrž na zrno. Nár. list. 1894. č. 169.
odp. feuill.

Furiják, a, m. = furiant. Brt. D. II. 311.

Furmanciti = furmaniti. Phľd. 1895. 355.

Furmaniti. Kdo chce f-niť, musi cesty
něhaniť. Mor. Ces. 1. V. 419.

Fúsa. Má pod nosem f. a v hubě viks.
Mor. Ces. 1. V. 419. Cť., násl. Fúz.

Fůsa, y, f. = vosa. CT. Tkc.

Fušaření, n. = fušerstvi. Dhnl. exc.

Futerník, a, m. = kdo šil futra. Mus.
1894. 498.

Futrmyce, e, f. = kapišon, zimní čapka
ženská. Slez. Vést. opav. 1894. č. 4., 8.

Futyrovat si koho = vážiti si. Vých.
Mor. Brt. D. II. 515.

Fúz, u, m. = vous. Mrdol fúzom = umřel.
Slov. Phľd. 1894. 193.

Fuzl, u, m., vz Flegma (3. dod.).

Fykocian (fykochrom), u, m. — modré
barvivo. Ott. IX. 791.

Fykoerythrin, u, m. = červené barvivo.
Ott. IX. 791.

Fykofein, u, m., hnědé barvivo. Ott. IX.
791.

Fykochrom, u, m. = fykocyan.

Fykoxaníhin, u, m. = žluté barvivo. Ott.
IX. 792.

Fyllit, u, m. = prahorní břidlice. Ott. IX.
792.

Fyllokladodie, vz Kladodium (3. dod.).
Fylogenetický, phylogenetisch. F. zásada.
Cl. L. Jos. 41., Vstnk. II. 570. F. vývoj. Živa,
1893., Mus. 1894. 573.

Fysiater, tra, m. = lékař přírodní. Ott.
IX. 793.

Fysickochemický. F. process. Krej.
Psych. 31.

Fysickopsychický. F. element. Krej.
Psych. 35.

Fysik, a, m., vz. Ott. IX. 793.

Fysika, vz Ott. IX. 793.

Fysiognomie = ústa. V mluvě praž. Pe-
píků. Herm. Bod. Praž. 39.

Fysiolog, a, m., vz Ott. IX. 799.

Fysiologickopsychologieký. F. princip.
Mus. 1894. 486.

Fysiologický. F. psychologie. Mus. 1894.
435.

Fysiologicnosť, i, f. Mus. 1894. 440.

Fysiologie. Vz Ott. IX. 800.

Fytolith, u, m. = rostlinná zkamenělina.
Ott. IX. 802.

Fytomorfologie, e, f. = rostlinný tvaro-
zpyt, Ott. IX. 802.

Fytopalaeontologie, o, f. = rostlinná
palaeontologie. Ott. IX. 802.

Fytopathologie, e, ť. = nauka o nemo-
cecli rostlin. Ott. IX. 802.

G praslovanské. Gb. H. ml. I. 312. — G

psalo se literou g, od XVI. stol. g n. g; po-
něvadž g bylo = j; když pak pro j voleno
bylo j, psalo se zase jen pouhé g. Gb. H. ml.
I. 452. Cf. o g Ott. IX. 803. V Brn., u Litovle,
Konic, Jevíčka, u Kroměř., Zlína, Zábř. g
často se slýchá: dragaé, fagan; na Zábř. jme-
novitě m. k; u Kroměř., Kunšt. a Zlína sly-
šeti vedle něho i h. Cf. Brt. D. II. 17., 129.,
166., 234. Na Slov. se i v mnohých domácích
slovech objevuje. Vz Pastr. L. 143. — G se
mění 1. v z, lok. bozě z bogé; 2. h: gora
hora, od pol. XIII. stol.; 3. k: cikán, trakář
z něm. tragen, Mtz., kalup, krunt; 4. d na Mor.:
pudmistr, dbe-1 v. gbel. Gb. II. mí. I. 455.—458.
V jihozáp. Cech. vyškytá a mění se g v: k,
j, t, d, ď. Vz Dšk. Jihč. I. 29. G v chromeckém
podřečí na Mor. Vz List. fil. 1894. 94. Změny
jeho na Kroměř. a Zlínsku vz v Brt. D. 1.
16., 17., II. 17. — G cizí zůstalo: striga z lat.
striga; dílem je za ně 1. h: husa z germ.
gans; 2. k: okurka z angurium, potkan, kvalt;
3. j: jenerál, Jenofa atd. Cf. Gb. H. ml. I.

458. — G se přisouvá: gúsěnina, húsenina.
Vz Gb. H. ml. I. 459. U Zábř. v grybrzlata,
u Kunšt. v rozglósknót. Brt. D. II. 129., 234. —
G se odsouvá: ralije z lat, graphium, Mtz.,
Anežka z Agnéžka. Gb. II. ml. 1.459. Aušpurk.
V. Kal. 37. a j. G se odsouvá v jihozáp.
Čech. Vz Dšk. Jihč. I. 29.

Gaba Frant,, nar. 1829., čes. stenograf. Vz
Ott. IX. 804.

Gabať. Také slov. Phľd. 1894. 375.

Gabbronit, u, m. = skapolith. Ott. IX. 805.

Gabler Vil., nar. 1821. Vz Ott. IX. 810.

Gabriel. Odvozeniny vz v Kotk. 18.

Gadolinit. Cf. Ott. IX. 817.

Gagor. G-ry nésti = dítě se dvou stran pod
pažděmi nésti. Cejč. Hlod k.

Gagorce. Uvedený citát také v Phľd. 1895.
391.

Gagorovský. P. G. = houser. Cejč. Hledík.

Gagotať, vz Čagotať (3. dod.).

Gahnit. Cf. Ott. IX. 821.

Gaj, e, m. Řezníci chodí do gaje (vsi; Gau ?)
Zábř. Brt. D. II. 515., 129.