I. 408. Na Slov. bývá m. chi: nehať (nechať),
pohodil (pochodil), hiba, hyba (chyba), hvaia
(chvála). Pastr. L. 144. — U Olom. a Prostěj,
h na konci slova skoro mizí: sni (snili), tr
(trh). Brt. D. II. 60. — H se místy na Tren-
čansku eliminuje: dám o (ho), ab o (aby ho),
Phľd. 1893. 303. II v chromeckém podřečí na
Mor. Vz List, lil. 1894. 94. — H přisuto
a) ha- m. a-: hapatyka, Hanka; b) v hc-
m. e-: herb (erb), herpetle; c) v hi- m. i-:
hory hy skály, hiný; d) ho- m. o-: hovado,
zde i honady; e) hu m. u-: huher, hucho;
f) v hr- m. r-: hrzati m. rzáti, hřemen; g) hl-
m. 1-: hlomoz, hlasička; h) hn- m. n-: hniť
m. niť, hnízký; i) hp- m. p-: hpanna m. panna;
k) Kb- m. b-: hbratr; l) hm- m. m-: hmoždíř;
m) ho- ni. v-: mohohvitý. Gb. II. ml. I. 463.
nn. U Kroměř. se přisouvá ve slově zluať,
u Zábř. hrochat, u Kru ml. liroždí. Brt. D. II.
17., 130., 209. U Letovic, Tišn., Kunšt,, Žďár.:
hniť, hnízké. 1b. 105., 186., 234., 250. — Pří-
dechem jest h u Letonic, Brna, Tišn., Kruml.
(a Kunšt.) každému náslovnému a, e, t, o (u),
ó (ok): hábech, bidlo, hale, híva atd. Brt. D.

II. 105., 166., 187., 209., 234. Taktéž také
na Konicku, Jcvíčskn a Boskovsku; ale už
i tam mizí; místy také před n a r. Ib. 113.
U Kunšt. ho někdy nebývá, lb. 234. U Jemu.
a Zďár. bývá přídechem náslovnému u, ou:
hudělal, houvod, huzel, hucho, ale: učitel,
umřel atd. Ib. 269., 250. U Kroměř., Olom.,
Prostej., Týnce, Litovle, Konic, Jevíčka jest
přídechové h jen v několika slovech: huíica,
liozcl, hozený, lb. 17., 70., 93., 113. U Třebíče
ho není. Ib., 225. Cf. Brt. D. II. 102., 148.,
158. V již. Cech. se přisouvá. O tom vz v Dšk.
Jihč. I. 32., 33. Přídechové h v násloví na
Slov. A^rz Pastr. L. 113. — H se odsouvá

a) v cizích slovech: Erodes, Oracius, orloj;

b) ze skupin ho-, -ohu-, -altu-, hr-, lil-, lit-,
hcl-, hv-, hm-, hn-, zh-, ěh-, Vz tyto skupiny
a Gb. H. ml. I. 165. nn. V Háj. Herb.: ja-
cynkt 184. b., zmožděný XI. a; v V. Kal.:
Pelhřimov. 326. Vz List. lil. 1894. 294. U Kro-
měříže: vězda, koróvička, rožnól; u Tišn.,
Kruml., Kunšt., Jemnice: nedo, nide, loh,
vězda, řmot atd. Brt, D II. 17., 187., 209.,
234., 269. U Kojet. ve slovech pie (pihy),
piovatý. Ib. 47. U Olom. a Prost, v: řbet,
vizdat a j. Ib. 70. U Zábř. a Zďár. ze skupin
hr, hr: řibě, řebík, ranáč, říbek, rotek. Ib.
130., 250. U Brna ze skupin hr, hv: řích,
vězda. Ib. 167. U Litovle, Konic a Jevíčka
ze skupin: hř, hl, zh. Ib. 113. — h'. = haléř.
Krok 1894. 113.

-ha příp. jm. osob.: Vaňha, Volha atd. Vz
Kbrl. Sp. 13. a H.

ha- m. a-: hapatyka, harest, hale, Hanča
atd. Vz Gb. H. ml. I. 463.

Haasz Ant. Dom., právník a spis. čes., nar.
1831.; H. Jarosl., právník a spis. čes., nar.
1860. Vz Ott. X. 679.

Háb m. hav, v v b změněno. Gb. H. ml.
I. 430.

Habakuk, u, m. = anglický ručník. Lizu.

Habanče, ete, n. = rozpustilé dítě. Klo-
bouky. Brt. D. II. 313.

Habarieka, y, f. = habarha, vařečka.
Slov. Phľd. XII. 268.

Habati co. Oštarák (četník) ho babi (se-

bral). Ve šviháčině. Brt. D. II. 521. Že pošta
jejich časopisy habe (konfiskuje) Phľd. 1893.
534. a i- — se za čím = pachtiti se. lb.
1894. 261.

Habětínek Kar., čes. právník, nar. 1830.
Vz Ott. X. 692.

Habkati. Tak že bysme po bludnej ceste
a tme h-li. Slov. Phľd. XII. 145.

Hábky, dimin. od háby. Phľd. 1894. 675.

Habovka, y, f., míst. im. v Oravskú. Phľd.
1894. 61.

Habr přesmyknutím m. hrab. Gb. H. ml.

I. 543. Cf. Ott. X. 693.
Habrda, y, m., vz násl. Havel.
Habrov, a, m zaniklá ves na Kunštátsku.

Mtc. 1895. 330.

Habrovník, a, ni., jm. býval, rjbníka
u Poděbrad. Vz KZ. IV. 100.

Háby m. hávy, vz Háb.

Hacafer, hacaper, a, m. = komu vítr
hacemi pere, tedy = lehce oděný, vůbec
lehký člověk. Kotk. 170.

Háce z gatja. Gb. H. ml. I. 38i. — H.
kokoti (hacze), podauralini, rostl. 1440. List.
til. 1893. 395.

Hačacnice, e. ť. = uličnice. U Žleb. NZ.

II. 695._;

Hačár, a, m. = strážník. Ve šviháčině.
Brt, D. 11. 521.

Hácinka, y, f., jm. louky u Náchoda. Hrš.
Nach. I. 673.

Háčkovač, e, m. Hakler, ni. Sterz. I.
1175. b.

Háčkování. Vz Ott. X. 704. nn.

Hačník, u, m. == horní kraj gatí, do
kterého se šňůrka, vtahuje, Cf. strč. hacník.
Slov. NZ. HL 402.

Had. Cf. Ott. X. 710. Mám hada co bit
(třeba mi pospíchati). Zábř. Ces. 1. V. 419.
Pověry o něm. Vz Zbrt. Pov. 69., 156. Proti
uštknutí hada. Vz NZ. III. 527., Phľd. XII.
567. Had s korunkou, h. hospodář (domácí).
Vz Vek. Val. I. 105. nn. — H. = červeno-
bílá, kulatá tkanička vlněná, ozdoba slov.
klobouků = húsenka. Brt. D. II. 313.

Hadač. Definice slova; liší se od kouzedl-
níka a losníka. Vz Zbrt. Pov. 89.

Hadačka, y, f. = hádanka. Ces. 1. V. 339.

Hadamčík, a, m. Vz Adam (3. dod.).

Hadamík, a, ni. Vz Adam (3. dod.).

Hádání. O h. z hvězd, v, rukou, z knih,
hl. z bible atd. vz Zbrt. Pov. 78.

Hádanka. Vz Ott. X. 707., Čes. 1. V. 330.
nn. Staročeské sbírky pohádek (hádanek). Vz
NZ. III. 32. nn.

Hádankovitosť, i, f. Pis. pís. 17.

Háďátka, anguillulidae, čeleď hlístů oblých.
N z Ott. X. 707.

Hadec, vz Ott. X. 708.

Haděnec. Za Git. polož: Nov. 59.

Hadí mléč, vz Celigaua; mléko, vz Žabí
mléč (3. dod.).

Hadice, ophiouroidea. Vz Ott. VIII. 827. —
H., vz Pěnice (3. dod.).

Hadičmoud. Vz Zbrt. Tan. 244.

Hadilov. Vz Ott. X. 670.

Hadinec, echium. Vz Ott. Vlil. 447. a.

Hadinka, y, f., trať u Vel. Biteše. Mtc.
1896. 256.