Hadlaf, vz Hadlav, Adlaf (hořejší polo-
vička ničení). NZ. IV. 40., Ott. X. 715.

Hadlák, a, m. = hadrlák, r vysuto. Brt.
D. II. 112. Všecko zlý, co h. nosí. Mor. Rous.

Hadlář, e, m. = hadrář (r v l). Dšk.
Jihč. I. 9.

Hadlavka, y, f. = konopná ohlávka na
koně. Záp. Mor. Brt. D. II. 314.

Hadlivě. Vz Hadlivý.

Hadna, y, f. = Anna. Žďár. Brt. D. II.
248.

Hadooký. H-cí ještěři, gymnophthalmi. Ott.
X. 665.

Hadopěnica, e, f., vz Pěnice (3. dod.).

Hadovec, polygonum. Vz Ott. X. 716.

Hadovka, phallus. Vz Ott. X. 716.

Hadový. H. uštknutí, Háj. Herb. 180. b.,
koření črvené, bistoria. 1440. List. fil. 1893.
393.

Hadrářský. H. nemoc. Vz Ott. X. 716.

Hadrovati se s kým. Arch. XIII. 265.

Hadrovina. H. k mytí podlah. Lizn.

Hadrovně něčemu odpírati. Bl. Gr. 340.

Hadrunk. Na mne starého takoví h-nci
neslušejí. Arch. XIV. 355.

Hadváb = hedváb, mor. Gb. H. ml. I.
286.

Haematogenní = z krve pocházející.
Vstnk. III. 272.

Haematopetický. H. orgán. Vstnk. III.
384.

Haematosporidia = cizopasníci druhu
prvoků. Vz Vstnk. II. 546. H. = cizopasníci
ptáků a plazů v krvi. Vz Hlav. Obrz. 10.

Haemorrhoidy. Vz Ott. X. 729. Cf. Městky,
Žíla.

Hafan = pes. Utrhuje se jako h. Nov.
Př. 610.

Hafeľ pěsniček, špalíček. Kupované pís-
ničky sešívaly se v h. Kojet. Brt. D. II. 314.

Haferník, a, m., údolí ve Frýdecku. Věst.
op. 1893. 7.

Hafirčí (VI. 269.) = hafirník. Oprav v:
haferník.

Hach, a, m. = Haštal anebo spíše Havel.
Kbrl. Sp. 8. Vz Havel (násl.).

Hachlovadlo, a, n. nástroj k hachlování.
Vz NZ. II. 565.

Hachme = habechme, abychme. Tišn. Brt.
D. II. 187.

Háj. Posvátný h. Vz Zbrt. Pov. 156. —
H. = obec v Turci. Pbľd. XII. 246.

Háj! Tímto slovem se popohání kráva,
Phľd. 1893. 634.

Hajany. Brzo půjde do Hajan (hajat, umře).
Světz. 1893. 101.

Hajcati, vz Hajcnouti, Harcati. K Sá. přidej:
Kř. u pot. 82.

Hajda, y, m., vz násl. Tan.

Hajdamácit = loupiti. Slov. Phľd. 1893.
142.

Hajde. Oďála (oděla) sa plachtú a h. za
ním. Phľd. XII. 697.

Hajduci. Cf. Ott. X. 753.

Hajducký tanec. Cf. Tanec slov. (3. dod.),
Odzemek.

Hajduky = kalhoty s vestičkou sešité
(nosí malí hoši). Duf. 21.

Hájek, jka, m. = Jan. Čern. Př. 27. Vz
násl. Jan. Hláskoslovné a tvaroslovné zvlášt-

nosti Hájkova Herbáře z r. 1562. vz v List.
fil. 1894. O H. Šim., Adolf, z Hájku, z Ho-
dětína, z Libočan. Vz Ott. 753. nn.

Hajenský. H. úřad = úřad hajného. 1597.
Mtc. 1894. 158.

Hajfit co = vyměňovati. Val. Brt. D. II.
014.

Hájik, u, m., zdrobn. háj. Nieto hájika,
aby nebolo v ňom zvierika. Slov. Nov. Př.
651.

Hájiti. Řezníci mu kájejí, aby jeho (mas-
ného stoku) neohrazoval. Arch. XIV. 244.
Cť. Brániti. Aby mu nehájili ohraditi ten
stok. Ib.

Hajka, y, m. = polní hajný. U Zleb. NZ.
II. 614

Hajnal. Chodiť na h., s hajnáciou, ch.
hejnám, hojnám, na hojnal (svätiť Hajnala) =
obcházeti druhý nebo třetí den po svatbě po
gazdinácli a pýtať si darov (slaniny, mäsa
atd.). Phľd. 1896. 121. nn.

Hajnaš, jra. pole na Slov. Phľd. 1894. 676.

Hajnica, e, f. = jezírko v Nitře. Phľd.

1892. 249.

Hájnik. NZ. IV. 413.
Hajniš Fr. a Ladisl. Vz Ott. X. 758.
Hajnovský. H. místo (hajného). Nár. list.
1894. č. 205. odp. feuill.
Hajs! Tak se popohání vůl. Slov. Phľd.

1893. 634.

Hajsák, a, m. = vůl. Loštice. Brt. D. II.
314.

Hajtáš, e, m. H-še = černé výložky na
rukávech horňáckých kabátů. Brt. D. II. 468.

Hajtať = hajati (t přisuto). Dšk. Jihč.

I. 19.

Hajzovať = led na zmrzlém potoku lámati,
ab´y voda na mlýn téci mohla, eisen. Slov.
Phľd. XII. 175.

Hakl Boh. Fr. Vz Ott. X. 760.

Háklivý, dle něm. häkelich, heiklich. Čerň.
Př. 89.

Hákovati kde: na poli. NZ. IV. 276.

Hákovka, y, f. = oštěp ? Břitká h. Kub.
Rol. 55.

Hákovnice = nejtěžší ručnice, obsluho-
vali ji dva muži. Wtr. Krj. I. 624.

Háľ m. ale. Mor. Šb. I). 43.

Hala, Hála, y, m., vz násl. Havel.

Halaímšiť = blázniti. Slov. Phľd. 1894.
375.

Haláček, čka, m., vz násl. Havel.

Halada, y, m., vz násl. Havel.

Halafanec, nce, m., vz Halafanc.

Halan, a, m., vz násl. Havel.

Halandryja, e, f. = ženská trochu lehko-
myslná, s dobrou vyřídilkou. Záp. Mor. Brt.
D. II. 314.

Halánek, nka, m., vz násl. Havel.

Halant, a, m. = harant, kluk. Rais. Rod.
109.

Halapartňa = sudlice, jejíž nůž jest slo-
ženinou nože se sekerou. Jelínek ji nazval
sekyřicí; H. je spojením sečné zbraně s bo-
dací; H. = bodák, na němž formu sekyry
zřetelně jest viděti. Wtr. Krj. I. 277., 615.

Halarie, e, f. = souložnice. Sá. Kř. u pot.
279.

Halaskovati = zaháleti. Jevíc. Brt. D.

II. 314.