101

Kotk. 68 (křiklavý pták). Vz Ott. X. 992. im.
H. jako pták věštící. Vz Zbrt. Pov. 67. nn.
H-nu mýdlo nepomůže. Šml. VII. 172.

Havránek Fr., 1805.— 867., spis. Vz Ott,
X. 993. — H. Bedř., nar. 1821., malíř. Ib.

Havrda (Habrda) m. Havlda. Vz předcház.
Havel. Dle Cern. Př. 23. = Vavřinec. — H.
Frant, nar. 1845., rada a spis. Vz Ott. X.
994. — H. = hafan (pes). Kotk. 68.

Havrdle, Havrdlík, os. jm., vz předcház.
Havel.

Havrľant, a, m. = křikloun (děcko). Val.
Brt. D. II. 315.

Házba, y, f. = chalupa. Ve šviháčině.
Brt. D. II. 520.

Házení kamení, trávy, listí za hlavu při
pohřbu. Vz Zbrt, Pov. 20., 23.

Hazucha = široký čtverhranný límec.
Mor. a slov. Cf. Hazuka. NZ. III. 404., 424. —
H. = ženská suknice, kabátek, župice, oblé-
kala se přes sukni a sahala přes lůno a někdy
až po kolena. Wtr. Krj. I. 45.

Hazuka, ze střlat. casaca, Cern. Př. 65.
H., kytle, kytlice v XV. stol. = kratší sukně.
Cf. Reverenda. Wtr. Krj. I. 137. H. = odě-
vací chodící svrchní sukně, oblékala se přes
suknici. XVI. stol. H. = roucho s rukávy
nadutými. Wtr. Krj. I. 347., 400., 405. H. =
úmrtní roucho. Vz NZ. III. 7.

Hazuška, y, f. = cvikl na kotníku u pa-
puče. Brt. D. II. 469.

Hažart, a, m. = harant (dítě). Brt, D.
II. 261.

Hbenka, y, f., vz Dbanka (3. dod.).

Hbitý na koni, Kabt. 31., k žertu. Vrch.
F. II. 32. — v nohách. Kub. Rol. 49.

hd m. kd: lidy, lide, nehde atd. Dšk. Jihč.

I. 30. — Vhd h přisuto: hdobře. Ib. 35. —
Z hd se h odsouvá: onedy m. onehdy, dopak
z dialekt, hdopak (m. kdopak). Gb. H. ml. I.
467. Da, dapak, zbůdarma. Vz Dšk. Jihč.
I 33

Hde m. kde. Vz Dšk. Jihě. I. 80., hd.

Hduse = kdosi. Tišn. Brt. D. II. 198.

Hdy m. kdy. Vz Dšk. Jihč. I. 30.

Hdyby m. kdyby. Vz Dšk. Jihč. I. 30.

he- m. e-: herb. m. erb, Heva m. Eva,
herpetle, hejcuk. Vz Gb. H. ml. I. 463.

He m. že. V Gemer. Pastr. L. 145. Cf.
Kdehe, Varahe (3. dod.).

Heb, gt. Hba = Cheb. Arch. XII. 278.

Hébadlo, a, n. = nástroj na pletení pro-
vázků pro chodskou domácnosť. NZ. III. 21.
H. (hýbadlo) = kvasnice. Záp. Mor. Brt. D.

II. 315.

Hébat. Pryč h. = jíti. Jinde jen v imperat.
hýbaj. Brt. D. II. 140.

Hebelka, y, f. = drobný peníz. Kotk.
168. Vz Hebl (dod.).

Hebký v. hybký; toto z onoho. Gb. H. ml.
I. 284.

Hebľa = vindra. Nedal mu ani hebľe.
Vých. Mor. Brt. D. II. 315. Vz Hebl (dod.),
Hebelka (3.).

Heblín, u, m. = druh révy. Brt. D. II.
440.

Hebreda, y, f. = žena stará a neladná,
z hebraea — hebrejka, židovka. Krok 1894.
140.

Hecer, a, m. = pán. Ve šviháčině. Brt,
D. II. 520.

Hecerka, y. f. = paní. Ve šviháčině.
Brt. D. II. 520.

Hecoch, u, m. = kanál z chléva (Jevíčko),
jinde vécoch. Brt. D. II. 113.

Hečat. To hečí (křičí, padá hned do očíl
Val. Brt. D. II. 315.

Hečmati. U Žleb. NZ. II. 695. Vz Več-
mat (3. dod.).

Heď = hleď (vyjadřuje radosť nebo škodo-
libost). Brt. D. II. 315.

Hedbávník, u, m. = hedvábný šlojíř;
velmi jemný slul paučník. Wtr. Krj. I. 106.
Heďla, hydla, y, f. = nevěstka. Brt, D.
II. 320.

Hedvábí. Vz Ott. X. 1018. nn.
Hedvábnictví v Europě; jeho počátek a
vývoj. Vz Wtr. Krj. I. 112., Ott. X.

Hedvábník, u, m. Cť. předcház. Hedbáv-
ník, Fulfas. Vzal mi čepce, h-ky a šlojířo.
Pub. III. 662. Vz Šlojíř, Wtr. Krj. I. 106.,
377.

Hedvábný. H. látky v XV. a XVI. stol.
Vz Wtr. Krj. L 111. nn.

Hedvínka, y, f., či hedvínek, nku, m. = druh
sukně podle látky jmenovaný. NZ. III. 44.
Helle. Na h. a lelky choditi = zaháleti.
1637. NZ. III. 233.

Hegnouti. Hegli nazad (couvli). Phľd. XII.
648. Heglo ho v zuby. Slov. Nov. Př. 636.

Hecho = echo. Udělal h. = rozhlásil.
Kunšt. Brt. D. II. 316.

Hejcat = laškovati. Žďár. Brt. D. II. 316.
Hejcuk, vz Hecoch, Vécoch.
Hejčedlo = plátěné hejčkadlo. Cf. Necky
(dod.), NZ. III. 13. Bére se i na pole. Ib.
Hejceti = houpati. Chod. NZ. III. 398.
Hejčkadlo, a, n. = čím se děti hejčkají.
Vz předcház. Hejčedlo.

Hej da, y, m., vz násl. Jan. — H. Frant.,
nar. 1865., spis. a hud. Vz Ott. XI. —
H., f. = podezření. Je v hejdě. Zábř. Brt.
D. II. 316.

Hejdovat == rejditi. Han. Brt. D. II. 316.
Hejduk, a, m. = lokaj. 1638. Vest. op.
1892. 11.

Hejkal, a, m. O h-ovi v Borači na Mor.;
vyskytuje se tam buď jako pták n. jako člověk
(černý muž) a sedá lidem na záda. Vz NZ.
III. 336. nn.

Hejkálek, lka, m., vz Hejkal, Houkálek.
Hejl, a, m., holubí jm. CT. Tkč.
Hejna, y, m., vz násl. Jan, Jindřich. —
H. Jos., nar. 1841., farář a spis. Vz Ott. X. 31.
Hejnácia, vz Hajnal (zde).
Hejnák, a, m., vz násl. Jindřich.
Hejnám, vz Hajnál.

Héjné, ého, m. = hajný. List. fil. 1894.
85. Vz násl. Hejny.

Hejny, hejny, hejnušky (zpívá so při ko-
lébavce). Duf. 57.

Hejny, přehlasováním z: hajný, přehláska
se zrušila. Gb. H. ml. I. 135. H. 1597. Mtc.
1894. 156. H. 1613. Dmi. List. 16.
Hejsek, vz Sejček (3. dod.).
Hejskovný. H. kazatel. Wtr. Živ. c. 885.
Hejšečka, oprav v: hejčečka. Chod. NZ.
III. 398.