108

Hníti. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. 73.

Hnízdečko = vyšívání čepců hvězdami u.
růžemi, jichž střed jest tuhým podkladem
značně vyvýšen a cetkami obložen. NZ. IV.
409.

Hnízdidlo, a, n. = svatební koláč. U Ne-
tolic. NZ. III. 156.

Hnízdo. Jaké hnizdo, taky pták. Mor. Čes.

I. V. 420.

Hnízký ni. nízký. Vz hn (předcház.) Brt.
D. Jí. J 05.

Hníž m. níže. Vz Jm (předcház.).

Hnojekyd = sedlák. Lomn. Cf. Hnojokyd.

Hnojiti kde. Moc veřejná v žalářích je
hnoji. Chč. (Vlč. Lit. 176.). Na blázny ne-
třebii, h. (lmoja), sami se rodí. Mor. Čes.1.

V. 417.

Hnojokyd. lil. Gr. 116. Cf. Hnojekyd.

Hnoník, u, m. místo hnoj nik. Zlín. Brt.
D. I 16.

Hňópat do sebe = hňápat, nemírně jísti.
Kunst, Brt. D. II. 317.

Hnouti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I.
75. čím. Rychtář pohol (pohnul) plecom.
Phľd. 1893. 450. — co, koho, starý german.
n. latinisnms v čest. Vz Seyk. Ruk. 142. Preto
tak hýbal svoje kapitále. Phľd. 1893.450. Nás
treba len hýbat, aby sme nezaspali; Len hý-
bať vec našu slovenskú. Phľd. 1894. 188., 264.
Cf. Zhrdati co. Nepřichoď mně noha pyšnosti
a ruka hříšníkova nehýbaj mne. Ž. wit. 35.12.
V Z. klem.: ruce hriešnych nehýbajte mnú.
Cf. Megnút co (3. dod.), Lomcovati (3. dod.),
Hýbati (3. dod.), Mus. 1896. 265., List, fil.
1896. 347.

Hnůj. O pův. slova cť. Gb. H. ml. L 72.
Hnoja a peňazí nikdy dosť není (vravia se-
dliaci); Nehodno z druhej dediny hnoj dová-
žať (zdaleka nevěstu). Slov. Phľd. 1894. 197.,

1893. 700., 1895. 522. Po mrzkém hnoji bývá
čisté a husté obilí. BI. Gr. 312.

Hnusný čím: ukrutnosťou. Phľd. 1894. 17.

ho; h přisulo: zde i honady (onady), hoheň
m. oheň, hojnice, Holomouc, hoficír. Gb. H.
ml. I. 464. Z ho se h odsouvá: ovado m. ho-
vado, oříkať m. hořékať. Ib. 466.

Hohárka, y, f. = hovor. Záhoří. Brt, D.

II. 317.

Hobľena, y, f. = ženská špatného chování.
Val. Brt, D. H. 317.
Hohlík vz Záležák.
Hohlování či srovnávání kůže. Vz KP.

VI. 676.

Hohor m. hovor, v v b. Kts. 19.
Hoc = ač je cudzí. Phľd. 1895. 9.
Hocakí, gt. hocakjeho. Slov. Pastr. L. 130.
Hocopánek, vz Ucupánek (3. dod.).
Hod. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 84. Kde
často hody, tam neďaleko hlady. Slov. Phľd.

1894. 198. Ni dycky hody, bai něhody; To
se mu zemľelo k hodom (to se mu podařilo).
Mor. Ces. 1. V. 419. Bude mu, ako na hody
(dobře). Nov. Př. 624.

Hod'ajaký = lecjaký. Slov. Phľd. 1892. 646.
Hodák, a, m., vz násl. Hodislav.
Hodalík, a, m., vz násl. Hodislav.
Hodan, a, m., vz násl. Hodislav.
Hodaň, Hodáh, ě, m., vz násl. Hodislav.
Hodánek, nka, m., vz násl. Hodislav.
Hodec, dce, m., vz násl. Hodislav.

Hoděj, e, m., vz násl. Hodislav.

Hodek, dka, m., vz násl. Hodislav.

Hodík, a, m., vz násl. Hodislav.

Hodina. Kolik hodin? Plný komín a na
vrchu jedna. Nebo: Plný komín až hlavičky
vystrkují. Krumvíř. Hledík.

Hodinář. Vz Tanec mor. (3. dod.).

Hodinkový. H. sklíčka, Mrš. 117.

Hodinky. H. na hrdlo (ozdoba) v XVI.
stol. Vz Wtr. Krj. I. 544. — Vyšívání na h.
Na Kunovsku. NZ. IV. 227., Čes. 1. V. 227.

Hodinný. H. kniha (které se užívá při
kostelních hodinkách modlitebních). Břez. Font,
V. 404.

Hodiny sympathické (elektr.), Bainovy,
Brequetovy. Vz KP. VIII. 313. — Hádanka.
Nejí to, nepije to a ve dne v noci pracuje.
Brušp. Hledíková.

Hodislav, a, m. Odtud: Hodek, Hodík,
Hodec, Hodák, Hodalík, Hodan, Hodánek, Ho-
daň, Hodáň, Hodyc, Hodys, Hodouš, Hodě j.
Kbrl. Sp. 15. (11.).

Hoditi se nač. To se něhodi ani psovi
na opjatky. Mor. Čes. 1. V. 422. — se k čemu.
To se k tomu hodí, jako osten k bodláku
(dobře). Šml. I. 211. — se čeho = udeřiti.
A p. Petr uchvátil kámen i hodil se jest Ko-
liby. Arch. XIII. 446., 445.

Hodně = hezky. V tom kostele je h. Udě-
lal to h. (dobře). Zábř. Brt. D. II. 317.

Hodnostářsky. Pan farář h. upjatý. Světz.
1895. 320. a,

Hodný čemu. Poklička tomu hrnci hodná
(k němu se hodící, dobře přiléhající). 1400.
List. fil. 1893. 463. Pane, nejsem hoden tomu,
by ty všel do mého domu. XIV. stol. Mus.
1894. 83. — H. = hodový. II. den. Ev. víd.
61. Joh. 6. 4. Cf. Hody, Dob. Dur. 372. —
H. = těhotný. Chodila, byla hodná. Han. Brt,
D. II. 317. — H. Už jich máme hodných —
hodně mnoho. Ib. — H. ironicky. Tys hodný
hoch (= darebák). Cf. Kla. Sklad. 61. H. si
mi, hodný, ale len na oko. Slov. Nov. Př. 41.

Hodočín, a, m., potok v Oravě. Phľd. XII.
423., 74.

Hodokvas. Toto slovo měl Bl. Gr. 102. za
zastaralé. H-sy při obětech, při pohřbu atd.
Vz Zbrt. Pov. 156.

Hodokvašan. Toto slovo měl Bl. Gr. 102.
za zastaralé.

Hodouš, e, m., vz předcház. Hodislav.

Hodovník, a, m. = koledník. NZ. IV. 330.

Hodslav. Odvozeniny v Kotk. 18.

Hody = kytka rozmarýnu v hody. Zábř.
Brt. D. II. 317.

Hodyc, e, m., vz předcház. Hodislav.

Hodys, a, m., vz předcház. Hodislav.

Hodžiny — hodiny. V Ratkové na Slov.
Phľd. 1893. 243.

Hofer. Na Mor. již r. 1465. Dmi. List. 3.

Hofery = borůvky. Val. Nár. list. 1893.
č. 266.

Hofmistr = úředník horní obyč. z mě-
šťanů kutnohorských od krále ustanovený;
byl zástupcem mincmistrovým. Arch. XII. 462.

Hofmistrně. Kat. z Žer. II. 172.

Hofrava = podruhy ne. 1715. Mtc. 1896.
130.

Hogaj-hogni! (= zpět, couvni. Volání na
krávy a voly). Slov. Phľd. 1893. 634.



	108

	Hníti. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. 73. Hnízdečko = vyšívání čepců hvězdami u. růžemi, jichž střed jest tuhým podkladem značně vyvýšen a cetkami obložen. NZ. IV. 409. Hnízdidlo, a, n. = svatební koláč. U Ne- tolic. NZ. III. 156. Hnízdo. Jaké hnizdo, taky pták. Mor. Čes. I. V. 420. Hnízký ni. nízký. Vz hn (předcház.) Brt. D. Jí. J 05. Hníž m. níže. Vz Jm (předcház.). Hnojekyd = sedlák. Lomn. Cf. Hnojokyd. Hnojiti kde. Moc veřejná v žalářích je hnoji. Chč. (Vlč. Lit. 176.). Na blázny ne- třebii, h. (lmoja), sami se rodí. Mor. Čes.1. V. 417. Hnojokyd. lil. Gr. 116. Cf. Hnojekyd. Hnoník, u, m. místo hnoj nik. Zlín. Brt. D. I 16. Hňópat do sebe = hňápat, nemírně jísti. Kunst, Brt. D. II. 317. Hnouti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 75. čím. Rychtář pohol (pohnul) plecom. Phľd. 1893. 450. — co, koho, starý german. n. latinisnms v čest. Vz Seyk. Ruk. 142. Preto tak hýbal svoje kapitále. Phľd. 1893.450. Nás treba len hýbat, aby sme nezaspali; Len hý- bať vec našu slovenskú. Phľd. 1894. 188., 264. Cf. Zhrdati co. Nepřichoď mně noha pyšnosti a ruka hříšníkova nehýbaj mne. Ž. wit. 35.12. V Z. klem.: ruce hriešnych nehýbajte mnú. Cf. Megnút co (3. dod.), Lomcovati (3. dod.), Hýbati (3. dod.), Mus. 1896. 265., List, fil. 1896. 347. Hnůj. O pův. slova cť. Gb. H. ml. L 72. Hnoja a peňazí nikdy dosť není (vravia se- dliaci); Nehodno z druhej dediny hnoj dová- žať (zdaleka nevěstu). Slov. Phľd. 1894. 197., 1893. 700., 1895. 522. Po mrzkém hnoji bývá čisté a husté obilí. BI. Gr. 312. Hnusný čím: ukrutnosťou. Phľd. 1894. 17. ho; h přisulo: zde i honady (onady), hoheň m. oheň, hojnice, Holomouc, hoficír. Gb. H. ml. I. 464. Z ho se h odsouvá: ovado m. ho- vado, oříkať m. hořékať. Ib. 466. Hohárka, y, f. = hovor. Záhoří. Brt, D. II. 317. Hobľena, y, f. = ženská špatného chování. Val. Brt, D. H. 317. Hohlík vz Záležák. Hohlování či srovnávání kůže. Vz KP. VI. 676. Hohor m. hovor, v v b. Kts. 19. Hoc = ač je cudzí. Phľd. 1895. 9. Hocakí, gt. hocakjeho. Slov. Pastr. L. 130. Hocopánek, vz Ucupánek (3. dod.). Hod. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 84. Kde často hody, tam neďaleko hlady. Slov. Phľd. 1894. 198. Ni dycky hody, bai něhody; To se mu zemľelo k hodom (to se mu podařilo). Mor. Ces. 1. V. 419. Bude mu, ako na hody (dobře). Nov. Př. 624. Hod'ajaký = lecjaký. Slov. Phľd. 1892. 646. Hodák, a, m., vz násl. Hodislav. Hodalík, a, m., vz násl. Hodislav. Hodan, a, m., vz násl. Hodislav. Hodaň, Hodáh, ě, m., vz násl. Hodislav. Hodánek, nka, m., vz násl. Hodislav. Hodec, dce, m., vz násl. Hodislav.	Hoděj, e, m., vz násl. Hodislav. Hodek, dka, m., vz násl. Hodislav. Hodík, a, m., vz násl. Hodislav. Hodina. Kolik hodin? Plný komín a na vrchu jedna. Nebo: Plný komín až hlavičky vystrkují. Krumvíř. Hledík. Hodinář. Vz Tanec mor. (3. dod.). Hodinkový. H. sklíčka, Mrš. 117. Hodinky. H. na hrdlo (ozdoba) v XVI. stol. Vz Wtr. Krj. I. 544. — Vyšívání na h. Na Kunovsku. NZ. IV. 227., Čes. 1. V. 227. Hodinný. H. kniha (které se užívá při kostelních hodinkách modlitebních). Břez. Font, V. 404. Hodiny sympathické (elektr.), Bainovy, Brequetovy. Vz KP. VIII. 313. — Hádanka. Nejí to, nepije to a ve dne v noci pracuje. Brušp. Hledíková. Hodislav, a, m. Odtud: Hodek, Hodík, Hodec, Hodák, Hodalík, Hodan, Hodánek, Ho- daň, Hodáň, Hodyc, Hodys, Hodouš, Hodě j. Kbrl. Sp. 15. (11.). Hoditi se nač. To se něhodi ani psovi na opjatky. Mor. Čes. 1. V. 422. — se k čemu. To se k tomu hodí, jako osten k bodláku (dobře). Šml. I. 211. — se čeho = udeřiti. A p. Petr uchvátil kámen i hodil se jest Ko- liby. Arch. XIII. 446., 445. Hodně = hezky. V tom kostele je h. Udě- lal to h. (dobře). Zábř. Brt. D. II. 317. Hodnostářsky. Pan farář h. upjatý. Světz. 1895. 320. a, Hodný čemu. Poklička tomu hrnci hodná (k němu se hodící, dobře přiléhající). 1400. List. fil. 1893. 463. Pane, nejsem hoden tomu, by ty všel do mého domu. XIV. stol. Mus. 1894. 83. — H. = hodový. II. den. Ev. víd. 61. Joh. 6. 4. Cf. Hody, Dob. Dur. 372. — H. = těhotný. Chodila, byla hodná. Han. Brt, D. II. 317. — H. Už jich máme hodných — hodně mnoho. Ib. — H. ironicky. Tys hodný hoch (= darebák). Cf. Kla. Sklad. 61. H. si mi, hodný, ale len na oko. Slov. Nov. Př. 41. Hodočín, a, m., potok v Oravě. Phľd. XII. 423., 74. Hodokvas. Toto slovo měl Bl. Gr. 102. za zastaralé. H-sy při obětech, při pohřbu atd. Vz Zbrt. Pov. 156. Hodokvašan. Toto slovo měl Bl. Gr. 102. za zastaralé. Hodouš, e, m., vz předcház. Hodislav. Hodovník, a, m. = koledník. NZ. IV. 330. Hodslav. Odvozeniny v Kotk. 18. Hody = kytka rozmarýnu v hody. Zábř. Brt. D. II. 317. Hodyc, e, m., vz předcház. Hodislav. Hodys, a, m., vz předcház. Hodislav. Hodžiny — hodiny. V Ratkové na Slov. Phľd. 1893. 243. Hofer. Na Mor. již r. 1465. Dmi. List. 3. Hofery = borůvky. Val. Nár. list. 1893. č. 266. Hofmistr = úředník horní obyč. z mě- šťanů kutnohorských od krále ustanovený; byl zástupcem mincmistrovým. Arch. XII. 462. Hofmistrně. Kat. z Žer. II. 172. Hofrava = podruhy ne. 1715. Mtc. 1896. 130. Hogaj-hogni! (= zpět, couvni. Volání na krávy a voly). Slov. Phľd. 1893. 634.