110

Holubice = čepec, Vz Holubička. Holu-
bička (i dod.). — II. = houba. Vz Holúbek
(3. dod.).

Holubinka = čepce 11-ky 1. liladké;

2. plnými stehy vyšívané na plátně jedno-
duchém; 3. štěpem po obrysech vyšívané a
podkládané na plátně dvojitém. NZ. IV. 145.
nu.

Holubov, n, m. = potok na Slov. ľhľd.
1804. 201.

Holuby J. L., slov. spis. Vz Světz. 1895.
453.. 455.

Holúeh, n, m., obec v Tekove. Phľd. 1892.
250.

Holý = poulií/. Poněvadž samými toliko
h-mi slovy odpírá, Arch. XIII. 185. — H. Pro-
kop (Veliký). Vz Vlč. Lit. 145.

Homatropin, u, m. H-nem zornici zvětšiti.
Schb. Nád. 51.

Homba m. honba, n v ni. Gb. H. ml. I.
373.

Homile, vz násl. Homole,

Homla, y, f., vz násl. Homole.

Homole, e, homola, homolka, dial. homla
a homile = mohyla; samostatný kopec, kope-
ček n. nakupená hromada, Vz NZ. III. 161. —
H. == svatební bábovka, v níž zapíchnut jest
veliký trn, okrášlený jablky, švestkami, cukro-
vím atd. U Plzně. Škar. 25.

Hompora (seborrhoea) = chrasty na tváři
nemlucíiat. Slov. Mtc. 1894. 104. Hojení jí. Ib.

Hon. O pův. slova cf. Gb. H. ml. Í. 82.
Stadium, quod hony vocatur. Eml. Urb. 93.

Hona, v, m., vz násl. Jan.

Honák = hoinicí pes. Brt. D. II. 248.

Honba ďábelská, divá (strašidlo). Zbrt.
Pov. 105.

Honba buď honbba n. honjbba, Cf. Gb. H.
ml. I. 372.

Hoilbisko, a, n. = hajemstrí. Phľd. 1893.
57.

Honda, y, m. = Jan. Na Zďársku. Nár.
list. l 94. č. 234. odp. feuill.

Honec. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 82.

Honeckem někam pospíchati. Wtr. St,
Pr. 34.

Honej == hodnej, d odsuto. Dšk. Jihč, 1.16.

H onej s, a, m., vz násl. Jan.

Honejsek, ska, m., vz násl. Jan.

Honek, nka, m., vz násl. Jan.

Honelník. II. odešiel na pašu. Phľd. 1894.
370. (1893. 566.).

Honem. S pánem h. a se sedlákem po-
malu, Popovice. Hledík.

Honění = druh klání. Šlo o to, aby vítěz
vrazil protivníku ve štít, jenž se ranou roz-
třískl, aneb aby štít nárazem přeletěl jezdci
přes hlavu, nebo aby vítěz jezdce i se štítem
vyhodil. Wtr. Krj. I 631., 287.

Honěnka, y, ť. = kaše lámanková, z lome-
ného ječmene. N. - Jičín. Brt. D. II. 474.

Honěný. II. kaše = honěnka (3. dod.).

Honitba, honitva = obvod, okres, Újezd,
zájezd. Čel. Pr. m. II. 1225. a. Šlechtici, ry-
tíři a manové i také všie honitby trutnovské
a, Dvoru měst měštěné a přebyvatelé. XV. stol.
Ib. 342.

Honiti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I.82.
Co se honí, k sobě se kloní. Mor. Čel. 1. V.
421.

Honivý = tanec. Zbrt. Tan. 188.

Honnanej = hodný. H, chlapeček. V dět-
ské řeči. Dšk. Jihč. I. 11.

Honorářový. H. minimum (nejmenší ho-
norář). Nár. list 1895. č, 5. feuill.

Honskop pod hemelín na koně. Mus. 1894.
507.

Hontiansky = honfanský. H. stolice
v Uhřích. Phľd. XII. 75.

Hontor, vz násl. Hontorník.

Hontorník, u, m. = strouháček, jímž bed-
nář hontor (dráhu) na dno vyřezává. NZ. III.
398. (V NZ. III. 20. chybně: hantor a han-
torník.)

Hontový. H. plot. (Z hontů, z větších latí,
při vrchu proutím spletených.) Brt. D. II. 438.

Honva, y, f. = honba. Koj et. Brt. D. II. 47.

Hony m. hodný, d odsuto. Slov. Gb. II.
ml. I. 410.

Honymky = honem. Žďár. Brt, D. II. 260.

Honys, a, m., vz násl. Jan.

Honza, y, m., vz násl. Jan. Honza — trkla
ho koza! Na Zďársku. Nár. list. 1891. č. 234.
odp. ťeuill. — H. = zajíc. Rous.

Honzák, a, m., vz násl. Jan.

Honzík, a, m., vz násl. Jan.

Hópad, vz Úpad (3. dod.). — H. = slota
(čas). Záp. Mor. Brt. D. II. 317.

Hopati. Čtyři skoky hopnul (kůň). Kub.
Hol. 148.

Hoppu! Tak volají v Ilartmanicích na roz-
pustilé děti. O původu vz NZ. III. 250.

Hoprdač. Na h. nýst dítě = na zádech;
h přisuto. Dšk. Jihč, I. 34.

Hopsavý. H. pochod, Hospergane, m. Sterz.
I. 1313.

Hoř m. hoře. Brt. D. II. 284.

Hora. Udělala se mu z toho h. (nezasel,
aby prý mu kroupy nepobily). Bl. Gr. 297.
Když (měsíc) rohem hor (obzoru) dosiahne,
AlxV. 2403. Hory s horami, ludé s luďmi
(svůj k svému). Vck. Val. I. 103. Hory pevně
stojí, však lidé scházejí se v žití boji. Vrch.
Rol. XXIII.—XXIX. 5. Čím ďalej do hory,
tým viac dreva, Phľd. 1893. 702. Taký je, ako
čo by v hore bol vyrástol. Slov. Nov. Př.
564. — H. = les. Hora hučí, baran bľačí a
kôň ťahá. Slov. Nov. Př. 652.

Horácko, a, n. Naše H. jindy a nyní. P oř.
Jos. Duchek. Ve Vel. Meziříčí. 1893.

Horák. H-ci ve vých. Čech. Vz Oester.
Mon. (Böhm.) I. 493. Cf. Boráček, Borák
(3. dod.).

Hořák, a, m. = Horák. Jicko. Brt, D. II.
317.

Horalis, a, m. = choralista as. H-sa cho-
vati asi = na svůj náklad živiti zpěváka ko-
stelního. Wtr. Živ. c. I. 390.

Horanky. Na H-kách u Ředic. NZ. III. 163.

Horba, y, f. Kdo má v torbe, zji i na
borbe (na hoře). Phľd. 1895. 188.

Horckop, horckof, horzkop, z Harzkapen
= nejkratší ze všech chodicích sukní, lehká,
letní; někdy byla kožešinou podšitá, nejdražší
šuba. Wtr. Krj. I. 441., 461., 574. (158.).

Horcovať = Htiti se. Val. Brt, D. II. 318.

Hořčák, u, m. = likér. Us.

Hořčice bílá = ohnice, eruca. 1440. List,
lil. 1893. 394. H. v strč, léčení. Vz Zbrt. Pov.
62., Vck. Val. I. 155,



	110

	Holubice = čepec, Vz Holubička. Holu- bička (i dod.). — II. = houba. Vz Holúbek (3. dod.). Holubinka = čepce 11-ky 1. liladké; 2. plnými stehy vyšívané na plátně jedno- duchém; 3. štěpem po obrysech vyšívané a podkládané na plátně dvojitém. NZ. IV. 145. nu. Holubov, n, m. = potok na Slov. ľhľd. 1804. 201. Holuby J. L., slov. spis. Vz Světz. 1895. 453.. 455. Holúeh, n, m., obec v Tekove. Phľd. 1892. 250. Holý = poulií/. Poněvadž samými toliko h-mi slovy odpírá, Arch. XIII. 185. — H. Pro- kop (Veliký). Vz Vlč. Lit. 145. Homatropin, u, m. H-nem zornici zvětšiti. Schb. Nád. 51. Homba m. honba, n v ni. Gb. H. ml. I. 373. Homile, vz násl. Homole, Homla, y, f., vz násl. Homole. Homole, e, homola, homolka, dial. homla a homile = mohyla; samostatný kopec, kope- ček n. nakupená hromada, Vz NZ. III. 161. — H. == svatební bábovka, v níž zapíchnut jest veliký trn, okrášlený jablky, švestkami, cukro- vím atd. U Plzně. Škar. 25. Hompora (seborrhoea) = chrasty na tváři nemlucíiat. Slov. Mtc. 1894. 104. Hojení jí. Ib. Hon. O pův. slova cf. Gb. H. ml. Í. 82. Stadium, quod hony vocatur. Eml. Urb. 93. Hona, v, m., vz násl. Jan. Honák = hoinicí pes. Brt. D. II. 248. Honba ďábelská, divá (strašidlo). Zbrt. Pov. 105. Honba buď honbba n. honjbba, Cf. Gb. H. ml. I. 372. Hoilbisko, a, n. = hajemstrí. Phľd. 1893. 57. Honda, y, m. = Jan. Na Zďársku. Nár. list. l 94. č. 234. odp. feuill. Honec. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 82. Honeckem někam pospíchati. Wtr. St, Pr. 34. Honej == hodnej, d odsuto. Dšk. Jihč, 1.16. H onej s, a, m., vz násl. Jan. Honejsek, ska, m., vz násl. Jan. Honek, nka, m., vz násl. Jan. Honelník. II. odešiel na pašu. Phľd. 1894. 370. (1893. 566.). Honem. S pánem h. a se sedlákem po- malu, Popovice. Hledík. Honění = druh klání. Šlo o to, aby vítěz vrazil protivníku ve štít, jenž se ranou roz- třískl, aneb aby štít nárazem přeletěl jezdci přes hlavu, nebo aby vítěz jezdce i se štítem vyhodil. Wtr. Krj. I 631., 287. Honěnka, y, ť. = kaše lámanková, z lome- ného ječmene. N. - Jičín. Brt. D. II. 474. Honěný. II. kaše = honěnka (3. dod.). Honitba, honitva = obvod, okres, Újezd, zájezd. Čel. Pr. m. II. 1225. a. Šlechtici, ry- tíři a manové i také všie honitby trutnovské a, Dvoru měst měštěné a přebyvatelé. XV. stol. Ib. 342. Honiti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I.82. Co se honí, k sobě se kloní. Mor. Čel. 1. V. 421.	Honivý = tanec. Zbrt. Tan. 188. Honnanej = hodný. H, chlapeček. V dět- ské řeči. Dšk. Jihč. I. 11. Honorářový. H. minimum (nejmenší ho- norář). Nár. list 1895. č, 5. feuill. Honskop pod hemelín na koně. Mus. 1894. 507. Hontiansky = honfanský. H. stolice v Uhřích. Phľd. XII. 75. Hontor, vz násl. Hontorník. Hontorník, u, m. = strouháček, jímž bed- nář hontor (dráhu) na dno vyřezává. NZ. III. 398. (V NZ. III. 20. chybně: hantor a han- torník.) Hontový. H. plot. (Z hontů, z větších latí, při vrchu proutím spletených.) Brt. D. II. 438. Honva, y, f. = honba. Koj et. Brt. D. II. 47. Hony m. hodný, d odsuto. Slov. Gb. II. ml. I. 410. Honymky = honem. Žďár. Brt, D. II. 260. Honys, a, m., vz násl. Jan. Honza, y, m., vz násl. Jan. Honza — trkla ho koza! Na Zďársku. Nár. list. 1891. č. 234. odp. ťeuill. — H. = zajíc. Rous. Honzák, a, m., vz násl. Jan. Honzík, a, m., vz násl. Jan. Hópad, vz Úpad (3. dod.). — H. = slota (čas). Záp. Mor. Brt. D. II. 317. Hopati. Čtyři skoky hopnul (kůň). Kub. Hol. 148. Hoppu! Tak volají v Ilartmanicích na roz- pustilé děti. O původu vz NZ. III. 250. Hoprdač. Na h. nýst dítě = na zádech; h přisuto. Dšk. Jihč, I. 34. Hopsavý. H. pochod, Hospergane, m. Sterz. I. 1313. Hoř m. hoře. Brt. D. II. 284. Hora. Udělala se mu z toho h. (nezasel, aby prý mu kroupy nepobily). Bl. Gr. 297. Když (měsíc) rohem hor (obzoru) dosiahne, AlxV. 2403. Hory s horami, ludé s luďmi (svůj k svému). Vck. Val. I. 103. Hory pevně stojí, však lidé scházejí se v žití boji. Vrch. Rol. XXIII.—XXIX. 5. Čím ďalej do hory, tým viac dreva, Phľd. 1893. 702. Taký je, ako čo by v hore bol vyrástol. Slov. Nov. Př. 564. — H. = les. Hora hučí, baran bľačí a kôň ťahá. Slov. Nov. Př. 652. Horácko, a, n. Naše H. jindy a nyní. P oř. Jos. Duchek. Ve Vel. Meziříčí. 1893. Horák. H-ci ve vých. Čech. Vz Oester. Mon. (Böhm.) I. 493. Cf. Boráček, Borák (3. dod.). Hořák, a, m. = Horák. Jicko. Brt, D. II. 317. Horalis, a, m. = choralista as. H-sa cho- vati asi = na svůj náklad živiti zpěváka ko- stelního. Wtr. Živ. c. I. 390. Horanky. Na H-kách u Ředic. NZ. III. 163. Horba, y, f. Kdo má v torbe, zji i na borbe (na hoře). Phľd. 1895. 188. Horckop, horckof, horzkop, z Harzkapen = nejkratší ze všech chodicích sukní, lehká, letní; někdy byla kožešinou podšitá, nejdražší šuba. Wtr. Krj. I. 441., 461., 574. (158.). Horcovať = Htiti se. Val. Brt, D. II. 318. Hořčák, u, m. = likér. Us. Hořčice bílá = ohnice, eruca. 1440. List, lil. 1893. 394. H. v strč, léčení. Vz Zbrt. Pov. 62., Vck. Val. I. 155,