115

Hřebík. Tříská h. (ptá, žádá noclehu). Ve
šviháčině. Brt, D. II. 520.

Hřebíkovati někde = noclehovati. Ve švi-
háčině. Brt, D. II. 521.

Hřebíkový. II. rána = hřebíkem učiněná.
Ev. víd. 83. Joh. 20. 25. (Mnč.).

Hřebivý = konivý, rossig. Sterz. II. 729.

Hřeblo, místy hrablo, chod. řablo. Šb. D.
21., 35.

Hřebřík m. řebřík. Gb. II. ml. I. 464.

Hřejivý, wärmend. II. kamna. Světz. 1894.
386.

Hřejtat = řehtati, přesmykn. Dšk. Jihč.
I. 49.

Hřemen m. řemen. Gb. H. ml. I. 464.

Hremzati = remzati, hrýzti. Kotk. 92.

Hřésti z grebsti. Hrad. 89. b.

Hřešeto m. řešeto. Vz hř, Gb. H. ml. I.
464.

Hřešiti. Každý hřeší, kdo tu živ. Vrch.
Rol. XXIII.—XXIX. 61. Aby měl svobodu h.,
kterými chce, hřiechy. Chč. S. 295.

Hřeznouti. O přehl. a tvarech cf. Gb. H.
ml. I. 105., V hřeznouti, Uhřeznouti, Zahřez-
nouti.

Hřib, hříbek, doubravník. Dle jakosti, barvy
a stromů, pod kterými roste: máselník, sme-
taník, smetaňák, kameňák, tvrďák, bučák, bu-
kovňák, dubák, poddoubník, lipovák, podlip-
ník, hrabelňák, podléščák. Brt. D. II. 514.
Nejsou-li hřiby, nebude sněhu. Vck. Val. I.
164. Je zdravý jako h. Nár. list. 1894. č. 169.
odp. feuill. — H. Václ. Fr., úředník při mor.
slez. účtárně. Vz List. fil. 1893. 428.

Hřib, u, m. = keř. Zábř. Brt. D. II. 327.

Hříba m. hříva (v v b). Dšk. Jihč. I. 24.

Hříbě. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. 27.
O skloň, na Kroměř. vz v Brt. D. II. 23. —
H. = žluna. Cf. Žluna (3. dod.). — H. = dře-
vák (střevíc), Polná. NZ. IV. 539.

Hříbek, bka, m. = pacholek hříbata pa-
soucí. 1748. NZ. III. 143. Jíra v 13 letech je
za hříbka. 1651. NZ. IV. 51.

Hříbětina, y, f. = kůže z hříbat. Wtr.
Krj. I. 365.

Hřídel. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I.105.

Hřídký m. řídký, h přisuto. Dšk. Jilič. I. 35.

Hřídlo m. žřídlo. Gb. H. ml. I. 518.

Hřích, strsl. grêchъ.; o pův. slova cf. Gb.
H. ml. I. 39., 41, 29. Rada by duša do raju,
ale jej hrichy nedajú (tužba po nedosažitel-
ném). Šariš. Phľd. 1895. 378. Omluvami a vý-
mluvami h. nezbělí. Šml. VII. 116. Starý h.
vynésti (smeti ze světnice o štědrý večer). Val.
Vz Vck. Val. I. 53. Hriech s maľučkom sa po-
čína, vo velkom sa končí. Slov. Nov. Př. 25. —
H. = hříšník. Ja směj sa, směj, ty starý
hříchu. Na mor. Slov. Brt. D. II. 318.

Hrinśok = hrnčok. Na Píle na Slov. Phľd.
1894. 744.

Hříšisko, a, n. = hřích. To je už staré
h. Zlín. Brt. D. II. 318.

Hříšník. H-ci vypovídají se z Hřešic přes
Ústupek do Litomyšle. NZ. III. 229.

Hříšníkovy. H. zamúcenie. Z. kl. 544.

Hříšný. Nebudzme svatýma, kedz sme
h-ma. Šariš. Phľd. 1895. 377. — H. = špatný,
chatrný. Ta střecha je h-ná. Jicko. Brt, D. II.
318.

Hřiště, Spielplatz, opět se ho užívá. — Pá-
nům z Hřiště a z Senova. 1675. L. posíl. I. 72.

Hříti. Tohoto slova místy na Mor. neuží-
vají. Na Zábř. říkají: Sluňčko je horky, na
Drahansku: kamna hřijó, slônečko teplí. Brt.
D. II. 318.

Hříva. O pův. slova, cf. Gb. H. ml. I. 18.,
Jag. Arch. XVI. 3. 4. Heft, 393. — H. = ofina.
Na Žďársku. Nár. list, 1894. č. 219. odp.
feuill. — H. = lesnatý hřbet horský od Svi-
tavy k Potštýnu. Tkč.

Hřivnáč, vz násl. Řivnáč.

Hrivňák, a, m., vz násl. Řivnáč.

Hřivosť, i, f., Spielsucht. 1604. Zbrt. Tan.
215.

Hříz. Aby tě h. popadl! Wtr. St, Pr. 215.

Hrkáč, o, m., míst, jm. v Turci. Phľd. XII.
250.

Hrkala, y, m. = hrčala, křikloun. Las.
Brt. D. II. 319.

Hrkavý. II. jablko (jehož jádra uvnitř
brkají). Tkč.

Hrklař, e, m., hrklavice, e, hrklávka, y,
f = penízky, luštinec, rhinanthus, rostl. Brt,
D. II. 506.

Hrkutati, vz Hrkotati. Hrkutáme, pláčeme
atd. Phľd. 1894. 581.

Hrmavica, e, f. = hrmená strela, Paro-
mova hromová strela. Slov. Phľd. XII. 192.

Hřmění, vz Rmen (3. dod.).

Hřmet = hřmot. GR. Nov. 27.

Hřmíti. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. 23.,
66., 81. Hřmí-li často, bude úrodný rok. Vck.
Val. I. 164. — Dál hřímá (== běží) hluchý
k této řeči. Vrch. Rol. XXIII.—XXIX. 240.
H. = běžeti. Phľd. 1894. 379.

Hrmotati. Vz Hrmotnouti. Koč hrmoce
ako všetci čerti. Phľd. 1893. 539.

Hřmotilý. H. hudba = instrumentalní.
Wtr. Živ. c. 981.

Hrmulec, lce, m. = boule. Záp. Mor. Brt,
D. II. 487.

Hrncový. H. pec. NZ. IV. 518.

Hrnček. Čím nový hrnček navrie, tým
i rozbitý jsa pachnúť budě. 1634. Phľd. 1894.
7. Tam je zle, kde okolo ohňa, mnoho hrnče-
kov vrie (kde mnoho se vaří n. byl-li statek
rozkouskován). Phľd. 1894. 317.

Hrnčíř. Hrnčíři vypovídají se z Jílového
přes Hrnčíře do Džbánova. NZ. III. 269.

Hrnčířovat = hřmotně ujížděti (jako hrn-
číři s hrnci). Žďár. Brt. 13. H. 319.

Hrnčířský. H. vosy, cumenidae. Ott. VIII.
814.

Hrnčířův. Ten vynese celý grunt na hrn-
čířovo pole — propije jej. Brt. D. II. 319.

Hrnec. Vz předcház. Hrnček. H. z grni.cb.
Gb. II. ml. I. 02. Každá gazdina vie, ako jej
v hrnci vrie. Slov. Zátur. V nialoin hrnci
ľahko sovrie; Nestrkaj nos do cudzieho hrnca,
Slov. Nov. Př. 208., 274.

Hrnečkář, e, m. = prodavač hrnců. NZ.
IV. 391.

Hrnouti m. hrtňouti z gъrt. Mkl. Etym.
04., Gb. H. ml. 1.62. Ten hrne.(jde) do házby.
Ve šviháčině. Brt. D. II. 520.

Hrob z něm.; Mor. a Cechové říkávali:
jáma. Bl. Gr. 175. Cf. Gb. H. ml. I. 83. Dieťa
sa narodilo do hrobu, keď sa narodí v čas
kopania nového hrobu. Phľd. 1894. 713. Věštba