117

Hrubý. H. nemoc = padoucnice. Han. Brt.
D. II. 487. — Hrubá Skála v Rkk. Zákrejs
v Osv. 1896. doporučuje psáti: hrubá skála.
Cf. List. fil. 1896. 259.

Hruď. O původu slova a skloň. strč. vz
Gb. H. ml. L 46., 26.

Hruda. Jseš jako h. = nemotorný. U Žleb.
NZ. II. 615. Jakous tam hroudu sválel (ne-
snáz střápal). Bl. Gr. 297.

Hruden (měsíc). Cf. Dob. Dur. 96.

Hrudka, y, f., zdrobn. hrouda. Na zimu
h. búdka (dobře na zimu zaseti pod hrudy).
Mor. Čes. 1. V. 419.

Hrudkovitý. H. slín. NZ. III. 548.

Hrudž = hruď. Slov. Phľd. 1894. 192.

Hrůša, dle Bača. Vz předcház. Hroznata,

Hruščák, u, m. = hruškový vdolek. Světz.
1894. 158. b. Vz Hrušák.

Hruščica = bukvica, betonia off., bylina
léčivá. Vck. Val. I. 154.

Hrušice = veliké kulaté slívy. Světz. 1895.
548.

Hruška. Vyšívání na hrušku. Vz NZ. III.
224. — H. strom. Dobrú hrušku najviac trasú.
Slov. Phľd. 1893. 700. Kmotr nekmotr, jenom
s lirušky dolů (to musí býti). Val. Vz Vek.
Val. I. 108. Čas přináší hrušky. Wtr. St. Pr.
49. — H. = boule od bití. Nasbíral tam hru-
šek. Mor. Čes. 1. V. 419. — H. železná do
úst (mučicí nástroj). Hrš. Nach. I. 312.

Hruvý = hrubý. Mor. List. fil. 1895. 125.

Hrůza, y, m. Vz předcház. Hroznatá, To
je už hrúzu (mnoho) let, Brt. D. II. 286.

Hrfizka, y, ť. = vícha, hájnice; meta při
hře v míč (han.). Brt, D. II. 319.

Hruzokrásný. H. zjev. Štč, P. př. 41.

Hrůzozvěstný. H. čin. Slad. Mak. 61.

Hrůžat sa = brodit se ve sněhu, ve vodé.
Myjava. Phľd. 1895. 445.

Hrvoľ = vole, Kropf, m. Phľd. 1894. 377.

Hrymník m. rybník, h přisuto. Dšk. Jihč.
L 35.

Hrys m. rys, h přisuto. Gb. H. ml. I. 464.

Hryzák, u, m. = přední zub. Phľd. 1894.
377.

Hryzce m. ryzce, h přisuto. Dšk. Jihč.
I. 35.

Hryzek, zku, m., vz Ryzec (3. dod.). —
H. Kdo si vezme z hryzku tři lžíce podmáslí.
Studenec u Jilemn. NZ. IV. 335.

Hryzík, u, m., vz Ryzec (houba, 3. do_vd.).

Hryzkati = hrýzti. H. trávičku. Slov. Čes.
1. I. 177.

Hryzoplot, a, m., nadávka baráčníkum.
NZ.III. 512.

Hrýzti. Za h. v Brn. užívají obyč. vobku-
sovat, u Jemnice hryjzat. Brt. D. II. 174.,
274. Co se hryže, to se lize. Slez. Nov. Př.
244. Muche hryzó, bleché ščipajó. Zábř. Brt.
D. II. 319. Pakli vespolek budete se h. a jísti,
vizte, abyste nezahynuli. Bibl. XV. stol.

ht. Z ht se h odsouvá: paznot m. paznoht.
Gb. H. ml. I. 467.

hu- místo u-: huher m. uber, hueho, hu-
vidíš; h přisuto. Gb. H. ml. I. 464.

Huadění (hlazení) = pentlení nevěsty.
Frenšt. NZ. IV. 417.

Huba (ústa), strč. huba. List. fil. 1895. 84.
H. nepotřebuje mydla, dyž užívá dobrého
bydla. Vck. Val. I. 109. Dybý byla jeho h. most,

to by se moc lidí utopilo (o věrolomném).
Herspice n Slavk. Rous. Mľsna h. veľká zbuba;
H. veľká komora a bruch němá dna; Na ko-
moru třeba jeden, na hubu dva zámky. Mor.
Cos. 1. V. 419. — H. vzhledem k mluvení.
Má hubu jako cikán, j. fena,, j. čnbka, j. kra-
mář, j. dryačník, j. šlejfíř; Jde mu h. jako
řehtačka. Nov. Př. 610. Jede mu huba, jako
na stružku. Ib. 612. Na, to hubě dávám papať,
aby mohla hodně klapať; Nětřa hubě véřiť,
ene k ni přiměřit (o tom, kdo se vymlouvá,
že nechce, ale jak se mu dá, dobře pojí). Mor.
Čcs. 1. V. 419.

Hubačiti = hubovati. — nač. Brt. D. II.
262., Nár. list. 1895. č. 64., 1894. č. 74., 110.

Hubákovati se — dávati si huby (zdrob-
něle: hubičky). Koně se h-kujú. Mor. Šd., Brt,
D. II. 319.

Hubáň (= hubka). Kulda. Mor. poli. II.
315.

Hubanka, y, f. = houbová polévka. Slez.
Brt. D. II. 474.

Hubatý. H. střevíc, obuv (z předu široká).
Wtr. Krj.I. 311., 488.

Hubavice, e, f. = kopřivka, Nesselaus-
schlag, m. Brt. D. II. 487.

Hubenosť. Ze to učinil pro strach smrti
z h-sti svého oumyslu. Břez. Font. V. 342.

Hubenství. Chč. Sp. 104.

Hubený = špatný. H. suknice. Griz. 88. b.
II., iniser. 1448. List. íil. 1895. 144. H. svět,
1500. Ib. 134. (Rokyc. Post.). — H.,mager. —
jak. Zajíc na prach h. Brt. D. II. 288. II.
jako souška, jako když cvrčky louská. Nov.
Př. 604., 605. — H. uhel = rozpadající se
v nejvyšších flecích na šedý popel. Mtc. 1895.

Huber Adam Mezeřický z Riesenpachu.
Vz Mtc. 1895. 11. nn.

Hubice, epatica. 1440. List. lil. 1893. 394.

Hubka. Hubky také = kytky z dvou až
tří parutiek květných, zapletených do venca.
Slov. Phľd. 1894. 493. — H., diphtheritis.
Las. Brt. D. II. 487.

Hubokratie, e, f. = vláda hub, tlachalů.
Nár. list, 1895. č. 38.

Hubomel. Nár. list. 1893. č. 305.

Hubonoha, rostl. Vz Zelina (3. dod.).

Hubotluk. Nár. list. 1894. č. 117. str. 2.

Hubovati přes nepořádek. Brt. D. II. 288.

Huckáč, Phľd. 1893. 391.

Huckati koho proti komu. Phľd. 1895.
53.

Huckula, y, f., trať ve Frýdecku. Vest.
op. 1893. 8.

Hučati, vz Hučpán.

Hučky = koty. Otrčíš h. (umřeš). Brt. D.
II. 319.

Hučpán, a, m. = kdo jen hučá, sedí a nic
nechce dělati. Kotk. 169.

Hudba. Čes. li., lidová h. Vz Oestr. Mou.
(Böhm.) I. 476., II. 1. H. značila původně hru
na strunové nástroje. Vz Zbrt, Tan. 20. O h.
cf. Zbrt. Tan. 231. nn. Přenášení hudby te-
lefonem. Vz KP. VIII. 372.

Hudbice. Jako h-ci na kvasu vinném rád
slyší lid poběhlý. Chč. S. 297.

Hudebník. O h. cf. Zbrt, Tan. 231.

Hudec = pastýř. Ve šviháčině. Brt. D. II.