121

Hypsothermometr, u, m. (thermobaro-
metr). Vstnk. III. 300.

Hysa. Spadlo to s něho jako s hysy déšť.
Světz. 1894. 95. a.

Hysteresa. Magnetická h. = vlastnosti
železa, že má tendenci, by účinek se opozdil
proti příčině, jež jej vyvolává. Vstnk. III. 18.

Hysterka, y, f. = hysterická žena. Světz.
1895. 90.

Hystiogenetický. H. názor. Vstnk. IV. 94.

Hýta = zimní šatek krátký, jednoduchý;
delší a na dvé přeložený slove šaltuch (vlňák).

Slez. Věst. opav. 1891. č. 4., 11., Brt. D. II.
466.

Hyvět, vz Hepit (3. dod.).

Hyzd, turpitudo. Apat. Vr. 45. b.

Hyzdiua. V H-ně = poloha v Poděbr. 1748.
NZ. III. 520.

Hyzditi kam. Zlý pták do svojho hniezda
hyzdí (trousí). Zvolen.

Hyža, e, ť. = špinavá ženská. N. Město.
Brt. D. U. 320. — H., cf. Hyže, Hruda žitu
hyža, Phľd. 1895. 187. — H. = chyže? Tato
hyža na pusta, kdze še varí kapusta. Šariš.
Phľd. 1895. 378.

CH.

Ch praslovanské. Vz Gb. H. ml. I. 312. —
Ch vzniklo ze staršího s a v češtině i z hlá-
sek jiných. Vz ib. 459. Blcha, lit. blusa, chro-
mý, skr. sramas. Ib. 306. Posud: Bólch tam
= bol som tam. Jách oral = já jsem oral.
V Krajném v Nitransku. Vz Phľd. 1894.126. —
Ch m. lat. c (k): octava — ochtáb. V. Kal.
132. aj. — Ch se psalo literou h: abihom —
abychom, hleb — chléb; záhy také literou ch
od poč. XIV. stol.: zchouano — schováno. Gb.
H. ml. I. 459. — Ch jest změněno 1. v š:
chmatati — šmatati, svrchky — svršky, pochva
v. pošva, Gb. H. ml. I. 461., pošmuřovati, po-
švičkou, Háj. Herb. 223. b., 160. b.; 2. k: ko-
cholouš m. chocholouš, Kts. 18., skovati m.
schovati, skválně m. schválně, Gb. H. ml. I.
461., křtán m. chřtán, melankolie m. melan-
cholie, kolera. Háj. Herb. 79. a., 248. a., 88.
b., kvíľa, kváła, katrné, kváľit, karba m. char-
pa, kocholka (Kojet., Kroměř., Zábř., Kruml.),
Brt. D. II. 47., 17., 130., 209., katrč (Litov.,
Konice, Jevíčko), ib. 113.; 3. v s na Zďársku,
Kruml. a Brn. ve slovese scet (chtíti), Brt.
D, II. 250., 209., 167., 187., na Slov. (v češt.
v š): Česi, lenosi. Pastr. L. 137.; 4. v h ve
Spišsku: hodzit m. choditi, halupa m. cha-
lupa. Ale v místních jménech a v cizích slo-
vech na konci jich zůstává. Vz Phľd. 1893.
432. V již. Cech. mění se v: h, k, f, c, š. Vz
Dšk. Jihč. I. 36. Ch v chromečském podřečí,
vz List. fil. 1894. 95. — Ch cizí dílem zůstává:
jircha ze střhněm, irch a to z lat. hircus,
Mkl., mrcha; dílem se změnilo v souhlásku
jinou a) h: pohár; b) k: kalich, kolera, Ba-
kus; c) /: fofr, fofrovati. Gb. H. ml. I. 461.
nn. — Ch se přisouvá v dial.: vochstře, bych-
stře, bratrch, vítrch, prachnic; v gt. pl.: je-
lenuch, dnich, dětich. Gb. H. ml. I. 462. U Li-
tovle, Konic a Jevíčka v schôžovat (sužovati),
motchél (Kruml.). Brt. D. II. 113., 209. Také
v již. Cech.: chčerstva, čerchman (čert), broch-
tan. Vz Dšk. Jihč. I. 35. nn. — Ch se od-
souvá: nežt m. nechžť, šleta m. šlechta, na-
svál. Vz Gb. H. ml. I. 462. Říběcí m. chřípěcí.
Dšk. Jihč. I. 36.

Chaba, y, f. = talon při hře v karty. Pří-
bor. Brt. D. II. 326.

Chabaščina, y, ť. = veliká čepice. Jevíčko.
Brt. D. II. 320.

Chabavý = pochybný, nepodarený. Jevíč.
Brt, D. II. 320.

Chabodice (Chabzdice, Bodzice, Bodice),
míst. jm. na Slov. Phľd. XII. 179.

Chabrač, e, f. = chamraď. Slov. Phľd. 1893.
611., 1895. 142.

Chabrala, y, m. a f. — člověk v práci
zdlouhavý. Dol. Brtch.

Chabzdě (uh.) = chebz, chebzí. Brt. D. II.
507.

Chagrinový. Ch. kůže a její výroba. Vz
KP. VI. 685.

Chach, mezisl. Chach každá kulka ne-
trefí! Val. Brt. D. II. 320.

Chachabáši = sedláci (převzd. Brn.). Brt.
D. II. 320.

Chacharyna, y, f. = vojtěška. Brn. Brt.
D. II. 320. Cf. Svihovka (3. dod.).

Chalát, u, m. = nějaký oblek. Arestantský
ch. Phľd. 1894. 322., 277.

Chalazion, u, m. = granulační tkaň slo-
žená z kulatých buněk. Vz Vstnk. II. 568.,
503. Ch. = ječné zrno na očních víčkách.
Slov. zdrav.

Chalbati = chlácholiti, pokojiti. Han. Brt.
D. II. 321. Cf. Chaňkat, Chalgat.

Chałgat, vz předcház. Chalbati. Brt. D.

II. 321.

Chalup (v. chalupa). O strč. skloň. cf. Gb.
Km. -i. 18.

Chalupa. Z neveliké ch-py může zname-
nitý a veliký člověk vyjíti. Bl. Gr. 316. Kej
gazda nepó na chalupu, pó ch. naňho (treba
slamenú strechu opraviť). Phľd. 1895. 495. Co
ch., inša nauka. Mor. Nov. Př. 343. Z cha-
łópké gruntu nekópi (těší se nehospodář ho-
fer). Mor. Čes. 1. V. 419.

Chalupka, y, f. = výměnkářské stavení.
Na Slov. NZ. III. 195.

Chalupník od XVIII. stol. = kdo měl
do 30 korců orných rolí. Vz NZ. III. 144.
Ch. slezský nemá pozemků nebo jenom málo,
ale má svou chalupu; v Čech. = domkář. NZ.

III. 194.

Chamaeleon, v lučbě. Vstnk. IV. 20.