Předchozí (120)  Strana:121  Další (122) |
|
|||
121
|
|||
|
|||
Hypsothermometr, u, m. (thermobaro-
metr). Vstnk. III. 300. Hysa. Spadlo to s něho jako s hysy déšť.
Světz. 1894. 95. a. Hysteresa. Magnetická h. = vlastnosti
železa, že má tendenci, by účinek se opozdil proti příčině, jež jej vyvolává. Vstnk. III. 18. Hysterka, y, f. = hysterická žena. Světz.
1895. 90. Hystiogenetický. H. názor. Vstnk. IV. 94.
Hýta = zimní šatek krátký, jednoduchý;
delší a na dvé přeložený slove šaltuch (vlňák). |
Slez. Věst. opav. 1891. č. 4., 11., Brt. D. II.
466. Hyvět, vz Hepit (3. dod.).
Hyzd, turpitudo. Apat. Vr. 45. b.
Hyzdiua. V H-ně = poloha v Poděbr. 1748.
NZ. III. 520. Hyzditi kam. Zlý pták do svojho hniezda
hyzdí (trousí). Zvolen. Hyža, e, ť. = špinavá ženská. N. Město.
Brt. D. U. 320. — H., cf. Hyže, Hruda žitu hyža, Phľd. 1895. 187. — H. = chyže? Tato hyža na pusta, kdze še varí kapusta. Šariš. Phľd. 1895. 378. |
||
|
|||
CH.
|
|||
|
|||
Ch praslovanské. Vz Gb. H. ml. I. 312. —
Ch vzniklo ze staršího s a v češtině i z hlá- sek jiných. Vz ib. 459. Blcha, lit. blusa, chro- mý, skr. sramas. Ib. 306. Posud: Bólch tam = bol som tam. Jách oral = já jsem oral. V Krajném v Nitransku. Vz Phľd. 1894.126. — Ch m. lat. c (k): octava — ochtáb. V. Kal. 132. aj. — Ch se psalo literou h: abihom — abychom, hleb — chléb; záhy také literou ch od poč. XIV. stol.: zchouano — schováno. Gb. H. ml. I. 459. — Ch jest změněno 1. v š: chmatati — šmatati, svrchky — svršky, pochva v. pošva, Gb. H. ml. I. 461., pošmuřovati, po- švičkou, Háj. Herb. 223. b., 160. b.; 2. k: ko- cholouš m. chocholouš, Kts. 18., skovati m. schovati, skválně m. schválně, Gb. H. ml. I. 461., křtán m. chřtán, melankolie m. melan- cholie, kolera. Háj. Herb. 79. a., 248. a., 88. b., kvíľa, kváła, katrné, kváľit, karba m. char- pa, kocholka (Kojet., Kroměř., Zábř., Kruml.), Brt. D. II. 47., 17., 130., 209., katrč (Litov., Konice, Jevíčko), ib. 113.; 3. v s na Zďársku, Kruml. a Brn. ve slovese scet (chtíti), Brt. D, II. 250., 209., 167., 187., na Slov. (v češt. v š): Česi, lenosi. Pastr. L. 137.; 4. v h ve Spišsku: hodzit m. choditi, halupa m. cha- lupa. Ale v místních jménech a v cizích slo- vech na konci jich zůstává. Vz Phľd. 1893. 432. V již. Cech. mění se v: h, k, f, c, š. Vz Dšk. Jihč. I. 36. Ch v chromečském podřečí, vz List. fil. 1894. 95. — Ch cizí dílem zůstává: jircha ze střhněm, irch a to z lat. hircus, Mkl., mrcha; dílem se změnilo v souhlásku jinou a) h: pohár; b) k: kalich, kolera, Ba- kus; c) /: fofr, fofrovati. Gb. H. ml. I. 461. nn. — Ch se přisouvá v dial.: vochstře, bych- stře, bratrch, vítrch, prachnic; v gt. pl.: je- lenuch, dnich, dětich. Gb. H. ml. I. 462. U Li- tovle, Konic a Jevíčka v schôžovat (sužovati), motchél (Kruml.). Brt. D. II. 113., 209. Také v již. Cech.: chčerstva, čerchman (čert), broch- tan. Vz Dšk. Jihč. I. 35. nn. — Ch se od- souvá: nežt m. nechžť, šleta m. šlechta, na- svál. Vz Gb. H. ml. I. 462. Říběcí m. chřípěcí. Dšk. Jihč. I. 36. Chaba, y, f. = talon při hře v karty. Pří-
bor. Brt. D. II. 326. |
Chabaščina, y, ť. = veliká čepice. Jevíčko.
Brt. D. II. 320. Chabavý = pochybný, nepodarený. Jevíč.
Brt, D. II. 320. Chabodice (Chabzdice, Bodzice, Bodice),
míst. jm. na Slov. Phľd. XII. 179. Chabrač, e, f. = chamraď. Slov. Phľd. 1893.
611., 1895. 142. Chabrala, y, m. a f. — člověk v práci
zdlouhavý. Dol. Brtch. Chabzdě (uh.) = chebz, chebzí. Brt. D. II.
507. Chagrinový. Ch. kůže a její výroba. Vz
KP. VI. 685. Chach, mezisl. Chach každá kulka ne-
trefí! Val. Brt. D. II. 320. Chachabáši = sedláci (převzd. Brn.). Brt.
D. II. 320. Chacharyna, y, f. = vojtěška. Brn. Brt.
D. II. 320. Cf. Svihovka (3. dod.). Chalát, u, m. = nějaký oblek. Arestantský
ch. Phľd. 1894. 322., 277. Chalazion, u, m. = granulační tkaň slo-
žená z kulatých buněk. Vz Vstnk. II. 568., 503. Ch. = ječné zrno na očních víčkách. Slov. zdrav. Chalbati = chlácholiti, pokojiti. Han. Brt.
D. II. 321. Cf. Chaňkat, Chalgat. Chałgat, vz předcház. Chalbati. Brt. D.
II. 321.
Chalup (v. chalupa). O strč. skloň. cf. Gb.
Km. -i. 18. Chalupa. Z neveliké ch-py může zname-
nitý a veliký člověk vyjíti. Bl. Gr. 316. Kej gazda nepó na chalupu, pó ch. naňho (treba slamenú strechu opraviť). Phľd. 1895. 495. Co ch., inša nauka. Mor. Nov. Př. 343. Z cha- łópké gruntu nekópi (těší se nehospodář ho- fer). Mor. Čes. 1. V. 419. Chalupka, y, f. = výměnkářské stavení.
Na Slov. NZ. III. 195. Chalupník od XVIII. stol. = kdo měl
do 30 korců orných rolí. Vz NZ. III. 144. Ch. slezský nemá pozemků nebo jenom málo, ale má svou chalupu; v Čech. = domkář. NZ. III. 194.
Chamaeleon, v lučbě. Vstnk. IV. 20.
|
||
|
|||
Předchozí (120)  Strana:121  Další (122) |