127

čas ubiha jako voda, každej chvile věčna
škoda, Slez. Nov. Př. 265. — Ch. = nečas.
Pršlavá chvila. Slov. Čes. 1. V. 425.

Chvist = chumáč, pramen. Mokré chvisty
šedivých vlasů přilepily sa mu na čelo. Slov.
Phľd. 1892. 605.

Chvistek, stka, m., vz Trasořitka (3. dod.).
Ch. = pizdař. O milý chvistče. Břez. Font,
V. 476.

Chvíti se (o lehké chůzi). Čch.

Chvojka, y, f. = netáta, možucha, iuni-
perus sabina, rostl. Brt. D. II. 504.

Chvojtík, a, m., vz Rehek (3. dod.).

Chvorosť, i, f., Kränklichkeit, ť. Pror. Isa.
10. 16.

Chvorý, z toho chorý. Otc, 83. b. Vz chv,
Gb. H. ml. I. 76.

Chvost, střněm. quast, Gb. H. ml. I. 451. —
Ch., vz Cop (3. dod.). — Ch., a, m., pták.
Vz Červenka (3. dod.).

Chvostal, u, m. = jm. hrušky ke stopce
značně zúžené. Na mor. Slov. Brt. D. II. 323.

Chvostek, stku, m. Ch. myší, rostl. Vz
Žebříček (3. dod.).

Chvoště. (Kdo) jí (odpornosti) neposadie
na ch. (jí neusadí, nepotlačí). Chč, S. 98.

Chvoštiště m. chvostiště. Gb. H. ml. I. 482.

Chvrast m. chvorst z sthněm. horst. Vz
Gb. H. ml. 1. 463.

Chyba = jen. Věděla, že tam uhlédne
chyba holé stěny. Vck. Poh. 29. Všichni,
chyba žida, die tak. Arch. XIV. 351. — Ch.
Všeci tam byli chyba (kromě) sóseda. Brt.
D. II. 285. — Ch., Fehler. Ch. chybu táhne.
Šml. VII. 35. Nikdo na sobě chyb nevidí,
ene na kym (jiném). Slez. Nov. Př 91.

Chybati. V tom chybá, že ... Chč. S. 160.

Chyběti. Nechybuje mu nič, iba barannie
rohy. Slov. Nov. Př. 568.

Chybiti se čeho: pravdy. Chč. S. 129.

Chycený. Ch. maso = nasmrádlé, pivo =
nakyslé, zemáky = namrzlé, chléb = plesnivý.
Je ch-ný na plíce. Brt. D. II. 323.

Chychnit se = chychotati, smáti se po-
tutelně. Záp. Mor. Brt. D. II. 323.

Chykov, a, m., potok v Nitransku. Phľd.
XII. 154.

Chymo m. chytmo. Pastr. L. 147.

Chynorany, statek v Nitransku. Phľd. XII.
424., 74.

Chýše strč., nikdy chýže. Gb. H. ml. 176.
Ale na Slov. je chýže. Dle Seyk. Ruk. obé.

Chytač, e, m., vz Přadlák (3. dod.).

Chytený = chycený. Slov. Na rozumu ch.
Phľd. 1894. 375.

Chytiti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 76.

Chytlian, u, m. = chytlianka, Zátur.

Chytriť sa = náhliť sa. U Brezna. Phľd.
1893. 304.

Chytrně. A ty uzly olovem biechu ch. ob-
lity. Kat. 2258.

Chytro = honem, rychle. Brt. D. I. 219.
Ch. vypil šálku (čaje). Phľd. 1892. 603.

Chytrost. Učinil ch. (chytrý kousek). GR.
Nov. 9.

Chytroušek. A my máme pole nad sa-
mým vrškem. Kdo by chtěl vorati, musí s chy-
trouškem. Nár. pís. NZ. III. 127.

Chytrozvuký. Ch. řeč. Vrch. Rol. XVII.
až XXII. 200.

Chytrý. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 76.
Chytrý najskôr nadběhne (dačo dostane). Slov.
Phľd. 1894. 441. Tys ch. na zmrzlé křepelky.
Šml. VII. 16. — Ch. = rychlý. Ch. robota
(práce) dobrá nebýva. Slov. Nov. Př. 261.

I původní. Vz Gb. H. ml. I. 17. — I pra-
slovanské je střídnieí za 1. původní i, 2. za
in, 3. za ě, atd. a dochovalo se do češtiny.
Vz Gb. ib. 29. Mimo to jest i (í) střídnicí
za 1. b: list z lbst, 2. za y, u, iu, ú, iú, é,
ie. Vz Gb. ib. 208. A vzniká podružně v sla-
bikách měkkých před u a a. Vz ib. 210. Za
i bývá u: sluzuli (slúžili). Pass. 413., busku-
pow (biskupov; omyl ?) atd. Vz ib. 216. Na-
opak i za c: ešči, tiš n. tjes (též). Ve Spiš-
skú. Phľd. 1893. 429. i za ě: v slab. přě-:
Jsi przynesl transtnlisti, Z. wit. 79. 9., przyšly
transierunt, ib. 41. 8.; v slabikách a) věd-:
vydyeti (věděti), AlxV. 900.; b) věk-: na
vyky, Ž. wit. 14. 5.; c) -ěj: nadiji (naději),
Z. wit. 30. 7.; d) vše: všickny krajiny, Z.
wit. 97. 3.; v zájmenech mě, tě, se, tobě,
sobě a v jiných jménech. Vz Gb. ib. 193. —
Místo strsl. i na Slov. i, í (ie). Pastr. L.
92. — Mimo to se mění i a) ve, ě: pří-
miří — příměří, osidlati — osedlati, bydliti —
bydleti, Gb. ib. 219.; u Olom. a Prost, a) ve
slab. kmenových: led, lest, hlena atd. m. lid,

list, hlina; b) v příp. -ina, -ica, -inec, -ička,
-ivý: malena, poleca, hosenec, kozečka, bá-
zlevé; c) v gt., dat. a lok. žen. vzorů, kde e
zastupuje i: do řece, k řece, v řece; d) v inft,
a příč. činném: vařeti, strojeti, dojet, vařel,
nosci; e) v nom. pl. mění se jen -ci v ce:
vojáce; f) ve spojce i: otec e matka. Brt. D.
II. 65. U Letovic po c, s, z: cezí, serotek,
zema. Ib. 104. Na Hané v: šerší. 5. U Kojet,
Přer.: led (lid), peřena. 42. U Kruml.: hoděna,
děděna. 204. V inft. a přič. v Morkovicích,
u Letonic, Kunšt. 63., 156., 230. Dále se mění
v e n Zábř. 113., 122., 123., u Litovl., Konic,
Jevíčka 101, 109., u Drahan 100., Tišn. 181.,
Týnce 91.; b) v u: Ču-li (m. či-li) je to pravda,
Sš. P. 621., včul v. včil, Gb. H. ml. L; c) v y:
blisk — blysk, cizý — cyzý, Gb. ib. 211.;
d) vedle samohlásky mění se j: baj z: ba
i atd., Gb. ib. 211.; e) i, které jest prvním
členem dvojhlásek ie (ě), ie, ia, mění se po
m v ň: dial. mňed, mňesto atd. Ib. 226. —
I cizí se nechává: biskup, nebo se mění
1. v e: křesťan z christianus; 2. v ě: kuběna