128

z concubina; 3. v u: čubr. Ib. 22G. Změny
samohl. i v chromeckém podřečí vz v List.
lil. 1894. 79. nn. Změny hl. i v nář. hanác.
u Holešova, Kroměř., Přer. a Záboří cf. v Brt.
D. II. 11. nn. — I se dlouží v i a) v nom.
pl. muž.: holubí, hadí; b) v čísl. tří, čtyři,
všecí u Malenovic, Kvasic, Kroměř., Přer.,
Záhoří, Letovic, Slavkova, Letonic, Brna, Tišn.,
Kunšt., Žďár. Vz Brt, D. II. 2., 5., 13., 104.,
146., 156., 162., 182.. 203., 245., 267. U Kro-
měř. ve slově pívo. 13. U Kunšt.: jích, jím,
jíma atd. 230. Na Žďársku nedlouží se v: hlina.,
lipa, sila atd., v inft. kmenů otevřen.: bit,
šit. 245. — Písaři staří nečinili rozdílu mezi
i (í) a y (ý); teprve od r. 1388. počíná se
i od y lišiti. Gb. ib. 207. — U Jemnice zní
i mezi i a ě, tu více k ě, tu více k i se kloníc.
Po retnicích je před touto hláskou všude
slyšeti j: bjič. Vz Brt. D. II. 267. nn. Roz-
ličné vyslovování hlásky i na Hané, u Krom.,
Přer. a Záboří, vz ib. 8., 11. — I se přisulo:
osim (osm), ib. D. 82., Sš. P. 341., išel (šel),
Brt. D. 137., lacný — laciný, Gb. ib. 227.,
zemičata. Brn. Brt. D. II. 162. — I odsuto.
Vz Gb. ib. 227. V adver, výrazech: na dýl
atd. List. fil. 1894. 294. U Krom. a) v inft.:
sednout, umět; b) ve slovech: pchať, pchač,
pšu, du v idu, Brt. D. II. 13., u Zábř. sloň´čko
atd. 125.; u Kruml. ľdi, hľna, bř´tva, z'ma,
lac'no, lž'ca atd., n'c, n'ť, maťčko, bratrov'
(ale toto pohlcování se již vytrácí), 201., 202.,
na Žďár. svač'na, koľbať. 245. V Brn., Přer.,
Záhoří. Vz ib. 13., 162. — Strč. skloň, jmen
kmene -i. Vz Rozpravy, Kr. čes. společnosti
nauk VII ř. 4. sv. — Í vzniká 1. z i: silný —
síla; 2. stahováním. Vz Gb. H. ml. I. 209. nn. —
Í psáno: i, ˇy, ý, ii, ií, ij, yy, ýý, ýj, yg. Gb.
ib. 207. Také: yew, yw: dušyew — duší, Kv.
ol. 334., osm dnyw - dní. Ib. 213. Lit. n-
jest zde němé. Gb. ib. 225. U Letovic vyslo-
vuje se í velmi zdlouha, Brt. D. II. 104. —
Za í bývá e, e, ě, ie, iu: boží — božie, Pass.,
v srdcích — v srdcech, Ev. ol. 102., na šíř —
na šerz, Sal. 729., vníde — wnyude, čísti —
čésť, Jaromíř — Jaroměř atd. Gb. ib. 211.,
219., 216. V Háj. Herb, a V. Kal. často í,
kde nyní i: kniha, blikavý, obílé, Kouřím atd.
Vz List. fil. 1894. 298. U Letovic mění se
po c, s, z v é, ale jen místy: cép, Brt. D. II.
104.; u Týnce zůstává nebo se mění v é, 91.;
taktéž u Slavkova: kleč, v zdrobn.: psék 146.;
taktéž u Tišn., Litovle, Konic, Jevíčka, Bystr.,
Kojet. Ib. 181., 109., 63., 71. V ě místy
u Kojet., Přer., Holeš. Ib. 42., 35. li LitovL,
Konic a Jevíčka čistého i ani není. 109. Tak-
též u Olom. a Prost., tam se mění v é n. i. 66.
Cf. ib. 101., 122., 123., 230. Jinde se i hráti
v i: u Kojet. a místy u Přer.: hřibe, Brt,
D. II. 42.; ú Morkovic: kľič, křiž 63.; u Vyšk.
klič 99.; u Litovle, Konic a Jevíčka: ščipat,
hlista 109.; u Kruml. klič, libat 204.; u Třeb.:
dilo, klič, chodime (skoro ve všech slab. kme-
nových i ohýbacích), 224.; u Kunšt. hlina,
lipa, 230.; na Žďár.: moc děti, s radosti,
chodim, chodime, chodite, polívka atd., 245.;
u Letovic v konc. -ík: červik. 104. Cf. ib.
13. (u Krom., Přer., Záhoří), 113. (Zábř.),
156. (u Letonic), 162. (u Brna), 181. (u Tišn.).
Mimo to se měnilo í v: aj, ej: cín — cajn,
nč. cejn, cícha — cejcha atd. Gb. ib. 211.,

u Třebíče v ej ale jen v několika slovech:
vozejk, cejn atd., Brt. D. II. 224., na Žďár.
v slab. li, ři, zi, si, ci, ži, ši. Vz Ib. 245. —
Změny hl. í v chromeckém podřečí vz v List.
fil. 1894. 79. -í se odsouvá v 3. pl. na -ají
na Žďársku: povidaj. Brt. D. II. 245.

I spojka má na mor. Kruml. tvary: i, e,
he: otec e (he) matka. Brt, D. II. 202.

í přípona komparativu. Vz List. fil. 1895.
313. nn.

i-a staženo v á: ďábel z diabel. Gb. H. ml.
I. 565. Dvojhl. ia jest na Mor. dost častá.
Cf. Brt. D. II. GS., 111., 161., 181, 206., 231.
Na Slov. čte se jako ja: tretia — treťja. Nár.
list. 1896. č. 105. odp.

-ia v nom. pl.: mužovia = muži. Ht. — ia
m. ie: žriabä. V Ratkovskú. Phľd. 1893.374.

Iba — jen. Všetci ti podarujú dačo, iba
ja nie. Slov. Phľd. XII. 291. aj. — I. = chyba,
místy v Gemer. Pastr. L. 149.

Ibišek. Cf. Ott. XI. 271.

Ibl Čeněk, pro f. a spis., nar. 1831.

Ibrlaf, u, m., v z Ivrlauf (2. dod.).

-ic m. -íc: měsic. V. Kal. Cť. List, fil.
1894. 299.

-ica, příp. vlast, jm.: Vašica, Kubica. Kbrl.
Sp. 8.

-ice. Jména v -ice odvrhují často v adjek-
tivu í formě -ice: Blov-ice, blovský, pardubský
atd. Ale není radno i jinde podobně činiti,
ku př. rokycký m. rokycanský atd. Vz Kbrl.
Dmžl. 20., Kotk. 135.

-ice m. -ice v Háj. Herb.: svetníce. Vz List.
fil., 1894. 299.

Ícen m. jícen, j odsuto. Dšk. Jihč. I. 46.

Íciť = jíti. V Trnavsku.

-ícký. V Háj. Herb.: křížovnícký. Cf. List,
fil. 1894. 299.

-ičce mění se u Zábř. po I, ř, ž, č v éjce,
ijce: v kapličce — kapléjce, v čepijce. Brt.
D. II. 131.

-iček m. -íček v Háj. Herb.: košiček. Cf.
List. fil. 1894. 298.

-ičko m. -íčko v Háj. Herb.: chmyřičko.
Cf. List. fil. 1894. 298.

Ičko (íčko) = nyní. Dšk. Jihč. I. 12., 45.
(u Stříbra).

Ičkodle = nyní. Dšk. Jihč. I. 12.,

Ičkon, ičkono, ičkot = nyní. Dšk. Jihč.

I. 12., 19.

-íčký v Háj. Herb.: bělíčký. Cf. List. fil.
1894. 299.

Ičkyn = nyní. Dšk. Jihč. I. 12.

Idea. Neb idey jsou silnějšími nežli špatná
hmota; ji síla zničit můž, ty žijou věčně.
Bráb. 124.

Idejně něco pojmouti. Ztk. 28. (3. vyd.).

Ideologický = idealní a při tom neprak-
tický, snílkový. Dhnl. exc.

Idieuk, u, m. = viděk. 1655. Věst. op.
1892. 47.

Ídlo a, n. = jídlo. Dšk. Jihč. I. 45.

Idolatrie m. idololatrie. List. fil. 1893.465.

Idre, ete, n. = jádro. Také jidre, hidre,
idro, jidro, hidro v nom., ostatní pády z pra-
vidla dle idre. Kruml. Brt. I). II. 215.

Idro, vz předcház;. idre.

ie vzniká 1. z krátkého ě: hřěšiti — hriech;

2. z: e, é: otevřen, otevřín; 3. stahováním.
Gb. H. ml. I. 190.