133

něvadž. A jako bylo v zémě, stále na jedné
noze (husy). Brn. Brt. D. II. 178.

Jakobina, vz násl. Jakub.

Jokostný za Jakosť oprav v: Jakostný.

Jakoubek, bka, m., vz násl. Jakub. —
J. ze Stříbra.. Vz Vlč. Lit. 152.

Jakožto. Sprostný jakožto holubice šp. m.:
jako holubice. Bl. Gr. 321. — Starajíce se o to
j. rodičové křesťanští. NZ. III. 339. (XVIII.
stol.).

Jaks, e,m., vz násl. Jakub.

Jakšík, a, m., vz násl. Jakub.

Jakub. Odtud: Jakoubek, Jakubec, Jaku-
bíček, Jakubička, Jakubka, Jakubše; Jakobina
Jakeš, Jakš, Jakšík; Jašek, Jaška, Jašíček
Kub, Kubík, Kubič, Kubíček, Kubek, Kubec,
Kubeček, Kubica, Kubice, Kubeš, Kubš, Kuba,
Kubka, Kubák, Kubáč, Kubálek, Kuban, Ku-
bánek, Kubásek, Kubasta, Kubášek, Kubašta,
Kubát, Kubasa, Kuběna, Kuběnka, Kubera,
Kumbera, Kumpera; Kubian, Kubias, Kubín,
Kubínek, Kubina, Kubinka, Kubiska, Kubiš,
Kubišta, Kubita; Kubovec, Kubla, Kubelka,
Kubelík, Kubále; Kuška?, Kušta?, Kouba,
Koubek, Koubík, Koubíček, Kouble, Kbrl. Sp.
16., Jakuš. Cf. Kotk. 20., Kuba (dod.). Na
sv. Jakuba mnoho mračen — mnoho sněhu.
Us., Vck. Val. I. 163. Keď je na deň J-ha
hrmavica, tak žalud i orechy spŕchnu. Phl'd.
1893. 178. Na sv. Jakuba kobzolí průba. Brušp.
Hledíková. Cf. Vavřinec (3. dod.). Dy je na
sv. Jakuba horko a jasno, budě velka zima.
Slez. Nov. Př. 459.

Jakubec, bce, m., os. jm., vz předcház.
Jakub.

Jakubíček, čka, m., os. m., vz předcház.
Jakub.

Jakubička, y, m., os. jm., vz předcház.
Jakub.

Jakubka, os. jm., vz předcház. Jakub.

Jakubše, ete, n., os. jm., vz předcház.
Jakub.

Jakuš, e, m. = Jakub. Phľd. 1893. 371.,
622.

Jaký. J. šéł takovú našel (muž ženu). Mor.
Čes. 1. V. 420.

Jakýž. Čerti vzali, jakýž tu pán (praví se
o tom, kdo si hraje na pána)! Jicko. Brt. D.
II. 323. Že se při zdraví jakémž takémž na-
lézati ráčíte. Kat. z Žer. II. 338.

Jaleň, ě, m. = jelen. Laš. Brt. D. II. 98.
Jalenek. Sš.

Jalovcová, é, f. = prodavačka jalovce
(a mechu). U Žleb. NZ. II. 613.

Jalovec. Je jako j. (o zlém a urputném).
Nár. list. 1894. č, 169. odp. feuill.

Jalovica, nepřehlas. tvar. 1130. Gb. H.
ml. 1. 116. Dobrú jalovičku aj na maštali
najdu. Slez. Nov. Př. 416.

Jalovosť = neplodnosť. GR. Nov. 134. 23.
Slepice, jenž zlatá vejce nosieše, sešla jest
jalovostí. Alx. Nách. k. IX.

Jalový = neplodný. GR. Nov. 21. 28.

Jaľubňák, u, m. = hrnec z černé hlíny
z Jaľubí a Velehr. Brt. I). II. 323.

Jam v II. dod. VIL 1280. a. Vynech citát
z Bl. Gr. 277., jestiť tam řeč o lat. jam.

Jama, y, f., potok v Oravsku. Phľd. XII.
250.

Jáma. Kulturní jámy na mor. Slov. Vz
NZ. III. 552. — J. = hrob. Vz Hrob (3. dod.).

Já mám vyšitou. Vz Tanec čes. (3. dod.).

Jamela = jamelí, melí. Brt. D. II. 323.

Jamelo, a, n., skřítky na jedlích, na to-
polech. Jicko. Brt. I). II. 323.

Jamkavý = od neštovic důlkovatý. J. líce.
Phľd. 1896. 66.

Jamnici = sekta, kterou Žižka zbil (od
jáma). Bl. Gr. 175.

Jamník, a. m., přítok Ostravice. Věst. op.

1893. 8. Cf. Jamníci.

Jamokřídlec, dlce, m., blethisa. brouk.
Klim. 14.

Jámový. J. obydlí. NZ. III. 267.

Jan. Odtud: Janek, Janík, Janka, Janko,
Janeček, Janíček, Jana, Jansa; Janák, Janáč,
Janáček, Janalík, Janas, Janáš, Janata, Ja-
natka, Janeba, Jániš, Janíšek, Janita, Ja-
noch, Janoš, Janošík, Janota, Janotík, Ja-
nouch, Janouš, Janoušek, Jaňour, Janout,
Janoud, Janovec, Jankovec, Janouškovec,
Januš, Januška, Janura, Januštík, Janů,
Janůj, Janků; Janč, Janča, Jančík, Jančar,
Jančárek, Jančura; Janda, Jandek, Jandera,
Jandík, Jandák, Jandačka, Jandásek, Jan-
data, Jandečka, Jandyt, Jandoš, Jandouš,
Janduš, Jandura, Jandl; Jeník, Jeníček, Je-
nec, Jenček, Jenčík, Jenčic, Jenečko, Jenč, Jenš,
Jenšík, Jena, Jína?, Jinda?, Jech, Jechout,
Jechoutek, Jecha, Jícha, Jíchota; Ješek, Ješín,
Ješina, Ješata, Jíša; Hana, Hána, Hanek, Há-
nek, Haník, Hanka, Hanika, Hanikýř?, Ha-
niš, Hanilec?, Hanousek, Hanuš, Hanoušek,
Hanuška, Hanulák, Hanzík, Hanzlík, Hanz-
lík ; Honza, Honzík, Honzák ; Hona ?, Honek ?,
Honys?, Honejs; Honejsek?, Hájek?, Hejda?,
Hojda?, Hejna? Kbrl. Sp. 16., 11. Cf. Kotk.
7. Ján stažené z Jo-an, dlouho se udržovalo.
Vz List. fil. 1895. 81. To je pán, ten náš Ján,
nosí hlavu jak beran. Na Žďársku. Nár. list.

1894. č. 234. odp. feuill. Jana stětí — vlaštovka
od nás letí. Duf. 245. Na sv. Jana — ja-
hody do džbána; Na sv. Jana otvírá se k letu
brána, Duf. 244. Na sv. Jana Křt. nechce ni-
kdo první vyháněti dobytka na pastvu, zna-
menalo by to neštěstí v hospodářství; naproti
tomu na boží hod svatodušní se pasáci v ho-
nění ho předbíhají. Val. Vck. Val. I. 163.
Je-li do sv. Jana Kř. (24.6.) sucho, aby po
Janě o déšť neprosil; Prší-li na sv. Jana Křt.,
budou ořechy chrobačlivé (červivé). Vck. Val.
I. 163. Sv. Vit mleko chyt, sv. Jan mleko tam.
Slez. Nov. Př. 456. V den pred Jánom gazdiné
pchajú lieskové prútiky do ostredku, aby im
muchy a iný hmyz nezničil posadené rostliny.
Ib. 133. Jan letní = Křtitel, zimní či vánoční
= J. Evangelista. Na Žd'ársku. Nár. list. 1894.
č. 234. odp. feuill. Lidové slavnosti o Janě
Kř. Vz: Z časů dávných a našich. Naps. F.
Vykoukal. V Praze 1893. a Zbrt. Pov. 38.
Pověry J. Křt. se týkající. Vz Phl'd. 1894.
131. (v okolí B. Bystrice), Vck. Val. I. 144.,
Duf. 362.

Jana, os. jm., vz předcház. Jan.

Jána = tolik lnu, kolik atd. (jako je za-
znamenáno o obilí). Brt. D. II. 441. Cf. VI.
484. a.

Janáč, e, m., os. jm., vz předcház. Jan.

Janáček, čka, m., os. jm., vz předcház. Jan.