136

Jazykově. J. národ povznésti. Vlč. Lit.
107.

Jazyko vědecký, sprachwissenschaftlich.
J. pojem. Mus. 1893. 595.

Jazykový. Hus náš j. klassik. Vlč. Lit.
107. — J. bóh (že jest mnoho mluvil). 1487.
Krok. 1896. 40.

Jaž strč. m. jakž, k odsuto. Jaž vám Li-
buše pověděla. Dal. C. 5. (Gb. H. ml. I. 452.)

je (ě): najvječí, pjet. Slov. Phľd. 1893. 238.

Jebák. Arch. XIII. 543. Mám berana j-ka.
XVI. stol. NZ. IV. 310. Abych se s některým
j-kem nepotkal. Lomn.

Jebati. Jeb svú kurvu máter vyjebenú;
Nejeb mi mateře, má máti tak dobrá jako
ty. Arch. XIII. 411. Jebte se předse (táhněte,
jděte)! Ib. 356.

Ječeti, slov. jačeti. O tvarech cf. Gb. H.
ml. I. 105.

Ječmen. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 53.
Slov. a mor. jačmeň. Vz Gb. ib. 105. J. ho-
spodáře devětkrát zarmoutí, než vyroste, a pak
jsou z něho přece kroupy (říkají, naříká-li
někdo na nezdárné děti). Nár. list. 1894. č.
169. odp. feuill.

Ječný. Zastydlá ječná zrna na očních víč-
kách. Vstnk. II. 503. — J. = věčný. Dšk.
Jihč. I. 27.

Jed. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 42. Hned
jako s jedem, hned jako s medem (o náhlém,
ale dobrém člověku). Vck. Val. I. 107. — J.
= zlosť. Vred z jedov. Mtc. 1894. 107. Slov.
Červený od jedu. Phľd. 1896. 178.

Jedelák, u, m. = hrnec jedelský (od mí-
sta) Tkč.

Jeden. O skloň, na Kroměř., Kojet., Přer.,
Litov., Konic, Jevíčsku, Zábř., Tišn., Kruml.
a Kunšt. vz Brt. D. II. 25., 51., 118., 137.,
194., 217., 288. J. ve slohu pohádkovém a
vůbec v prostém slohu není germanismem, vy-
skytujeť se i v litevštině a lat. Sicut unus
paterfamilias his de rebus loquor. Cic. de orat.
I. 29., 138. Kla. Sklad. 175. Ale špatné uží-
vání tohoto slova káral již Bl. Vz Mus. 1895.
183. Když jeden pán druhému vieže se v lidi.
Chč. S. 89. Aby v zbožie se vázali jedni dru-
hým. Ib. 86. Ně všeci na jedneho, dost jedyn
na všeckych. Slez. Nov. Př. 116. — J. = stejný.
Jest jeden mocný Bóh slavně. Kat. 905. (Jed-
lička). Jedno jest božství či stejné všech tří
osob. Št. Hanuš. 103. (List. fil. 1894. 55.)

Jedenáctky = nohy. V mluvě praž. Pe-
píků. Herm. Bod. Praž. 39.

Jedenadct, lépe: jedenáct. Bl. Gr. 267.

Jedenkaždý dle lat. unusquisque. Dob.
Dur. 225.

Jedenkrátý. Ztk. 77. (3. vyd.).

Jedináček — šibeňáček (šp. se vychovává)!
Phľd. 1695. 187.

Jedinák, a, m. = vůl neparný. Brt. D. II.
324.

Jediničný. J. stroj elektrický, naproti sdru-
ženému. KP. VIII. 101.

Jedle. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -a. 11.

Jedlický. J. a kuchařské umění. Ott. IX.
946.

Jednačka = jednání. J. sa skončila. Phľd.
XII. 581., XIV. 73.

Jednobytně. By chléb j. byl tělo Kristovo.
Chč. Mik. 428.

Jednobytný. J. tělo Kristovo. Chč. Mik.
420.

Jednocennosť, i, f. Ztk. 28. (3. vyd.).

Jednojadrný. J. tělesa. Hlav. Obr. 8.

Jednojazyčný, einsprachig. J. Rusové.
Phľd. 1894. 536.

Jednokřídlý. J. dvéře. Ces. I. V. 179. Cf.
Jednokřídlový.

Jednokružný polyp. Ott. X. 314.

Jednom, mor. Bl.Gr. 135. J. ať se to
pěkně spraví. Kat. z Žer. II. 323. a j.

Jednomílový, einmeilig. J. cesta. Mus.

1894. 525.

Jednomístný. J. přízvuk. List. fil. 1895.
68., 1896. 169.

Jednomyslný. Jsem s nimi j-ný. Bl. Gr.
153.

Jednoplužník, a, m., Häker, m. Sterz. I.
1175.

Jednopytličný. J. prašník. Čl. Zrůd. 22.

Jednorodilý = jednorozený. J. syn. Ev.
seit. 4.-5. Luc. 2. 7. (Mně.).

Jednorozumný. J. jazyk. XVII. stol. Mus.

1895. 315.

Jednostřižka, y, f., Einschurwolle, f. Sterz.
I. 775.

Jednota. J. dává sílu. Phľd. 1894. 18.

Jednotřídka, y, f. = jednotřídní škola,

Jednoverný = jedné víry. Slov. Phľd.
1894. 536.

Jednovocec, čce, m., nadávka Bosákům.
Wtr. Živ. c. I. 31.

Jednoznačnosť, i, f. Jg. (Krok 1896.).

Jednuška = zlatka (papírová); zlatník,
renčník. CT. Tkč.

Jednušťka, y, f. = jednuška, t vsuto. Gb.
H. ml. L 396.

Jedný = jedovatý. Mní, že utýrá hroznou
tu a jednou smeť. Vrch. Rol. XLII. 186.

Jedomý = jedlý. J. ovoce. Phľd. 1893. 467.

Jedoš. Ces. 1. V. 159.

Jedouchati znamená co? Wtr. exc. V ko-
stele jedouchal a hromoval. 1565. Wtr. Živ.
c. 650. Cf. Jedouchov.

Jedvy = jedva. Chč. S. 38.

Jegzekucí = jezekucí = exekuce. Dšk.
Jihč. I. 46.

Jeh m. jeho. Jeh materzi. Pass. 244. — Gb.
H. ml. I. 250.

Jehlář, jehlářský. Arch. XIV. 466.

Jehlice. Vlasy pálily j-cí. XV. stol. Wtr.
Krj. I. 101. — J. černá, genista germanica,
rostl. Brt. D. II. 503. J. žlutá, g. tinctoria. Ib.

Jehličí. Visí na mně jako j. na sosně. Šml.
VIL 250. — J. = babí hněv, řepík, ononis
spinosa, rostl. Brt. D. II. 505.

Jehlový telegraf pro hotely. KP. VIII. 280.

Jehně, přehlasov. tvar. Vz Gb. H. ml. I.
97. Je hloupý jako jehně. Nár. list. 1894. č.
149. odp. feuill.

Jehněd. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 55.

Jehnědný. J. orby. Mus. 1895. 272.

Jehno m. hejno, přesmyknutím. Val. Brt.
D. I. 60.

Jehotnosť. Po j-sti něco vykládati (dle
užívání náměstky ho). Bl. Gr. 79.

Jech = Jan, již r. 1448. Kbrl. Sp. 8. pozn.,
16.

Jecha, y, Jechout, a, Jechoutek, tka, m.,
vz předcház. Jan.