137

Jechtna, y, f. = klevetnice. Jevíč. Brt. D.
II. 324.

Jejdanovesa (podivení)! Téšany. Brt. D.
II. 177.

Jejdanynku (podivení)! Tkč.

Její. Nesklonné její zatlačeno v živé mluvě
skloňovacími tvary touhou po jasném a urči-
tém vyjadřování. Kla. Sklad. 49. Cf. Brt. D.
11. 19b.

Jejin. Cf. Brt, D. I. 25., Kla, Sklad. 49.

Jejkrabice z: Arklebice od Arkleba, Čern.
Př. 32.

Jek, slov. = jak. Brt. D. I. 60. O tvarech
vz Gb. H. ml. I. 105.

Jekohluk, u, m. List. fil. 1894. 176.

Jela, y, f. = jedla, jedle. Pastr. L. 147.
(d před l vypadlo).

Jelec, lce, m. = jazek (Podluží), squalinus
leuciscus. Brt. D. ÍI. 498.

Jelen. Je jako j. (o sličném, obratném,
též trochu hrdém); Spadly jelenu rohy (o zchud-
lém). Žďár. Nár. list. 1894. č. 155. odp. feuill.

Jelení. U Jeleních uší, poloha v Poděbr.
1748. NZ. III. 520. — J. uši, houba, vz Ta-
nečnice (3. dod.). — J., míst. jm. Všude zem
Páně, jen na J. písek. Nov. Př. 487.

Jelenice = hora u C. Třebové, dříve Že-
lenice (tam pohan, hroby). Čern. Př. 35.

Jelikož, quatenus, dle Bl. výborné slovo.
Bl. Gr. 178. Protož, j. (pokud) se lidí dotýče
ten běh, lidé jsú shřešili; Ktož zlé zabijé, j.
sú zlí (pokud), aby zabil. Chč. S. 79., 167.

Jelimánek, nka, m. = dobrot isko? Kár.
list. 1896. č. 57. odp. feuill.

Jelínek Tom. Cf. Mus. 1892. 336., 1895.
320.

Jelinka, y, f., houba, vz Tanečnice (3. dod.).

Jelislava, y, f., os. jm., Phľd. 1896. 131.

Jelitnice = kotlůvka, prdelanka, prdelův-
ka, obarovica, trdelnica, godľa. Brt. D. II.
485., NZ. IV. 446.

Jelito. Poslati někomu j-ta (šperky, mor.).
NZ. IV. 447. Teď máme j. na ruby (nezdařilo
se). Wtr.

Jeliž = donec, až. Ev. víd. 51. M. 17. 9.
(Mnč.) a j. Nižádnému nepravte vidění to-
hoto, j.(až) syn člověčí z mrtvých vstane. Ib.
Jeliž bude ku pólnoci. AlxV. 2213. Nechtěl
propustiti (zajatý dobytek), j. by mu kopu
nedal (dokud by). Arch. XIV. 19. Nemá od-
jíti, j. skoná modlitby. Hus.

Jelkva, y, f., medza v Požúnsku. Phľd.
XII. 424.

Jellivý = zlý. J. pes. Phľd. XII. 559. a j.

Jello, a, n. = jídlo. Slov. Mtc. 1895. 158.

Jelná, é, f., děd. v Tekovsku. Phľd. 1895.
440.

Jelovica = jalovice. Slov. Skult.

Jeľša, vz Olše.

Jelšava, y, f., hrad v Gemeri. Phľd. XII.
250., XIV. 351.

Jemej m. němej (n v j). Dač., Telč. Brt.
D. II. 278.

Jemné. J-ného má třetinu míti. Čel. Pr.
m. II. 1105.

Jenmostpán. Vz Krok 1894. 139.

Jemný. J. zima = pronikavá. Brt, D. II.
324.

Jemu, vz Se.

Jena, y, Jenč, e, m., os. jm. Cf. předcház.
Jan.

Jenašovice, děd. v Turčan. Phľd. 1895.
383.

Jancikrist polož před Jančár.

Jančár = janičár. Kbtk. 4.

Jenček, Jenčic, Jenčík, Jenec, Jenečko,
Jeníček, vz předcház. Jan, Tanec čes. (3. dod.).

Jenetka = genetka. Hrš. Nach. I. 477.

Jenišov, a, m., zaniklá ves u Opatova na
záp. Mor. Mtc. 1895. 343.

Jenkovec, děd. v Turč. Phľd. 1895. 383.

Jenna= jedna. Slov. Phľd. 1895. 252.

Jennou = jednou. U Kruml. NZ. IV. 300.
Podkrk. Nár. list. 1896. č. 72. feuill.

Jenný. Oba sú z jenného smeciska (== stej-
ní). Phľd. XII. 560.

Jenofa m. Jenovefa, Dolnobeč. Brtch.

Jenom, u Kroměř. enum, enym, jenym.
Brt. D. II. 33.

Jenomejk = jenom. Brt, D. II. 260.

Jenš, e, Jenšík, a, m., vz předcház. Jan.

Jenym, vz Jenom (3. dod.).

Jenž. Ten jest syn můj milý, jenž sem
zvolil sobě. Ev. víd. 43. Mat. 3. 17. (Mnč.).
Cf. Gb. H. ml. I. 152.

Jenžto. K jenž přistoupilo to za účelem
ještě důraznějšího naznačení. Kla, Sklad. 152.

Jepčicka, y, f. = jeptiška. Dšk. Jihč. I. 44.

Jeptiščí klášter. Břez. Font. V. 379.

Jeptiška; neblahé znamení, potká-li ji
kdo. Cf. Kněz, Zbrt. Pov. 100. Cf. předcház.
Jepčička. — J. = holubí jm. Nár. list. 1894.
č. 86. odp. — J., jm. býval, rybníku v Po-
děbr. NZ. IV. 100.

Jer (ь) znělo asi jako velmi krátce vyslo-
vené u neb y a jeřík (ь) jako velmi krátce
vyslovené i. Jeřík měkčil jen k v č, g v ž,
ch v š; souhlásek jiných neměkčil. Tedy v tь,
bylo t a nikoli ť, tedy kost (pol. koáč, rus.
kosť); východočes. kosť, západočes. a spisovné
kost, Vz Gb. H. ml. I. 56. nn. Jer jest stříd-
nicí 1. za pův. u, 2. za pův. -nn, -on; vzni-
klo seslabením z o. Jeřík jest střídnicí za
pův.: i, e, ě. Gb. ib. 56. Jak se mění jer a
jeřík v době praslovanské a v době historické?
Vz ib. 57. V češtině hlásky bývalé ь a ь
dílem zanikají, dílem mění se v e (pohybné),
někdy také v samohlásky jiné (pohybné): v
za ь, i za ь, a za ь i za ь; někdy není za
ně žádných střídnic. Gb. ib. 58., 59., 154. nn.
Cf. Krok 1892. 293. nn., Jeřík (i doleji). Za
pňv. slov. ь máme ve Spišsku a) tvrdé e:
bednar, vjeter; b)o: ložka, von (vьnь.); e zdá
se býti starší. Phľd. 1893. 431. V Gemersku
je zastoupeno hláskou o. Phľd. 1893. 556. Dle
Pastr. L. 96. je na Slov. m. ь: e, o, a (á).

Jeř. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 21.

Jeřáb, slov. jarab. J. z řeřáb a to z žeřáb.
Vz Gb. H. ml. I. 518. — J. nábřežní k spou-
štění železničných vagonů k lodi, aby se jich
obsah do ní složil. Vz Ott. VIII. 37.

Jeřabatý = kropenatý. Gb. H. ml. I. 108.

Jeřábek pták. O pův. cf. Kotk. 160., 159.

Jeřabina. Byla vysoká a štíhlá jako j.
Sá. Kř. u pot. 52.

Jerace. Havlíkova j. (výklad o jerech).
Čas. 1896. 357.

Jeracní pravidlo. Čas. 1896. 357.