142

hoří ve Francii a v Německu. Vz Mtc. 1895.
25. J. oheň = o sv. Jiří dělaný, Phľd. XII.
208.

Jurynek, nka, m., vz předcház. Jiří.

Jus = juž. V Kohožné. Čes. 1. V. 364.

Jůsek, skři, m., vz předcház. Josef.

Justus. Odvozeniny vz v Kotk. 23.

Juvor, a, m., obec v Tekovsku. Phľd. XII.

74., 424.

Juxta rejstřík, Juxtenregister. Sterz. I.
1373.

Jůza, y, Jůzek, zka, Jůzka, y, Jůzl, a,
m. vz předcház. Josef.

K původní. Cf. Gb. H. ml. I. 304. nn. —
K se píše zpravidla literou k: mirkev, kamen;
jindy a) c: comaar, zacona; b) ch: pušcha;
c) kk: bukk; d) kc: kclada; e) ck: cluneck.
Vz ib. 446. — K se mění a) v c: cěna z kêna,
rcete m. rьkěte; b) v ch (chrt m. krt, kochtat,
kochtavý, ochounět, cf. Brt. D. II. 1. 6., 209.,
234., 250., vetchnót, ib. 47.), krasta v. chrásta,
křástel v. chřástel, strč. katrče nč. chatrč;
c) v g v dialektech: vyga m. vikev, gaňa m.
káně, lygať — polykati; d) v č; e) v h: v ná-
měst. a příslovc. hde, hdo u Kruml., Zábř.,
Tišn., Kojet., Brt. D. II. 47., 209., 130., 186.
Cf. Gb. ib. 447., 450. V již. Čech. mění se k
v: g, h, ch, t, d. Cf. Dšk. Jihč. I. 29. V ná-
rečí lašském se k poněkud aspiruje: khaždý.
Brt. D. I. 98. K ve chromeckém podřečí na
Mor. vz List. fil. 1894. 94. — K cizí zůstává:
rek, kaldoun; dílem jest změněno a) v ch:
valcha, chvost; b) v g (h): regruta, legrace,
Gb. H. ml. I. 451., cogr. Tišn., Kruml. Brt.
D. II. 186., 209. — K se přisouvd k t, f:
stkvíti se, ctknouti; dial. se říká: kdosik,
cosik, tudyk. Gb. ib. 451. Aksenda (Zábř.),
tenhlek (Tišn.). Brt. D. II. 130., 186. Jacynkt.
Háj. Herb. 184. a. — K se odsouvá ze skn,
skt, kž, kšč, kšť; z: kde, kdy atd.; u cizích
substant, ukončených v k, u adj. v -ský:
žamberský. Vz Gb. H. ml. I. 452. Vz zazna-
menané skupiny. Dopak, depak atd. Kunšt,
Brt. D. II. 234. Na Zábř. vypouští se před
k a g a i před jinými souhláskami a tak
stává tam prostý dativ na otázku kam: šil
Kolhajom. Ib. 287. Na Slov. odpadá mezi s
a I n. r: praslo (prasklo), tisly (tiskly), tesno
(teskno). Pastr. L. 148. Štice, Háj. Herb. 234.
b. a j., řeč m. křeč. Ib. 7. Král šotský. V.
Kal. 260. K se přisouvá a odsouvá v již.
Čech. Vz Dšk. Jihč. I. 31.

k' = koruna (mince). Krok 1894. 113.

-ka. Deminutiva v -ka dvojslabičná podržují
dílem kořennou slabiku dlouhou: část — částka,
váhy — vážky; dílem ji krátí: brána — branka,
jáma — jamka; krátká kořenná slabika se
dílem nedlouží: noha — nožka; socha —
soška; dílem se dlouží: strana — stránka,
ves — véska. Ve víceslabičných slovích bývá
předposlední dílem zdloužena: besídka, ko-
névka; dílem nedloužena, hlavně je-li slabika
předcházející dlouhá: nádobka, a když jsou
tam samohlásky o, i, y: homolka, punčoška,
košilka, kobylka. Gb. H. ml. I. 596. — V pří-
slovcích: semka, henka, včilka. Gb. ib. 452.
Přípona patronymik na Dolnobeč. Vz List.

fil. 1893. 115. Tato přípona zatlačila starší:
-yně, -icě, -cě. List. til. 1895. 77. Jména
míst. v -ka na Slov. vz Phľd. XII. 68.

Ka = kam. Ka ho vezou? Dšk. Jihč. I. 23.

Kabacaja, e, f., místo kacabajka. Brn.
Brt, D. II. 167.

Kabacoun, u, m. = obnosek, Kappzaum.
Sterz. II. 17. a.

Kabác. Phľd. XII. 198.

Kabačka, y, f. = lepký rozmarýn, galium
aparine, rostl. Brt. D. II. 503.

Kabaňa, kabanica = kabát. Ve vých. Slov.
NZ. III. 404. Blahoslavený člověk, který pre-
pil, čo mal kolvek; spí bezpečne na lavici
v otrhanej kabanici (o opilci). Slov. Zátur.

Kabát. Kabátec v XV. a XVI. stol. byl
šat pouze popásní (šel až po pás), kabát kryl
sotva boky a přiléhal k tělu (je otcem naší
vesty); sukně mužská dosahovala až po ko-
lena. Vz Wtr. Krj. I. 28., 29., 68., 125.,
144., 146., 303., 402., 433. Ženský kabátek
v XVI. stol. Cf. Ib. 402. Kabátek = kordulka
z aksamitu často i z damašku se dvěma špi-
čkami při předním výstřihu. Mor. a slov. NZ.
III. 429. cf. Bluza (3. dod.), Brt. D. II. 464. —
Kabátek — houba: Vz Špička (3. dod.). — K.
= jm. vězení. Vz NZ. III. 511.

Kabátnický. K. řemeslo (cech). Wtr. Krj.
I. 145.

Kabátničie řemeslo. Arch. XIV. 458. Cf.
předcház.

Kabátník, a, ni. = kdo šije kabáty (nové).
Wtr. Krj. I. 145., Arch. XIV. 441. — K.
K bojování zemany oděné zbrojí a jiného lidu
k-ků popouzeli, ad pugnas clientes armatos
et rusticos togatos incitabant (kteří bojovali
v obyč. oděvu, zbrojí neodění). Břez. Font.
V. 427. — K. Mart. † 1503. Cf. Vlč. Lit. 250.

Kabeľatět se = krahatěti se. Brt. D. II.
325.

Kabelka, y, f. K. na psaní, Couvert. Brt.
D. II. 512. — K. = kukla, kabřinec = malý
okrouhlý přístřešek vyčnívající přes temeno
lomenice z hřebene střechy. Ott. VIII. 8. a. —
K-ky, trať ve Frýdecku. Věst. op. 1893. 8.

Kabelogramm, u, m. = telegramm po
kabelu zaslaný. Nár. list. 1893. č. 263.

Kabič z něm. Kawitsclie a to z ital. ca-
viccio. Gb. H. ml. I. 431.

Kabich, u, m. = žen. kabátek. Zábř. Brt.
D. II. 465.

Kabiti se = mračiti se. Kotk. 70.

Kabrbel, a, m. == Gabriel. Dšk. Jihč. I. 8.