Předchozí (152)  Strana:153  Další (154) |
|
|||
153
|
|||
|
|||
Kľumkat = klímati. Val. Brt. D. II. 328.
Klumočnica, e, f. = tlumočnice, klepna.
Han. Brt. D. II. 328. Kľupět = ovisati. Cf. Okľupěný. Brt. D.
II. 328 Klusač, e, m. = kůň. Ml. Hüb. 118.
Klusó = honem. Tišn. Brt. D. II. 198.
Klustej == tlustý. Šb. D. 22.
Kľut se. Tráva se kľuje ze země (jako
house z vejce). Kde sa haľena kľuła, vrazila sa łata. Slov. Brt. D. II. 328. Kluzkavý = kluzký (neobyč.). Vz List,
fil. 1893. 331. Kluzkonožec, žce, m., olisthopus, brouk.
K. okrouhlý, Sturmův. Klim. 29. Kluzký, kluzek. Gb. H. ml. I. 164., List.
fil. 1895. 296. Kľuznat = uzditi (koně). Brt. D. II. 328.
Klvati. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 67., 74.
Kľzavisko, a, n. == kluziště, Phľd. 1895.
73. Kmásati. Skrzevá děvčiska do krve se
k-li (prali). Mor. Nár. list. 1896. č; 224. odp. feuill. Kmejn, u, m. = nejlacinější sukno. XV.
stol. Wtr. Krj. I.111. Kment, z střhněm. gewant. Gb. H. ml. I.
432. Cf. Mus. fil. I. 394. Kmet. O strč. skloň. vz Gb. Km. -i. 4.,
35. Kmeti, kmetoncs seu homines. Eml. Urb. 265., 267. O pův. a významu slova cf. Jag. Arch. 1896. 308. Kmetcí dvorec měl od XVIII. stol. 3—2
lány (180—120 korců). NZ. III. 143., 144. Kmetiti = do porejtku prinéjsť = ženit.
Gemer. Phľd. 1895. 438. Kmeťov, a, m., míst. im. na Slov. Phľd.
XII. 376. Kmín. K. v strč. léčení. Vz Zbrt. Pov. 62. —
K. = ferina. Prešibaný k. Phľd. XII. 37. Kmínek, zdrobn. od kmen = halouzka.
Záp. Mor. Brt. D. II. 509. Kmínstvo, a, n. = zloději. Vz Kmín,
Phl'd. 1893. 473. Kmitel = knitl, roubík. V Bolesl. NZ. IV.
109. Kmotr. K., kmucháček, na Rožn. křesný
otec n. křesný táta, laš. také kresný, křesní- ček, v Lanžotě: krsný, v již. Op. poteček (z Pathe). Brt. D. II. 461. Že nevíte, pane kmotře! Čes. tanec u Nimburka. Vz NZ. III. 506., Tanec čes. (3. dod.). Dítě rádo po kmo- trovi tíhne (dědí jeho vlastnosti). Chod. Čes. I. V. 240. O kmotrovství na Chod. vz ib. 237.
nn. Kmotra: kmotřenka, na Rožn. křesná
matka (matička), laš. křesná, křesnička,v Lan- žotě krstia. Brt, D. II. 461. Kmotrovský. K. dítě, kterému kdo byl
kmotrem. Na Žďársku. Nár. list. 1891. č. 247. odp. feuill. Kn m. chn: opláknout. Dšk. Jihč. I. 36.
Za cizí kn je čes. kň v. kn: kňourati z něm. knurren. Vz Gb. H. ml. I. 377. Kňahňa = růže, nemoc, erysipelas. Hojení
jí na Mor. Vz Mtc. 1891. 332. Knap = travíř stříbra, premiér. Cel. Pr. m.
II. 378.—380.
Kňažec, žce, m., obec v Tekově. Vz Phľd.
XII. 159. |
Kňiažica, e, f., obec v Zemplínsku a Nitře-
Phľd. XII. 159. Knedlík. Toto slovo nelíbilo se Husovi,
doporučoval šišku. Bl. Gr. 161. Kněha, lépe: kniha. Bl. Gr. 276.
Kněhkupec. Vz násl. Knihkupec.
Kneipp, bavorský farář, léčí vodou.
Kneippian, a, m. = přívrženec Kneippův,
kdo dbá léčení vodou. Us. Kneippianství, n. = léčení vodou podle
návodu Kneippova, Us. Nár. list. 1896. č. 2. str. 2. Kněský, rybník u Brtnice. XVI. stol. Mtc.
1895. 275. Kněz. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I 160.,
316., 314. O tvarech cf. ib. 114., 117. Zdá-li se o knězi, o vejcích, o veliké vodě, bolení zubů, samá mrzutosť. Us. Tkč. K. — neblahé znamení. Vz Zbrt. Pov. 92., 101. Knezovi do nohavic, do vačku hledzí = umírá. Ve Švajnš- bachu. Phľd. 1894. 193. Kněží vypovídají se z Modlenic přes Božídům do Bohumil. NZ. III. 230. Hádanka o knězi. Vz NZ. III. 35. Knězova Cesta = cesta mezi Dobrou a
Pazdernou ve Frýdecku. Věst. opav. 1893. 9. Knězovati, lépe: úřad kněžský konati
(není také sacerdotare). Bl. Gr. 211. Kněževes, cf. Kněžmost (3. dod.).
Kněží hájek, poloha u Poděbrad. 1748.
NZ. III. 520. Kněž-most, Kněževes, Buščěves, Neloho-
zěves, Sek yřkostel. První členy jsou adj. poss.; skloňování tu bylo zajisté oboustranné: gt. Kněžěmosta, Kněževsi, dat. Kněžumostu, Kně- živsi; ale časem se první člen neskloňoval, gt. Kněžmostu, Kněževsi, nebo ustrnul první člen v tvaru genitivním -ě: Buščehrad, buď přijal koncovku -o: Zvoleňoves m. Zvoleně- ves. List, lil. 1895. 322. Knežourek, rka, m. Vrch. Tryz. 204.
Kněžoursky, pfaffisch. To k. zní. Vrch.
F. II. 239. Kněžovka. Ta k. chodí žíhaná co nějaká
šlundra. Bl. Gr. 333. Kněžsky žíti. Arch. XIV. 344.
Kněžský šat mimo chrám v XV. stol. Vz
Wtr. Krj. 1. 291. K. dům = fara a p. Arch. XIII. 353. Kniha, Strč. a Us. kniha (v XV. a XVI.
stol. pl. knihy). List. fil. 1895. 85. O pův. cf. Dob, Dur. 312., 314., 316. Z knih. Z. kl. 52. a., Ž. wit. 68. 29.; knijhy, Veleš.; knijehy, Ben. Deut. 31. 26., Lobk. 49. b.; z kniech, Ex. 32. 32. atd. Novoč. kniha, gt. pl. knih a kněh. Nejedlý 148. Snad analogií zvratnou: snieh — sníh, gt. sněhu, dle toho: kníh — knieh — kněh. Vz Gb. H. ml. I. 219. — Kniha, V Háj. Herb. a Velesl. Kal. histor. často. Pět kněh. V. Kal. 64., 303. a j. Cf. List. fil. 1894. 206. Knihy od moczie (moče) neb od uriny. 1440. List. fil. 1893. 391. Ne- dari še z pišma orac ani z knihy kopac. Šariš. Phľd. 1895. 377. Řeči poučují na ho- dinu, knihy na vždycky. Nov. Př. 221. Knihařina, y, f., das Buchbinderhandwerk.
Nár. list. 1896. č. 127. Knihkupec a kněhkupec. Gb. H. ml. I 219.
Knihovní, m., Buchführer, m. Neč. V Phľd.
1893. 175. navrhuje se: knižitel, což se u nás neujme. |
||
|
|||
Předchozí (152)  Strana:153  Další (154) |