153

Kľumkat = klímati. Val. Brt. D. II. 328.

Klumočnica, e, f. = tlumočnice, klepna.
Han. Brt. D. II. 328.

Kľupět = ovisati. Cf. Okľupěný. Brt. D.
II. 328

Klusač, e, m. = kůň. Ml. Hüb. 118.

Klusó = honem. Tišn. Brt. D. II. 198.

Klustej == tlustý. Šb. D. 22.

Kľut se. Tráva se kľuje ze země (jako
house z vejce). Kde sa haľena kľuła, vrazila
sa łata. Slov. Brt. D. II. 328.

Kluzkavý = kluzký (neobyč.). Vz List,
fil. 1893. 331.

Kluzkonožec, žce, m., olisthopus, brouk.
K. okrouhlý, Sturmův. Klim. 29.

Kluzký, kluzek. Gb. H. ml. I. 164., List.
fil. 1895. 296.

Kľuznat = uzditi (koně). Brt. D. II. 328.

Klvati. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 67., 74.

Kľzavisko, a, n. == kluziště, Phľd. 1895.
73.

Kmásati. Skrzevá děvčiska do krve se
k-li (prali). Mor. Nár. list. 1896. č; 224. odp.
feuill.

Kmejn, u, m. = nejlacinější sukno. XV.
stol. Wtr. Krj. I.111.

Kment, z střhněm. gewant. Gb. H. ml. I.
432. Cf. Mus. fil. I. 394.

Kmet. O strč. skloň. vz Gb. Km. -i. 4.,
35. Kmeti, kmetoncs seu homines. Eml. Urb.
265., 267. O pův. a významu slova cf. Jag.
Arch. 1896. 308.

Kmetcí dvorec měl od XVIII. stol. 3—2
lány (180—120 korců). NZ. III. 143., 144.

Kmetiti = do porejtku prinéjsť = ženit.
Gemer. Phľd. 1895. 438.

Kmeťov, a, m., míst. im. na Slov. Phľd.
XII. 376.

Kmín. K. v strč. léčení. Vz Zbrt. Pov. 62. —
K. = ferina. Prešibaný k. Phľd. XII. 37.

Kmínek, zdrobn. od kmen = halouzka.
Záp. Mor. Brt. D. II. 509.

Kmínstvo, a, n. = zloději. Vz Kmín,
Phl'd. 1893. 473.

Kmitel = knitl, roubík. V Bolesl. NZ. IV.
109.

Kmotr. K., kmucháček, na Rožn. křesný
otec n. křesný táta, laš. také kresný, křesní-
ček, v Lanžotě: krsný, v již. Op. poteček
(z Pathe). Brt. D. II. 461. Že nevíte, pane
kmotře! Čes. tanec u Nimburka. Vz NZ. III.
506., Tanec čes. (3. dod.). Dítě rádo po kmo-
trovi tíhne (dědí jeho vlastnosti). Chod. Čes.

I. V. 240. O kmotrovství na Chod. vz ib. 237.
nn.

Kmotra: kmotřenka, na Rožn. křesná
matka (matička), laš. křesná, křesnička,v Lan-
žotě krstia. Brt, D. II. 461.

Kmotrovský. K. dítě, kterému kdo byl
kmotrem. Na Žďársku. Nár. list. 1891. č. 247.
odp. feuill.

Kn m. chn: opláknout. Dšk. Jihč. I. 36.
Za cizí kn je čes. kň v. kn: kňourati z něm.
knurren. Vz Gb. H. ml. I. 377.

Kňahňa = růže, nemoc, erysipelas. Hojení
jí na Mor. Vz Mtc. 1891. 332.

Knap = travíř stříbra, premiér. Cel. Pr. m.

II. 378.—380.

Kňažec, žce, m., obec v Tekově. Vz Phľd.
XII. 159.

Kňiažica, e, f., obec v Zemplínsku a Nitře-
Phľd. XII. 159.

Knedlík. Toto slovo nelíbilo se Husovi,
doporučoval šišku. Bl. Gr. 161.

Kněha, lépe: kniha. Bl. Gr. 276.

Kněhkupec. Vz násl. Knihkupec.

Kneipp, bavorský farář, léčí vodou.

Kneippian, a, m. = přívrženec Kneippův,
kdo dbá léčení vodou. Us.

Kneippianství, n. = léčení vodou podle
návodu Kneippova, Us. Nár. list. 1896. č. 2.
str. 2.

Kněský, rybník u Brtnice. XVI. stol. Mtc.
1895. 275.

Kněz. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I 160.,
316., 314. O tvarech cf. ib. 114., 117. Zdá-li
se o knězi, o vejcích, o veliké vodě, bolení
zubů, samá mrzutosť. Us. Tkč. K. — neblahé
znamení. Vz Zbrt. Pov. 92., 101. Knezovi do
nohavic, do vačku hledzí = umírá. Ve Švajnš-
bachu. Phľd. 1894. 193. Kněží vypovídají
se z Modlenic přes Božídům do Bohumil. NZ.
III. 230. Hádanka o knězi. Vz NZ. III. 35.

Knězova Cesta = cesta mezi Dobrou a
Pazdernou ve Frýdecku. Věst. opav. 1893. 9.

Knězovati, lépe: úřad kněžský konati
(není také sacerdotare). Bl. Gr. 211.

Kněževes, cf. Kněžmost (3. dod.).

Kněží hájek, poloha u Poděbrad. 1748.
NZ. III. 520.

Kněž-most, Kněževes, Buščěves, Neloho-
zěves, Sek yřkostel. První členy jsou adj. poss.;
skloňování tu bylo zajisté oboustranné: gt.
Kněžěmosta, Kněževsi, dat. Kněžumostu, Kně-
živsi; ale časem se první člen neskloňoval,
gt. Kněžmostu, Kněževsi, nebo ustrnul první
člen v tvaru genitivním -ě: Buščehrad, buď
přijal koncovku -o: Zvoleňoves m. Zvoleně-
ves. List, lil. 1895. 322.

Knežourek, rka, m. Vrch. Tryz. 204.

Kněžoursky, pfaffisch. To k. zní. Vrch.
F. II. 239.

Kněžovka. Ta k. chodí žíhaná co nějaká
šlundra. Bl. Gr. 333.

Kněžsky žíti. Arch. XIV. 344.

Kněžský šat mimo chrám v XV. stol. Vz
Wtr. Krj. 1. 291. K. dům = fara a p. Arch.
XIII. 353.

Kniha, Strč. a Us. kniha (v XV. a XVI.
stol. pl. knihy). List. fil. 1895. 85. O pův. cf.
Dob, Dur. 312., 314., 316. Z knih. Z. kl. 52.
a., Ž. wit. 68. 29.; knijhy, Veleš.; knijehy,
Ben. Deut. 31. 26., Lobk. 49. b.; z kniech,
Ex. 32. 32. atd. Novoč. kniha, gt. pl. knih
a kněh. Nejedlý 148. Snad analogií zvratnou:
snieh — sníh, gt. sněhu, dle toho: kníh —
knieh — kněh. Vz Gb. H. ml. I. 219. —
Kniha, V Háj. Herb. a Velesl. Kal. histor.
často. Pět kněh. V. Kal. 64., 303. a j. Cf.
List. fil. 1894. 206. Knihy od moczie (moče)
neb od uriny. 1440. List. fil. 1893. 391. Ne-
dari še z pišma orac ani z knihy kopac.
Šariš. Phľd. 1895. 377. Řeči poučují na ho-
dinu, knihy na vždycky. Nov. Př. 221.

Knihařina, y, f., das Buchbinderhandwerk.
Nár. list. 1896. č. 127.

Knihkupec a kněhkupec. Gb. H. ml. I 219.

Knihovní, m., Buchführer, m. Neč. V Phľd.
1893. 175. navrhuje se: knižitel, což se u nás
neujme.