154

Knihový. K. malířství = v knihách uči-
něné. Phľd. XII. 472.

Knihtiskařství. Počátky čes. k. vz v Vlč.
Lit. 284.

Knír v XV. stol. Vz Wtr. Krj. I. 39.

Knísati. Fúsy dedové kníšu sa skoro po
pás. Phľd. 1893. 130.

Kníže. O tvarech cf. Gb. II. ml. I. 113.,
114.

Knížetský = knežský. K. roucho. Alx.
Nách. k. XXXII.

Knížetství = kněžství. Alx. Nách. k.
XXXII.

Knižně. Člověk k. (knihami) vzdělaný.
Dšk. Jihč. I. 27.

Knižničný. K. poklad. Phľd. 1894. 2.

Knižník. Pozdější užili slova zákonník.
Vz Dob. Dur. 124.

Knižný. K. obchod. Mus. 1893. 125.

Knoflík. Vz Brt. D. II. 470.

Knoflíkový. K. parada v XV. stol. Vz
Wtr. Krj. 1. 30. K. střevíce, Vz Wtr. Krj. I.
165., 489.

Kňok, u, m. = kyj. Han. Brt, D. II. 328.

Knotiště. Žeby ráda v knotištích chodila,
Hrš. Nách. 240.

Kňourati z něm. knurren. Gb. II. ml. I.
377.

Kňukavý. Hra na k-vou babu. Duf. 108.

Kňuřavý. Ve své k-vé pošmúrnosti. Wtr.
Ziv. c. I. 49.

Knúť m. klnúť, laš. Brt. D. I, 110.

Knutovládný car. Vrch. Tryz. 329.

-ko. Substantiva v -ko dlouží kořenou sla-
biku ve dvouslabičných deminutivech: tělo —
tílko, slovo - slůvko; někdy se nedlouží:
očko, plecko, břiško v. bříško. Podobně v troj-
slabičných: koleno — kolénko, polénko, ko-
rýtko, housátko. Gb. H. ml. I. 596.

Koagulační. K. nekrosa buněk žlázových.
Vstnk. II. 485.

Koaličník, a, m. = člen koalice (klubů
Hohenwartova, Polákův a tak zvaných libe-
ralních Němců). Nár. list, 1894. č. 64. a j.

Koba. K Mus. přidej: Bl. Gr. 296. K., cor-
vus. Pass. (Dob. Dur. 399., 91). — K. Po
kobie, secundum opinionem, uti suspicabatur.
Dob. Dur. 142. (95., 98., 102., 106.).

Kobáň, ě, m., z Jakub. Kbrl. Sp. 11.

Kobelák, a, m. K-ci převzdívka obyvatelům
dědiny Chromče na Mor., poněvadž vyslovo-
vali ve slově kobela samohlásku e a souhlásku
l jinak nežli sousedé. List, hl. 1894. 47.

Kobeliarovo, a, n., děd. v Gemer. Phľd.
1895. 349.

Kobelina, y, f., vz násl. Kobylina.

Kobełtnice, e, f. = klevetnive. Jicko. Brt.
D. II. 328.

Kobełtovat = pomlourati. Jicko. Brt. D.
II. 328.

Kobez = kobza. Bhm. Cf. Kobos.

Kobírek, rka, m. = skřítek. Prostěj. Brt,
D. II. 328.

Kobka, y, f. = krámek. K. chlebná (kde
se chléb prodával). 1335. Reg. IV. 47.

Koblanec, nce, m., místo klobancc. V Kos-
mogr. List, hl. 1893. 455.

Koblása = klobása. 1554. List. fil. 1893.
455.

Koblh m. koblih. Brn. Brt. D. II. 162.

Koblka, y, f. = kobylka. Ž. pod. 104. Gb.
II. ml. L 288.

Koblouk posud v již. Čech. Dšk. v Mus.

1895. 181.

Kobrtati (I. 714.) polož za Kobrowitz.

Kobyla. Cf. Kráva (3. dod.). Huj, velebný
pane, k. ráčí kopat n.: k. jich ráčí uhodit
(říkají tomu, kdo chce hezky mluviti a neumí).
Cť. Tele (3. dod.). CT. Tkč. Považ, kobylo,
co sme zvorali: já sem ležel, tys u mne stála.
Mor. Čes. 1. V. 421. Nech sa k. o to staria,
tá má väčšiu hlavu ako já. Slov. Nov. Př. 565.
Choditi s kobylou. Vz NZ. II. 595., Klibna.

Kobylá (Kobulá); něm. jm. Jungferndorf
jest o 100 let pozdější. Vz Věst. opav. 1894.
č, 4. 46.

Kobylanka, y, f., hora a les ve Frýdecku.
Věst, op. 1893. 9. — K-ky, čásť Morávky ve
Frýdecku. Věst. op. 1893. 9.

Kobylaščí, kobyliščí, n., vz Štovík (3. dod.).

Kobylé pole = místo pro kobyly (dobytek)
ohrazené. 1281. Reg. II. 539.

Kobylík Vel., přítok ve Frýdecku. Vz Věst,
opav. 1893. 9.

Kobylina, das Wesen einer Stute. Vck.
Poh. 36. — Obilí skláda sa (mimo stodolu) do
kozla. do kobeliny, kobyliny (do stohu). Slov.
Phľd. XII. 559. — K. postele, kavaletta. Phľd.

1896. 130.

Kobylinky, vz Krosienka (3. dod.).

Kobylka = příční trám v plotě. Chod. NZ.
IV. 318. — K. = biskup. U Táborů. Wtr.
Živ. c. I. 12.

Kobylkář = malý zeman. Phľd. 1894. 196.

Kobylkárna, y, f. = místnost, kde se ko-
byly chovají. Vrch. Tryz. 331.

Kobylské jezero (slané) u Hodonína již
r. 1835. v louky proměněno. Vz Mtc. XVIII.
195. K. údolí u Vsetína. Vck. Val. I. 176.

Kobyly u Ces. Dubu, obyč. psáno Kobilí,
ale skloňuje se: do Kobyl, v Kobylech. Čern.
Př. 31.

Kobza = nůž okrajovací k čištění koží,
der Ausfleischer. Sterz. I. 322.

Kobzolanka, y, f. = kobzolová (brambo-
rová) kaše. Slez. NZ. IV. 446.

Kobzolový. Vz předcház. Kobzolanka.

Kocábka. O pův. cf. Dob. Dur. 387., 388. —
K. = lehký vozík pro jízdu osobní. Kotk. 165.

Kocan, u, m., rostl. Vz Jíva (3. dod.).

Kocandiť = rozpustile se veseliti. Us. Cern.
Př. 48.

Kocanka, y, f., rostl. Vz Jíva (3. dod.).

Kocar = hůl. Jevíčko. Brt. D. II. 329. —
K. = bič. Kld. III. 45., NZ. IV. 309., Phľd.
1896. 33.

Kocerady. O pův. cf. Čern. Př. 34.

Kóci = kaucí. Han. Brt, D. II. 15.

Kocián, u, m., rostl. Vz Beránky (3. dod.).

Kocical, u, m., rostl. Vz Přeslička (3. dod.).

Kocmouch, u, m., tanec. Vz Tanec (3. dod.).

Kocmrda, y, m. = úlisník. Brt. 1). II. 329.

Kocoň, ě, m. == tlachal. Kunšt. Brt, D. II.
329.

Kocour. Kocúra drhnúť (— dáviti). Slov.
Phľd. 1894. 377. I starému kocúrovi myš nie-
kedy ujde. Phľd. 1894. 194. Ostatní (= po-
slední) kocúr, čo čeká, až k němu myši při-
běhnú. Mor. Čes. 1. V. 420. — K. = smolná
louč, jíž se svítilo. Ott. VIII. 8. a. — K. (ma-