155

zurka) = čes. tanec u Nimb. Vz NZ. III.
507., v Hrošče u Opočna, Ib. II. 667. — K.
= výdělek. Vrátil se domu s hodným k-rem.
Kld. IV. 21. — K. = 10—12 žemének lnu.
Zlín. Brt. D. II. 441.

Kocourkovati koho = kocoura někomu
po zádech nahoru dolů tahati; tělesně s ním
obcovati. Ces. 1. V. 368.

Kocprd. Phľd. 1895. 46.

Kocuří (Do K-ho), svah hory Travného
ve Frýdecku. Věst. op. 1893. 9.

Kocúřit = vynášeti kocúry (tchoře) = z ho-
spodárství potajmu krásti. Laš. Brt. D. II.
329.

Kocúrkovatý. K. město (Kocourkov).
Phľd. 1895. 151.

Kocúry = domácí papuče ze soukenných
okrajků. Brt. D. II. 469., Vck. Val. I. 31.

Kocvara = vařené ovoce, které namíchalo
se s chlebnou moukou a peklo na kuthaně.
NZ. II. 562.

Kočárky, pl., m. = kolotoč. Brt, D. II.
329.

Koččí strč. = kočičí. Pror. Jer. 2. 22. —
Gb. II. ml. I. 227., 447., 520.

Kočí hlava = veliké zimní jablko. Mor.

Kočičák. Vytáhl k. s tabákem. Světz. 1894.
183. c. — K. = talíř, na němž se dává
kočkám. Han. Brt. D. II. 329.

Kočičí tanec = hrách se zelím (jídlo).
Tkč. — K. mýdlo, saponaria off., rostl. Brt.
D. II. 507. — K. pazúrky, vz Smrž (3. dod.).

Kočička. Svěcení k-ček, Vz NZ. II. 593.,
IV. 323.

Kočičkář, e, m. = nadávka kožišníku,
který dělal kožichy z kočičích kožešin. Wtr.
Krj. I. 470.

Kočičkový. K. ratolest = jívová, NZ.
III. 15.

Kočimama, y, f. = milovnice koček. Brt,
D II. 329.

Kočín, a, m. = potok v Nitře. Phľd. XII.
424.

Kočiš = kočí při panských koních. Slov.
Phľd. XII. 172., XIII. 201.

Kočišský. Cf. Kočiš. K. izba. Slov. Phľd.
1893. 703.

Kočka. Předchází si kočku, aby mu myši
neškodily (kdo se nerozhněvá s člověkem
z falše usvědčeným); Má hubenou kočku
(o nehospodyni, o lenivé hospodyni); Je ulí-
zaná a vymytá jako k.; Kdo má rád kočku,
bude mít rád i ženu; Přenáší věci jako k.
koťata; Mlsný jako k.; Když k. spí, nebudou
ji myši budit, Ús. Nár. list 1894. č. 149. odp.
feuill. K. jako věštící zvíře. Vz Zbrt. Pov. 71.
Zdravá k., co to dočká! Phľd. 1893. 702. —
K. = bourací stroj, Sturmkatze, f. Dob. Dur.
156., Alx. Nách. k. XXX, — K. = lodní ko-
tev. Val. Brt. D. II. 329. — K. = zdvihák
v horn. Wohankův cenník.

Kočovati. Dle dra, Hanusce z persk. kuč,
tur. göč = stěhovati se. Čern. Př. 49.

Kočovský. K. klisna (do kočáru). Kat.
z Žer. 234. K. sukně (vozků). Vz Wtr. Krj.
I. 440.

Kočtí m. koččí = kočičí. K. sádlo. Lék.
B. 46. b. — Gb. H. ml. I. 522.

Kočuda, y, f. = hruda vytrhnutá s pa-

žitou (u Palk. nečesaná hlava). Myjava. Phľd
1895. 447.

Kočvaryja, e, f. = kořalka. Brt. D. II.
486.

Kod = keď. Pastr. L. 150.

Kodač, e, m. = kdo mluví páté přes de-
váté. Záp. Mor. Brt. D. II. 329.

Kodáta, y, m. = povídálek. ČT. Tkč.

Kodrcati se kudy: ulicí. Světz. 1894.
94. b.

Koferirovat = v záhyby, faldy skládati.
NZ. IV. 146.

Kofěrovati = pitvořiti se, posunky dělati.
1611. Kotk. 150.

Koflík = květináč. Mor. Rous.

Kohout. Pověry o k-tu vz v Zbrt. Pov. 158.
K. pták věšticí. Vz ib. 67. Poprava k-ta na
Plzeňsku. Vz Škard. 57. Stínání k-ta. Cf.
Vykl. Svat, 120., Vck. Val. I. 92., Čes. 1. V.
255., Oestr. Mon. (Böhm.). I. 450. Vykračuje
si jako k. z rána. Nár. list. 1895. č. 230.,
Phl. 1896. 122., 123. Hádanky o k-tu. Vz
NZ. III. 37., 38. — K. Hodit na někoho k-ta
(přivésti strážníka). Us. v Praze. Nár. list.
1895, č. 114. — K., vz Tanec čes. (3. dod.).

Kohoutek u pluhu = železný hák, kterým
se hřídel do houžve zatýká. Čím dále ku předu
na hřídeli se k. zatkne, tím hlouběji pluh
oře. Brt. D. II. 447. Na Val. kokotek, pře-
tékl (han.), potykač (záp. Mor.), potykel, po-
mykač (laš.), poverák (St. Hrozenk.). Ib.

Kohoutí. K. mluva. Vz NZ. III. 330., 331.

Kohrtati = šramotiti. Kotk. 89.

Kohut, a, m., vrch ve Frýdecku. Věst. op.
1893. 9.

Kohuťák = štyra slepicí. Kunšt, Brt. D.
II. 329.

Kohútek, tku, m., rostl. Vz Tulipány
(3. dod.). — K., rostl. Vz Vraní oko (3.
dod.). - K. masníý, lepivka, lychnis viscaria,
rostl. Brt. D. II. 504. — Kohútky, rostl. Vz
Střeček (3. dod.).

Kohútí ocas, rostl. Vz Vraní oko (3. dod.).

Kohútový. K. tanec na Slov. Phľd. 1896.
114.

Kochanina, y, f. = zábava několik dní
po svatbě u rodičů mladej uspořádaná. Vz
Phľd. 189(5. 123.

Kochati se, epulari. Ev. víd. 92. L. 16.
19. (Mnč.).

Kocholka m. chocholka, k m. ch. Dšk.
Jihč. 1. 36.

Kochtat m. koktati. Také u Kunšt. Brt.
D. II. 234.

Kojácnút = svaliti se. Val. Brt. D. II.
329.

Kojecko, a, n., Kojetín, a, m., od Kojety.
Čern. Př. 28.

Kojeňátko. Mus. 1895. 64.

Kojetín, vz předcház. Kojecko. Šla do
K-na (kojit, slehla). Čern. Př. 20.

Kokáš, e, m. = kozí cecek (žlutavá, za-
krnělá trnka). Val. Vck. Val. I. 129.

Kokcidiidae, lat., druh prvoku. Vstnk. II.
538.

Kokcidiovitý. K-tí parasiti. Seps. Dři. J.
Hlava a A. Obrzut. 1893. — Vstnk. II 571.

Koketství. To k. se mi líbí. Bráb. 139.,
Phľd. 1895. 422.