159

Konkorder, a, m. = hudebník. Mus. 1894.
210.

Konkretizovati se v čem. Krejč. Psych.
57.

Konnícký = jezdecký. Phľd. 1896. 176.

Konodont, z čes. siluru (spodní silur —
carbon). Vstnk. II. 504., III. 32.

Konofolija, e, f. = kalaf una. Mor. Čern.
Př. 76.

Koňokrad, a, m. Phľd. 1895. 303.

Konólia, e, f. = kolonie, přesm. Brt. D.
II. 210.

Konopásek, vz Žlutochvost (3. dod.).

Konopí. Příprava k. v Hontě. Vz Phľd.
1894. 309. nn., Brt. D. II 441. Veť mi nik
konope v močile nezapáli. Slov. Nov. Př. 565.

Konopice, galeopsis, rostl. Vz Ott. IX. 842.

Konopická, é, f = druh dožinek u Ho-
ražďovic. Tuto slavnosť strojí děvčata. Při ní
jest žena směšně za muže přestrojena (kono-
pičák) a konopička jest jeho nevěstou. Vz
NZ. III. 48.

Konopičák, a, m., vz předcház. Konopická.

Konopiště. Kýž tě k. (podivení)! Tkč.

Konopka, y, f., vz Jiřice, Juřica., Žabí
kvítko. (3. dod.). — K., vz předcház. Ko-
nopická.

Konopná = tanec. Vz Tanec mor. (3. dod.).

Konopnica, e, f., anemone ranunc, rostl.

Konopník, a, m., vz Jiřice (3. dod.),
Juřica,

Konorza, konurza, y, f., konurz a, m.,
konělza (Jimr.), parus major, pták. Brt. D.
II. 495.

Konotopa, y, f., území v Turci. Phľd. XII.
424.

Konrád. Odvozeniny vz v Kotk. 23. — K.
Kar., katechet, gymnas. a spis. v Praze,
t 3./11. 1894. Vz Mtc. 1895. 71.—73. — K.,
kondrab, kondrat = pondrava. Us. Čern. Př.
51.

Konrádka, rostl. Vz Stříly (3. dod.).

Konservatoř = literae conservatoriae, list
panský, městský, farní, jímž kandidat se do-
poručoval k svěcení na kněžství. Wtr. Živ.
c. I. 446.

Konsistorian, a, m = rada konsistorní.
1530. Snm. I 352., Wtr. Živ. c. I 321.

Koňsko, a, n. = veliký kůň. Dolnobeč.
Brtch. Lépe než konsko.

Konskripcí, n.= konskripce. Bylo u nás
k. Mtc. 1896. 126.

Koňský. K. hlavy při obřadech (a čaro-
vání). Vz Zbrt. Pov. 95. Léčení koňských
nemocí. Vz NZ. III. 325. nn. K. postroj.
XVI. stol. NZ. IV. 387. — K. ocas, rostl.
Vz Vlčí ocas (3. dod.).

Kontrabandovati. Zboží někomu k. 1670.
Pras. Řem. 40. a j.

Kontramarkovaný. K. pražské groše =
v cizích zemích zvláštními puncemi či kontra-
markami opatřené a potom teprve tam za
běžné peníze přijaté. Vz Vstnk. III. 490.

Kontráš. K. pytal sa primáša. Phľd. 1894.
521.

Kontrbovec, vce, m., míst. jm. na Mor.
Nár. list. 1896. c. 203. odp. feuill.

Kontrbuce m. kontribuce, Brt. D. I 62.
(valaš.).

Konurz, a, m., vz Koňadra (předcház.),
Konorza (3. dod.).

Konurza, pták, vz Konorza (3. dod.).

Konvaldský. Br. Mat, K., spis Bl. Gr.
376.

Konvalija, e, f. = gombalia (uh.), koří-
šek, kokořič, convallaria majalis, rostl. Brt.
D. II. 501.

Konvalinkovitý. K. lupen. Čl. L. Jos. 11.

Konvářka, y, f. Arch. XII. 366.

Konv(e)rška, y, f. = sestra zákonná
(žena žijící jako jeptiška). Sterz. I. 407. a.

Konvrš, vz Konverš.

Kopa = hromada. Mjate (mate) všecko
do kopy. Čejč. Hledík. — K. v XV. stol. asi
= 8 zl. (60 gr.). Wtr. Krj. I. 107. — K. Bola
už dievka ako k. = veliká. Phľd. XII. 194.

Kopáč = motyka. K-če mně hrob kopajó
(dvě sedmičky, 77 let). Horákov. Hledík. —
K. Kopáči = hospodářští Dělníci na Mor.
Cf. Kopaničáři. Mus. 1895. 474.

Kopalinky, vz Hromnice (3. dod.).

Kopané, ého, n., kopánka, y, f. = víno.
Ve šviháčině. Brt. D. II. 520.

Kopanice = laz, rozptýlené osady horské.
Phľd. 1893. 144. K. = role z hor vyrobená.
Cf. Čerťaž. Ib. 622.

Kopanický. K. dóm = kopaničiarův. Phľd.
XII. 659.

Kopaničáři na Mor. = Slováci obývající
v několika osadách na jihových. Mor. při
uher. hranicích. Věst. opav. 1894. č. 4., 10.
O kopaničiarech na Sloven, cf. Phľd. XII.
652. nn.

Kopaničiarka, y, f., žena kopaničiarova,
Phľd. 1893. 520.

Kopaničiarsky. Dedina byla rozložena
po k. (na široko, chalupy stály po různu).
Phľd 1895. 146.

Kopánka, vz Kopané (3. dod.).

Kopaný. K. írek = majetok v kopaniciach.
Phľd. 1893. 626.

Kopař, o, m. K. od XVIII. stol. = kdo
měl 7½ - 8 korců orných polí. NZ. III. 144.

Kopčák, u, m. = pluh, Cultivator, m.
Sterz. I. 629. b.

Kopčí, n. = křoví. Skoval se do k. Zábř.
Brt. D. II. 509.

Kopčina. Taková slova (neobyčejná, ne-
srozumitelná) sluší poručiti těm, jenž se na
lesích k-ně učí, říkajíce sekeře straka, sukni
svída, měšci štír. Bl. Gr. 173.

Kopec. Míti na koho s kopce (žertem se
říká: skopce a myslí se na trkání). Čern. Př.
21. — K. = keř. Zábř. Brt. D. II. 509.

Kopeček, čku, m. = malá štětka. Brn.
Brt. D. II. 330., Hledík.

Kopencový. Lesní satba k-cová (do ko-
penců). Nár. list. 1893. č. 277. 5.

Koperství = hra v kostky, z střhněm.
koffern, hráti v kostky. Mtz., Gb. II. ml. I.
441.

Kopetník, u, m., asarum europ., rostl.
Čes. 1. V. 347.

Kopí mělo krátký široký bodák (zbraň
pouze bodavá); k. s hákem (uchem) dolů za-
hnutým hlavně k stahování jezdců s koní.
Wtr. Krj. I. 276., 277., 615.

Kopidůl. Nebude ticho (mlčet), až ho k.
lopatum latně. Slez. Nov. Př. 613.