160

Kopinničí. K. zbroj. Snm. I. 517.

Kopka — vrch kamen. Brt. D. JI. 435.

Koplhon, u, m.= veliká silná motyka
do skály, na pařezí. Jevíčko. Brt. D. II. 300.
Slov. Kylhof.

Koplice, e, f. = strouháč rovný a oblý
na vysekávání okřínů. Vz Skoblík, Náseč.
Chod. NZ. III. 21.

Kopňák, u, m. = řebřinový vůz k odvá-
žení kop obilí s pole. Brt. D. II. 330., 466.

Kopnit se. Z krávy se kopnilo, kouřilo,
pařilo. N. Město. Brt. D. II. 330.

Kopno = místo, kde sneh skapal (zmizel),
Phľd. 1894. 375.

Kopový. K. sklo. Vz Mrš. 116., 118., 133.

Kopr. K. v staročeském léčení. Vz Zbrt,
Pov. 62.

Kopřiva. Je palčivá jako k. Nár. list.
1894. č. 169. odp. feuill. Trhl sebou, jakoby
ho byl někdo k-vou šlehl. Šml. VII. 189.
Léčení k-vou. Vz Vck. Val. I. 156. Mrtvá
k., cumlán, laimium. Brt. D. II. 504.

Kopřivný. K. sémě, acanthum. 1440. List.
fil. 1893. 393.

Koprnět = dychtivě čekati. Zábř. Brt, D.
II. 330.

Koproforna, vz Koprofárna, Hrš. Nách.
I. 237.

Kopronitril, u, m., v lučbě. Vstnk. IV. 17.

Koprvadlo m. pokrvadlo = pokryvadlo =
poklička, Dšk. Jihč. I. 49.

Koprvátko = koprvadlo (3. dod.). Dšk.
Jihč. I. 49.

Kopší, n.= kopčí (3. dod.). Brt. D. II.
330.

Kopšoví, n. = kopší (3. dod.). Brt, D. II.
330.

Kopte dryv = hlupák, Původně asi =
horák vyvolávající: kupte dřev! Prost. Brt.
D. II. 330.

Kopyšník, vz Ott, XI. 1.

Kopytár, a, m. = kdo nosí kopýtka, dře-
věnky. Slov. Phľd. 1894. 372.

Kopýtko. K-tka = dřevěnky, trepky. Na
Zvolensku, Phľd. 1894. 372.

Kopytník, u, m. Hojení jím. Vz Vck. Val.
I. 156.

Kopyto = zakončenie lidskej nohy, prie-
hlarok, nárt. Phľd. 1894. 372. Vystrčil kopyta
= umrel. Ib. 372. — K. = kapitola. Chč.
Obraz šelmy.

Kopitovatosť a Kopitovatý za Kopyto
(L. 748. a.) oprav v: Kopytovatosť, Kopytovatý.

Kora. O původu slova cf. Krok. 1892. 305.

Koráb. O pův. cf. Dob. Dur. 387., 388.

Korába, y, f. = kůra stromová. Drásov.
Brt, D. II. 484.

Korábek, bku, m., druh studánky. Vz
Belík (3. dod.).

Korál. K. proti neštovicím, psotníku. Vz
Zbrt. ľov. 51., 52. - K., a, m. = choralista.
1513. Wtr. Živ. c. 532.

Korálek, vz Kolar (3. dod.). — K-lky, vz
Žabí oči (3. dod.).

Kořalka. Na Mor. také: bramboria, br-
blavá, čmrňa, čutra, gebula, jerjelica, halas,
chochoľena, kočvaryja, kornůvka, móra (můra),
patália, strkula, trklica, šmajda, šmatlavá,
švihula, švitoryja, trápení, volské sluze, vrzula,
židorské sluze, žmíchanica. Cf. Brt. D. II. 486.

Korallodobný. K. koreň bľudolyzníku.
Phľd. XII. 657.

Kořalník, a, m. 1560. Phľd. 1894. 1,

Korálský kněz = choralista. 1564. Wtr.
Živ. c. I. 409.

Koranda Vád., mistr. Tk. X. 617. Cť.
Vlč. Lit. 218., 275. — K. Jan Jindř., 1712.
až 1739. farář v Brtnici na Mor., čes. spis.
Mus. 1895. 503.

Korbáč. Na sebä si k. pletie (kdo s rodiči
špatně nakládá). Slov. Zátur. — Mtc. 1895.
250.

Korbelár (-ř), a (-e), m. = pijan. Phľd.
1894. 5.

Korbice, e, f. = korba (vůz). Arch. XIII.
252.

Korcový. K. koleso (ve mlýně, s korci),
Phľd. 1896. 30.

Korčák, u, korduláč, e, m. = kratší po-
boční zbraň než meč, Wtr. Krj. 1. 176.

Kord v XV. a XVI. stol. Cf. Wtr. Krj. I.
274., 610.

Kordovanky, obuv z kordovanu. Wtr.
Krj. I. 164.

Kordovanský. K. řemeslo (dělající kordo-
van). Wtr. Krj. I. 359.

Korduan. Výroba k-nu. Vz Kľ. VI. 684.

Korduláč ze střl. cortellus m. cultellus,
z lat. culter = nůž. Čern. Př. 68. Cf. Korčák
(3. dod.).

Kordulat, u, m., druh hrubého sukna.
Wtr. Krj. I. 365.

Kordulka, y, ť., vz Kordula.

Korela m. kolera, cholera. Dšk. Jihč. I. 48.

Kořen. K. pustil, zapustil = ubytoval,
zahniezdil, uchytil sa, Zlostník od koreňa (od
rodu); Nenechá im ani koreňa, ani klika.
Slov. ľhľd. 1894. 373. Dal 100 zl. za seno
hned' ua kořeni (na louce, neposečené). Brt,
D. II. 330. — V bot. K. vredový, imperatoria
ostruthium, rostl, Brt, D. II. 504.; K. černý,
vz Čemerka (3. dod.). Léčení jím na Val. Vz
Vck. Val. 1. 155. — K. bílý, vz Zelina
ochvatná (3. dod.). — K. bílý či masný, vz
Merlík (3. dod.). - K. fijalový, rostl., vz
Šabla (3. dod.).

Kořenář, e, m. K. sbíral léčivé byliny
(koření) a jimi léčil. Vz NZ. IV. 237.

Kořenčák, u, m. = co rostlo z kořene
(stromek, čagan atd.). Vých. Mor. Brt, D. II.
330.

Korenčok = kořínek. Dlhý k-čok tam
pustil (dlouho tam pobyl). Slov. Phľd. 1891.
59.

Koření = kořání. A ty jámy byly k-ním
přikryté. (GR. Nov. 142. 24. — K. sv. Ducha,
vz Čemerka (3. dod.). - K. čertovo = tabák.
Brt, D. II. 261.

Kořenka, y, f. = dýmka. Světz. 1893.
346., 1895. 602.

Kořenně, gründlich. K. té při rozuměli.
Arch. XIV. 459.

Kořenný. K. váha (na koření). 1549. Čel.
Pr. m. 1. 403. K. panna Maria = svátek na-
nebevzetí p. Marie.

Kořenonožci, rhizopoda. Cf. Ott. VIII.
806., IX. 357.

Korhelská (i. e. světnice, šenkovna). Slov. -
ľhľd. 1893. 542. - K. = babisko. Ib. 1894
571.



	160

	Kopinničí. K. zbroj. Snm. I. 517. Kopka — vrch kamen. Brt. D. JI. 435. Koplhon, u, m.= veliká silná motyka do skály, na pařezí. Jevíčko. Brt. D. II. 300. Slov. Kylhof. Koplice, e, f. = strouháč rovný a oblý na vysekávání okřínů. Vz Skoblík, Náseč. Chod. NZ. III. 21. Kopňák, u, m. = řebřinový vůz k odvá- žení kop obilí s pole. Brt. D. II. 330., 466. Kopnit se. Z krávy se kopnilo, kouřilo, pařilo. N. Město. Brt. D. II. 330. Kopno = místo, kde sneh skapal (zmizel), Phľd. 1894. 375. Kopový. K. sklo. Vz Mrš. 116., 118., 133. Kopr. K. v staročeském léčení. Vz Zbrt, Pov. 62. Kopřiva. Je palčivá jako k. Nár. list. 1894. č. 169. odp. feuill. Trhl sebou, jakoby ho byl někdo k-vou šlehl. Šml. VII. 189. Léčení k-vou. Vz Vck. Val. I. 156. Mrtvá k., cumlán, laimium. Brt. D. II. 504. Kopřivný. K. sémě, acanthum. 1440. List. fil. 1893. 393. Koprnět = dychtivě čekati. Zábř. Brt, D. II. 330. Koproforna, vz Koprofárna, Hrš. Nách. I. 237. Kopronitril, u, m., v lučbě. Vstnk. IV. 17. Koprvadlo m. pokrvadlo = pokryvadlo = poklička, Dšk. Jihč. I. 49. Koprvátko = koprvadlo (3. dod.). Dšk. Jihč. I. 49. Kopší, n.= kopčí (3. dod.). Brt. D. II. 330. Kopšoví, n. = kopší (3. dod.). Brt, D. II. 330. Kopte dryv = hlupák, Původně asi = horák vyvolávající: kupte dřev! Prost. Brt. D. II. 330. Kopyšník, vz Ott, XI. 1. Kopytár, a, m. = kdo nosí kopýtka, dře- věnky. Slov. Phľd. 1894. 372. Kopýtko. K-tka = dřevěnky, trepky. Na Zvolensku, Phľd. 1894. 372. Kopytník, u, m. Hojení jím. Vz Vck. Val. I. 156. Kopyto = zakončenie lidskej nohy, prie- hlarok, nárt. Phľd. 1894. 372. Vystrčil kopyta = umrel. Ib. 372. — K. = kapitola. Chč. Obraz šelmy. Kopitovatosť a Kopitovatý za Kopyto (L. 748. a.) oprav v: Kopytovatosť, Kopytovatý. Kora. O původu slova cf. Krok. 1892. 305. Koráb. O pův. cf. Dob. Dur. 387., 388. Korába, y, f. = kůra stromová. Drásov. Brt, D. II. 484. Korábek, bku, m., druh studánky. Vz Belík (3. dod.). Korál. K. proti neštovicím, psotníku. Vz Zbrt. ľov. 51., 52. - K., a, m. = choralista. 1513. Wtr. Živ. c. 532. Korálek, vz Kolar (3. dod.). — K-lky, vz Žabí oči (3. dod.). Kořalka. Na Mor. také: bramboria, br- blavá, čmrňa, čutra, gebula, jerjelica, halas, chochoľena, kočvaryja, kornůvka, móra (můra), patália, strkula, trklica, šmajda, šmatlavá, švihula, švitoryja, trápení, volské sluze, vrzula, židorské sluze, žmíchanica. Cf. Brt. D. II. 486.	Korallodobný. K. koreň bľudolyzníku. Phľd. XII. 657. Kořalník, a, m. 1560. Phľd. 1894. 1, Korálský kněz = choralista. 1564. Wtr. Živ. c. I. 409. Koranda Vád., mistr. Tk. X. 617. Cť. Vlč. Lit. 218., 275. — K. Jan Jindř., 1712. až 1739. farář v Brtnici na Mor., čes. spis. Mus. 1895. 503. Korbáč. Na sebä si k. pletie (kdo s rodiči špatně nakládá). Slov. Zátur. — Mtc. 1895. 250. Korbelár (-ř), a (-e), m. = pijan. Phľd. 1894. 5. Korbice, e, f. = korba (vůz). Arch. XIII. 252. Korcový. K. koleso (ve mlýně, s korci), Phľd. 1896. 30. Korčák, u, korduláč, e, m. = kratší po- boční zbraň než meč, Wtr. Krj. 1. 176. Kord v XV. a XVI. stol. Cf. Wtr. Krj. I. 274., 610. Kordovanky, obuv z kordovanu. Wtr. Krj. I. 164. Kordovanský. K. řemeslo (dělající kordo- van). Wtr. Krj. I. 359. Korduan. Výroba k-nu. Vz Kľ. VI. 684. Korduláč ze střl. cortellus m. cultellus, z lat. culter = nůž. Čern. Př. 68. Cf. Korčák (3. dod.). Kordulat, u, m., druh hrubého sukna. Wtr. Krj. I. 365. Kordulka, y, ť., vz Kordula. Korela m. kolera, cholera. Dšk. Jihč. I. 48. Kořen. K. pustil, zapustil = ubytoval, zahniezdil, uchytil sa, Zlostník od koreňa (od rodu); Nenechá im ani koreňa, ani klika. Slov. ľhľd. 1894. 373. Dal 100 zl. za seno hned' ua kořeni (na louce, neposečené). Brt, D. II. 330. — V bot. K. vredový, imperatoria ostruthium, rostl, Brt, D. II. 504.; K. černý, vz Čemerka (3. dod.). Léčení jím na Val. Vz Vck. Val. 1. 155. — K. bílý, vz Zelina ochvatná (3. dod.). — K. bílý či masný, vz Merlík (3. dod.). - K. fijalový, rostl., vz Šabla (3. dod.). Kořenář, e, m. K. sbíral léčivé byliny (koření) a jimi léčil. Vz NZ. IV. 237. Kořenčák, u, m. = co rostlo z kořene (stromek, čagan atd.). Vých. Mor. Brt, D. II. 330. Korenčok = kořínek. Dlhý k-čok tam pustil (dlouho tam pobyl). Slov. Phľd. 1891. 59. Koření = kořání. A ty jámy byly k-ním přikryté. (GR. Nov. 142. 24. — K. sv. Ducha, vz Čemerka (3. dod.). - K. čertovo = tabák. Brt, D. II. 261. Kořenka, y, f. = dýmka. Světz. 1893. 346., 1895. 602. Kořenně, gründlich. K. té při rozuměli. Arch. XIV. 459. Kořenný. K. váha (na koření). 1549. Čel. Pr. m. 1. 403. K. panna Maria = svátek na- nebevzetí p. Marie. Kořenonožci, rhizopoda. Cf. Ott. VIII. 806., IX. 357. Korhelská (i. e. světnice, šenkovna). Slov. - ľhľd. 1893. 542. - K. = babisko. Ib. 1894 571.