164

29. (dle lidové pověsti). K., a, m. Do K-ma.
V. Kal. 167. Z K-ma, k K-mu (m.). List. fil.
1895. 322. Do K-ma. XVI. stol. Cel. Pr. m.
II. 320. Mezi K-mem a Č. Brodem. Ib. 137.
Vodička z K-ma. 1526. Snm. I 25., Břez.
Font. V. 355. Do K-mě. List. fil. 1895. 320.,
Arch. XIV. 234. (1474.).

Kouřimka, y, f., potok. Cf. Vejrovka
(3. dod.).

Kouřmo. Mlhy zastírají k. oblohu. Na
Žďársku. Nár. list. 1894. č. 262. odp. feuill.
KouřovitĚ. Rohovka lehce k. zakalená.
Schb. Nád. 24.

Kousati. Kóše na knedle z vysoka = ne-
chutnají mu. Brt. D. II. 332. Kósni se do
prsta, do pyska = vtip se. Ib.

Koustíček, t přisuto. Mus. fil. I. 394. Dle
List. fil. 1896. 158. není tu ť přisuto, nýbrž
k. od kouštěk (kúšček, kúsček).

Koušček = kousíček. Brt. D. L 40. (u Hro-
zenkova).

Kout. O pův. cf. Jag. Arch. XVI. 396.
Cizí kouty vytloukati (v cizině žíti). Kat. z Žer.
4. Zena je v koutě (protože její postel v koutě
postavena jest). Duf. 37.

Koutek. Hojení bolavých ústních koutků.
Mtc. 1893. 148.

Koutko, a, n. = prázdný prostor mezi

kopyty kravskými. N. Město. Brt. D. II. 332.

Koutkovati co: kapsy (prohlížeti). Zas

mne k-ješ? Brt. D. II. 332. — se s kým.

Ib. 261.

Koutnice = třístranná skříň v koutě po-
stavená (na spisy a p.). Oestr. Mon. (Böhm.).
I. 436. Jrsk.

Koutný. K. koš, ve kterém se nosí ženám
Do kouta. Brt. D. II. 332.
Koutro. NZ. IV. 32.
Kouzedlník. Výměr tohoto slova vz v Zbrt.
Pov. 89. Pověry o něm vz v Zbrt. Pov. 159.
Kouzla na Slov. Vz PhľD. 1895. 89.
Kouzliti. Poče všemi kúzlami k. Alx.
Nách. 204.

Kouzlovati. Alx. Nách. k. II.
Kov. Starobylosť slova kov. Vz PhľD. 1893.
336. Když k. je rozžhaven, trus vypaDá a
vzácný kov očištěn zůstává. Bráb. 112.

Kováč. Nieto majstra naD k-ča, ten zo
starého nové spraví. Slov. Zátur. Na to drží
k. klieště, aby sa nepálil. Slov. Phľd. 1894.
256.

Kovačica, e, f., Antalfalva, slov. mě. v Ba-
nátě. Vz Phľd. XII. 466.

Kováčová, é, f. = obec a potok ve Zvo-
lensku. Phľd. XII. 251.

Kováčovice, dle Budějovice, obec v Te-
kově. Phľd. XII. 251.

Kovadlina. Srdce bije k-nou (jako kova-
dlina). Boušk. 64.

Kovadlna. Byla tam k. zbroje. Kosmogr.
320. b.

Kovále, houba, vz Tanečnice (3. dod.).
Kováníčko. Sukně s k-čkem. Arch. XII.
546.
Kováníčkový čepec. Wtr. Krj. I. 382.
Kovář, vz Kováč. Kováři vypovídají se
z Huti přes Měchovice do Kováně. NZ. III.
229. Špatný k., jenž se jiskry bojí. Šml. VIL 70.
Kováren. Ďač., Telč. Brt, D. II. 278.
Kováříček, čku, m. = černavý bob. Us.

Tkč. — K., čka, m., červená ploštice stro-
mová. Brt. D. II. 210.

Kovářsky. Tiskl mu po kovářsku ruku.
Šml. VII 154.

Kovářský. K. dílo černé: kování koní,vozů; k. dílo bílé: zhotovování seker, srpů,
lopat, hřebíků a p. Hrš. Nách. I. 503.

Kovářův. Ševcova žena a kovářova ko-
byla chodívají bosy (tito mistři starají se více
o cizí než o své). Nár. list. 1894. č. 107. odp.
feuill.

Kovati, kouti. O pův. slova cf. Gb. H.
ml. 74. — co: kameň (mlýnský = křesati).
PhľD. XII. 282.

Kovkop. K-pové vypovídají se ze Skalska
přes Rudy do Stříbra NZ. III. 229.

Kovohnědý, metallbraun. Ml. Hüb. 190.

Kovohrotý. K. dřevce. Mus. 1895. 213.

Kovolesklec. Vz Ott. IX. 895.

Kovonosný, erzreich. K. ruda, Phľd. 1893.
299.

Kovotina, y, f. K-ny = věci ukované,
Geschmeide. Sterz. I. 1072.

Kovoznačný = označující, že v něčem
jest jistý kov obsažen. K. vidmo. Stč. Kon.
105.

Kovyl. Kolc. 52., 147.

Koza. Hospodyně jsou jako kozy každou
chvíli stonajíce a teprve, když ženská umře
a koza pojde, že možno jim uvěřiti, že jim
přece něco bylo. Na Žďársku. Nár. list. 1894.
č. 149. odp. feuill. Sľubuje kozu so zlatýma
rohama. Phľd. 1894. 440. Prečo k. chvostu
nemá? Vz NZ. III. 30. K. není žádný doby-
tek, pojde, kdy chce. U Strakonic. NZ. IV.
390. I k. by nepošla na jarmak, keby ne-
mušela. Phľd. 1895. 187. Černá k. tŕče nebo
netrče, bílá k. nebo netrče nebo tŕče (obě
trkají). Vck. Val. I. 109. K. pila, k. drž
(užíval-lis příjemného, snášej i zlé). Vek. Val.
I. 110. K. z voza — vozu lehčejší. Phľd. 1895.
188. Rozumí koze od prdele k noze (ničemu
nerozumí). Us. — K. = prs. Prodalo (dítě)
kozu = bylo odstaveno. Nov. Př. 651. —
K. = hráč. Vz Druha (3. dod.). — K. =
veš, koťuha. Ve šviháčině. Brt. D. II. 521. —
K. Odřel kozu = dostal, dodělal starýho =
učinil při domlácení (žita) poslední ránu.
U Krumlova, NZ. III. 334. Cf. Starý (3. dod.).
K. = kdo při hře míčem nejménkrát po
sobě plochou palaestry míč do výše vyhodil.
Us. Tkč. — K. Pradená (pradena) sa na kozu
vystierajú. V Hontě. Phľd. 1894. 310. K. =
svíjačka, na kterou jdou vyvařená přadena
příze. U Liptova, Phľd. 1894. 85. Vz Brkalo,
Terefere (3. dod.). — K. = vodomil (brouk)
Mor. Rous.
Kozáčiť. Phľd. 1893. 136.

Kozák Březový (Zlín), kozár, kozárek
(záp. Mor.), březák (val.), léskovňák (val.),
plávka (N. Lhotky), kominář (Zábř.), boletus
scaber, houba, Brt. D. II. 511. — K. osikový,
osičák, osičňák, janek, hanák (Zlín.), němeček,
Zábř., boletus rufus, houba. Ib. 511. — K. =
hrnec na mléko. Ib. 263. — K. = hřib. Val.
Vck. Val. I. 56.

Kozáň, nadávka jako: Ty kozo! Dolnobeč.
Brtch.

Kozár, u, kozárek, rku, m., vz Kozák
(3. dod.).