Předchozí (178)  Strana:179  Další (180) |
|
|||
179
|
|||
|
|||
Kvasením v 2. dod. oprav v: kvašenín.
Kvasidlo, a, n., ferment, Vz Ott. IX.
120. a, Kvaslavý. K. hostec mokrý. Hojí se ma-
runkou. Mtc. 1894. 335. Kvasnice. Ošemetného přítele zahání ne-
štěstí a k. pitele; S k-cemi píti ač sladko jest, ale nezdravo, buď víno nebo pivo. BI. G r. 308., 313. Obuv k-cemi lejtrovati (läutern). Wtr. Krj. I. 165. Kvasnicový. K. pivo. Brt. D. II. 56.
Kvasničková. U Strakou. NZ. IV. 391.
Kvasový. K. či kysaná polévka = z kvasu
chlebného. ČT. Tkč. Kvašené = hněvivě. Počali k. mezi sebou
mluviti. Ev. víd. 123. Luc. 7. 49. (Mnč.). Kvašenín, a, m. Cf. Kvašan. GR. Nov.
88. 30. Kvatembr, z lat. quatertemper z quatuor
tempora, čtvero časů, čtvero suchých dní, na Slov. kantry. Čern. Př. 76. Kvatern = čtyrarchový svazek. Mtc. 1895.
47. Kvatrati. Baby a kmeti kvatří a bublí.
BI. Gr. 323. Kvaže = kuře. V Gemerskú. Phl'd. 1893.
555. Kvecovati. Když (lampové v huti) kvecují.
XVI. stol. Čel. Pr. m. II. 1097., 1098. Kvěch, a, m., vz násl. Květoň.
Kvekr, u, m. = druh fraku nošený okolo
let padesátých. Škar. 14. Kveks, u, m. Strop vysadzovaný zlatem a
barvami, kveksy a jiným malováním. Prof. — Mus. 1894. 520. Kvelb, u, m., z něm. Gewölbe, n. = ku-
pecký krám, klenutá komora na máslo atd. Brt, D. II. 516., Čes. 1. V. 179. Má málo v k-lbu (= v hlavě, jest hloupý). Us. NZ. III. 515. Kvěntijk, u, m. = kventík. Háj. Herb.
160. a., kventijk. Ib. 213. a. Kvésti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 72.,
73. O tvarech cf. Gb. ib. 172., 546. Kvésti inepte m. kvísti. BI. Gr. 278. Ale užívá se všeobecně. Květ. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 72.
Květen. Odkvete-li strom v jednom měsíci
(květnu), bude hojnosť ovoce; kvete-li vo dvou (koncem dubna a začátkem května), není na- děje, že bude mnoho ovoce; Zima a mráz v květnu jsou ovoci a rostlinám škodlivý; čím lepší povětrnosť v březnu a dubnu, tím horší v květnu. Val. Vek. Val. I. 163. Květena. K. Europy. Vz Ott. VIII. 882.
Květka, y, f. — kraví jm. Tkč.
Květný. K. neděle. Nár. list. 1894. č. 82.
odp. feuill., Phľd. 1894. 131. (pověry), NZ. II. 598., 700., IV. 322.-337., Oestr. Mon. (Böhm.) I. 441. (Sbtk.). Květon, a, m., os. jm. K. (Florian), Květ,
Kvítek, Kvěch, Kviešek. Kbrl. Sp. 15. Cf. Kotk. 24. Květostan, u, m., Blüthenstand, m. Roz-
větvený k. Slov. Phľd. 1892. 657., 1893. 468. Kvičák, a, m. = kanec. Ve šviháčině. Brt.
D. II. 520. Kvičal, a, m., vz Krutihlav (3. dod.).
Kvíčalka, y, f., les ve Frýdecku. Věst.
op. 1893. 9. |
Kvičela, y, f. = kvičala. Brt, D. II. 496.
Kvičeró = k večeru. Tišn. Brt. D. II. 198.
Kvietkastý. K. lajblík. Phľd. 1896. 309.
Kvikava, y, f., vz Krutihlav (3. dod.).
Kvíla m. chvíle. U Napaj. Brt, D. II. 4.
Kvíleti. O pův. slova cf. Gb. .II ml. I. 72.
Jenž (již) tě jako mrtvého mučie a kvielé. 1487. Krok 1896. 41. Kvintana, y, f. = rytířská hra, při kteréž
bylo v trysku uhoditi do štítu, jejž držel panák. XVI. stol. Wtr. Krj. I. 630., 287. — K. = hud. nástroj strunový, podobný loutně. Zbrt. Tan. 29. Kvísti, vz Kvésti (3. dod.).
Kvítek. Vyšívání na stehový k. Vz NZ.
IV. 226. K. na šatkách: stehový, babičkový, chrobákový, o šesti klučkách, rapuškový, stromkový, tulipánový, trojaký. Vz ib. III. 432. Kvítí v pl. Z týchž kvítí. Háj. Herb. 7. b. —
K. zabi, vz Žabí oči; Petrom, vz Petrův (3. dod.). Kvítka, rostl., vz Rmenec (3. dod.).
Kvítkový. K. (čárkový) steh (dělají se
jím kvítka). Mor. a slov. NZ. III. 432. Kvíto, a, n. = kvítko. Dač. Brt, D. II. 335.
Kvitovati od sebe o svých búdúcích. Arch.
XIV. 436. Z toho kvitovali. Kat, z Žer. 47. Kvitovica, e, ť., druh kořalky. V. Klo-
búky. Hloušek. Kvízdať sa = viklati se. Jicko. Brt, I).
II. 335. Kvočna. Čepýří se jako k. (zlobí se). Us.
Nár. list. 1894. č. 149. odp. feuill. Kvóň, ě, m. = kůň. Mor. Brt. D. I. 41.
U banátských Slováků. Phľd. 1893. 372. Kvorka, y, f. = kůrka. K. chleba, Phľd.
1895. 184. Kvotvice, e, f. = kotvice. Dšk. Jihč. I.
10.; krokvice. Ib. 30. Kvůčeti = kvičeti, bědovati. To děvče
pořád jen kvůče. Kat. z Žer. II. 243. Kvuóň, ě, m. = kůň, strč. kuoň. Mor.
Brt, D. I. 41.Cf. předcház. Kvóň. -ky: dnesky, hnedky. Us. hl. na Mor. Gb.
H. ml. I. 452. — Po matky (po matce), na prekážky = na p-žce. Pastr. L. 51. Cf. -ce, -ke. -ký. Adj. v -ký vají v jazyku starším
tvary jmenné: Blízký — blízek, brzek, horek atd., ale časem mizejí a nč. jich skoro nezná, Gb. v List. fil. 1895. 303. Ký. O ký na Slov. cf. Pastr. L. 121.
Kyanoctan, u, m., v lučbě. Vstnk. III. 409.
Kyckati. Maliar keď farbu na plátno
kycká. Phľd. 1896. 256. Kyča zo šňůr, ozdoba ženské hlavy. Slez.
Vest. opav. 1894. 9. K. = mašle u karkulky. Ib. 1893. 4. Kyčel. O strč. skloň, vz Gb. Km. -a. 11.
Kyčelnice, dentaria, Cf. Ott. VII. 305. a.
Kyčera, y, f., hora a les ve Frýdecku.
Kydání, n. =- házení. K. hlavou. 131. Gr.
218. Kydlant, u, m., z Guirlande. Cern. Př. 52.
Kýchaní. O významu k. vz Zbrt. Pov. 71.
Pověry o něm vz ib. 71., 72., Čes. 1. V. 481. Kýchanka, y, f., rostl. Vz Cemerka (3.
dod.). Kýchati. Komu sa kýchne o štědrý večer,
ten dožije do roka. Phľd. 1894. 132. |
||
|
|||
Předchozí (178)  Strana:179  Další (180) |