179

Kvasením v 2. dod. oprav v: kvašenín.

Kvasidlo, a, n., ferment, Vz Ott. IX.
120. a,

Kvaslavý. K. hostec mokrý. Hojí se ma-
runkou. Mtc. 1894. 335.

Kvasnice. Ošemetného přítele zahání ne-
štěstí a k. pitele; S k-cemi píti ač sladko jest,
ale nezdravo, buď víno nebo pivo. BI. G r. 308.,
313. Obuv k-cemi lejtrovati (läutern). Wtr.
Krj. I. 165.

Kvasnicový. K. pivo. Brt. D. II. 56.

Kvasničková. U Strakou. NZ. IV. 391.

Kvasový. K. či kysaná polévka = z kvasu
chlebného. ČT. Tkč.

Kvašené = hněvivě. Počali k. mezi sebou
mluviti. Ev. víd. 123. Luc. 7. 49. (Mnč.).

Kvašenín, a, m. Cf. Kvašan. GR. Nov.
88. 30.

Kvatembr, z lat. quatertemper z quatuor
tempora, čtvero časů, čtvero suchých dní, na
Slov. kantry. Čern. Př. 76.

Kvatern = čtyrarchový svazek. Mtc. 1895.
47.

Kvatrati. Baby a kmeti kvatří a bublí.
BI. Gr. 323.

Kvaže = kuře. V Gemerskú. Phl'd. 1893.
555.

Kvecovati. Když (lampové v huti) kvecují.
XVI. stol. Čel. Pr. m. II. 1097., 1098.

Kvěch, a, m., vz násl. Květoň.

Kvekr, u, m. = druh fraku nošený okolo
let padesátých. Škar. 14.

Kveks, u, m. Strop vysadzovaný zlatem a
barvami, kveksy a jiným malováním. Prof. —
Mus. 1894. 520.

Kvelb, u, m., z něm. Gewölbe, n. = ku-
pecký krám, klenutá komora na máslo atd.
Brt, D. II. 516., Čes. 1. V. 179. Má málo
v k-lbu (= v hlavě, jest hloupý). Us. NZ.
III. 515.

Kvěntijk, u, m. = kventík. Háj. Herb.
160. a., kventijk. Ib. 213. a.

Kvésti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 72.,
73. O tvarech cf. Gb. ib. 172., 546. Kvésti
inepte m. kvísti. BI. Gr. 278. Ale užívá se
všeobecně.

Květ. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 72.

Květen. Odkvete-li strom v jednom měsíci
(květnu), bude hojnosť ovoce; kvete-li vo dvou
(koncem dubna a začátkem května), není na-
děje, že bude mnoho ovoce; Zima a mráz
v květnu jsou ovoci a rostlinám škodlivý;
čím lepší povětrnosť v březnu a dubnu, tím
horší v květnu. Val. Vek. Val. I. 163.

Květena. K. Europy. Vz Ott. VIII. 882.

Květka, y, f. — kraví jm. Tkč.

Květný. K. neděle. Nár. list. 1894. č. 82.
odp. feuill., Phľd. 1894. 131. (pověry), NZ.
II. 598., 700., IV. 322.-337., Oestr. Mon.
(Böhm.) I. 441. (Sbtk.).

Květon, a, m., os. jm. K. (Florian), Květ,
Kvítek, Kvěch, Kviešek. Kbrl. Sp. 15. Cf.
Kotk. 24.

Květostan, u, m., Blüthenstand, m. Roz-
větvený k. Slov. Phľd. 1892. 657., 1893. 468.

Kvičák, a, m. = kanec. Ve šviháčině. Brt.
D. II. 520.

Kvičal, a, m., vz Krutihlav (3. dod.).

Kvíčalka, y, f., les ve Frýdecku. Věst.
op. 1893. 9.

Kvičela, y, f. = kvičala. Brt, D. II. 496.

Kvičeró = k večeru. Tišn. Brt. D. II. 198.

Kvietkastý. K. lajblík. Phľd. 1896. 309.

Kvikava, y, f., vz Krutihlav (3. dod.).

Kvíla m. chvíle. U Napaj. Brt, D. II. 4.

Kvíleti. O pův. slova cf. Gb. .II ml. I. 72.
Jenž (již) tě jako mrtvého mučie a kvielé.
1487. Krok 1896. 41.

Kvintana, y, f. = rytířská hra, při kteréž
bylo v trysku uhoditi do štítu, jejž držel panák.
XVI. stol. Wtr. Krj. I. 630., 287. — K. =
hud. nástroj strunový, podobný loutně. Zbrt.
Tan. 29.

Kvísti, vz Kvésti (3. dod.).

Kvítek. Vyšívání na stehový k. Vz NZ.
IV. 226. K. na šatkách: stehový, babičkový,
chrobákový, o šesti klučkách, rapuškový,
stromkový, tulipánový, trojaký. Vz ib. III. 432.

Kvítí v pl. Z týchž kvítí. Háj. Herb. 7. b. —
K. zabi, vz Žabí oči; Petrom, vz Petrův
(3. dod.).

Kvítka, rostl., vz Rmenec (3. dod.).

Kvítkový. K. (čárkový) steh (dělají se
jím kvítka). Mor. a slov. NZ. III. 432.

Kvíto, a, n. = kvítko. Dač. Brt, D. II. 335.

Kvitovati od sebe o svých búdúcích. Arch.
XIV. 436. Z toho kvitovali. Kat, z Žer. 47.

Kvitovica, e, ť., druh kořalky. V. Klo-
búky. Hloušek.

Kvízdať sa = viklati se. Jicko. Brt, I).
II. 335.

Kvočna. Čepýří se jako k. (zlobí se). Us.
Nár. list. 1894. č. 149. odp. feuill.

Kvóň, ě, m. = kůň. Mor. Brt. D. I. 41.
U banátských Slováků. Phľd. 1893. 372.

Kvorka, y, f. = kůrka. K. chleba, Phľd.
1895. 184.

Kvotvice, e, f. = kotvice. Dšk. Jihč. I.
10.; krokvice. Ib. 30.

Kvůčeti = kvičeti, bědovati. To děvče
pořád jen kvůče. Kat. z Žer. II. 243.

Kvuóň, ě, m. = kůň, strč. kuoň. Mor.
Brt, D. I. 41.Cf. předcház. Kvóň.

-ky: dnesky, hnedky. Us. hl. na Mor. Gb.
H. ml. I. 452. — Po matky (po matce), na
prekážky = na p-žce. Pastr. L. 51. Cf. -ce, -ke.

-ký. Adj. v -ký vají v jazyku starším
tvary jmenné: Blízký — blízek, brzek, horek
atd., ale časem mizejí a nč. jich skoro nezná,
Gb. v List. fil. 1895. 303.

Ký. O ký na Slov. cf. Pastr. L. 121.

Kyanoctan, u, m., v lučbě. Vstnk. III. 409.

Kyckati. Maliar keď farbu na plátno
kycká. Phľd. 1896. 256.

Kyča zo šňůr, ozdoba ženské hlavy. Slez.
Vest. opav. 1894. 9. K. = mašle u karkulky.
Ib. 1893. 4.

Kyčel. O strč. skloň, vz Gb. Km. -a. 11.

Kyčelnice, dentaria, Cf. Ott. VII. 305. a.

Kyčera, y, f., hora a les ve Frýdecku.

Kydání, n. =- házení. K. hlavou. 131. Gr.
218.

Kydlant, u, m., z Guirlande. Cern. Př. 52.

Kýchaní. O významu k. vz Zbrt. Pov. 71.
Pověry o něm vz ib. 71., 72., Čes. 1. V. 481.

Kýchanka, y, f., rostl. Vz Cemerka (3.
dod.).

Kýchati. Komu sa kýchne o štědrý večer,
ten dožije do roka. Phľd. 1894. 132.