181

na Slov. je tvrdé t, vedle něho měkké ľ,
dílem střední l. Ib. 358., 359. U Kroměř.,
Olom. a Prost. se ľ od ł rozeznává. Brt. D.
II. 16., 69. Také u Kojet., u Přer., Morkovic,
Bystř., Týnce, Víšk., Slavk., vz ib. 36., 37.,
46., 63., 71., 93., 99., 147. U Zábř., Slavkova
znají l, ľ a ł. Ib. 127., 147. ľoznačuje
se jen před tvrdými souhl.: ľudia. Vz Pastr.
L. 129. Ve Velké Revúci není. Phľd. 1893.
559. Měkké ľ drželo se až do XIV. stol. Vz
Gb. H. ml. I. 356. — ł pravidlem v slabikách
bývalých s -a, -o, -u, -y, -a, -'b; l (netvrdé)
v případech ostatních. Vz ib. 355. — l, ł
v bibli kralické. Vz ib. 360. — ĺ (dlouhé)
bylo ve strč. a je v dialektech: vĺča, hĺbka.
Brt. D. I. 60., 8., II. 16., Gb. H. ml. I. 300.
Samohláskové l je v Gemersku obecné (dlouhé
i krátké): dĺho. Phľd. 1893. 557. Samohlás-
kového l ve Spišsku není a objevují se ná-
sledující střídnice: halboki, polni, jabluko,
vilk. Phľd. 1893. 431. — Cizí l. Vz Gb. H.
ml. I. 365. — Kde na Mor. stýká se d s l, tam
lid místy vyslovuje dvojité 11: opadlo — opallo.
Mtc. 1894 21. — 1 mění se a) v m: vem-
blód m. velbloud, u mor. Kruml., Litov.,
Konic, Jevíčka, Tišn., Kunšt., cf. Brt. D. II.
207., 112., 185., 232.; b) v n: řemesnník, kon-
čava, končava m. kolčava, u Litovle, Konic,
Jevíčka, Tišn., Kunšt., cf. Brt, D. II. 112.,
185., 232., 46.; c) v r: flaner, liniár, brblati,
prubial (pluvial). List. fil. 1893. 467., baršó-
nek (balšánek), relík m. lelík, Brt. I). II. 112.,
185. — ł mění se místy v u (obalování): peku
m. pekł, chuum m. chlum. Doudl. Gb. H. ml.

I. 364. Vz Obalování, Brt. D. II. 46. Také
v ľ v: sľze, žľuté. U Kojet. a místy u Přer.
Brt. D. II. 46. V již. Cech. mění se v: r, n,
m, d, t, j. Vz Dšk. Jihč. I. 3.-7. Vz tam
také jeho znění a vokalisování. — l se při-
souvá: laskominy v. askominy, hrable m. hrábě
atd. Vz Gb. H. ml. I. 366. V Háj. Herb.:
karafilát, vyšklubati. 157. b., 98 b. Mlisa m.
mísa, hlučení, střaplec. Tišn., Zábř. Brt. D.

II. 185., 128. — l se odsouvá: nes m. nesl,
vyved m. vyvedl, mod m. modl, okrska m.
okrslka, mys m. mysl atd. Vz Gb. II. ml. I.

367. Z tázací spojky -li l se dialekt, vy-
pouští: víš-i? Zlín. Brt. D. I. 16. Po samo-
hlásce vkládá se j: daleko-ji? Gb. II. ml. I.

368. V participiích l-ových: vlez, ukous-liby
(pad, nes, sed, děál m. dělal atd. U Litov.,
Konic, Jevíčka, Zábř., Kunšt., Žďár a j. Cf.
Brt. D. II. 112., 127., 232., 248., Pastr. L.
149.); mha, Háj. Herb. 150. a., 352. b., 173. b.;
Mohenice na Mor. V. Kal. 45. Užica, han.
łužica, hoď m. hleď, heďte, žička, mynář,
žica. U Kojet., Přer., Olom., Prostěj., Brn.,
Tišn., Kunšt. a j. Cf. Brt. D. II. 5., 46., 69.,
165., 185., 232. V Gemersku se l místy v par-
tic, praeter. souhláskových kmenů úplně od-
souvá: priš m. prišol. Phľd. 1893. 560. — l a
r přesmykují se v témž slově: leberia m. re-
bellie. Vz Gb. H. ml. I. 541. O přisouvání,
odsouvání, přesmykování hlásky l v již. Cech.
vz Dšk. Jihč. I. 3.—7. Souhl. I v Chromči na
Mor. Vz List. fil. 1894. 88., 89. — 1 slabiko-
tvorné vzniklo z l spojeného s některým Jerem:
gli.tati — hltati; z il, yl, li, li/: plný (pilný)
atd. Gb. H. ml. I. 287. Vlna, mysl. Psávalo
se také ll: pllny. Ib. 287. Slabikotvorné 1 se

mění a) v li, ly: Wlitawua, slyzami; b) v el:
velna — vlna, rzekel (řekl), ib. 290.; c) v il,
yl: Wiltawa, wylk, ib. 292.: d) v le: blcha —
blecha, ib. 297.; e) v ul: vlněný — vulněný,
ib. 294.; f) v lu: blcha — blucha, člnek —
člunek, ib. 295.; g) za l bývá lo, ol: klbása —
klobása, molvený. Ib. 295. Paprslky. V. Kal.
169. Na okršlku. Háj. Herb. XIII. b. (List. fil.
1894. 296.). Cf. Brt. D. II. 46. (u Kojet. a Přer.),
112. (u Litovle, Konic, Jevíčka), 165. (Brn.),
185. (Tišn.), 207. (Kruml.), 232. (Kunšt.), 248.
(Žďár.). Slabikotv. I na Slov. Vz Pastr. L. 86.
Slabikotvorné ĺ: stĺkať. Zlín. Gb. H. ml. I.
287.

-1 příp. jmen osob.: Brejšl, Jechl. Vz Kbrl.
Sp. 13.

-la příp. jm. osob. mor.: Kusala, Pršala,
Trčala atd. Kbrl. Dmžl. 11. Andrla (z něm.).
Kbrl. Sp. 13.

Laba, y, f. = dlaba. Slov. Phľd. 1893. 54.

Labašky, trať ve Frýdecku. Věst. opav.
1893. 9.

Labe. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -a. 25.
Pusť to Labem (nemysli na to). Šml. VII. 211.

Laboda, y, m. = pobuda. Záp. Mor. Brt.
D. II. 336.

Laboratorní. L. methoda. Vstnk. III. 54.

Laborča, e, f., potok v Zemplínsku. Phľd.
XII. 76., 425.

Labuď, rybník ve Frýdecku. Věst. opav.
1893. 9. — L. = místo, kde se člověk mnoho
nalabudí (naplahočí), kde jsou močály, vysoká
tráva a p. Věst. op. 1893.20.

Labuditi se = plahočiti se. Věst. op.
1893. 20. Vz předcház.

Ľabuně = staré, škaredé papuče. Val.
Brt. D. II. 470.

Labuť. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. 36.,
48. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 36.

Labužiti. V smilství všichni lidé 1-ž. Čern.
Cenci. 12.

Lac, loc, z něm. Latz; šorc s lacem (po-
kryťm lůna). XVI. stol. Wtr. Krj. I. 602.

Láce z latja. Gb. 11. ml. I. 384.

Lacek = límec. Slez. Věst. opav. 1894. č.
4. str. 9.

Lacino adv. z strčešt. v List. fil. 1895. 105.
hojně doloženo.

Laciný. Lacin, a, o. List. fil. 1895. 297.
L-ný — dvakrát placený. Heršpice. Rous.

Laclava, y, f., obec v Turci. Phľd. XII.
155.

Lačně. Lačně se poddati. AlxV. 20. b.

Lacnitel, e, m., Limitant, m. Phľd. XII.
116.

Lacniti, limitieren. Phľd. XII. 116.

Lacno. Kdo 1. kupi, dva razy plati. Slez.
Nov. Př. 336.

Lacrimae Christi, výborné červené víno
italské. S. N.

Lačný. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 36.
Lačen, čna, o. Lačen jsem byl. Hus. Post. 5.
a. L. po lupu. Vrch. Rol. XVII.-XXII. 160.
Na lačne srdce nepušťaj sa z domu. Slov.
Nov. Př. 504.

Lada, Láda, y, m., vz násl. Ladislav.

Lada = truhla. Kde baba — tam 1. Šariš.
Phľd. 1895. 377.

Ládek, dka, m., vz násl. Ladislav.

Ladislav, a, m. Odtud: Lada i Láda,Lá-