193

Lovisko, a, n. = prohlubeň v rybníku,

do níž se ryby při lovení stekou. N. Město
Brt. I). II. 338.

Loziti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 87.
Loziť jest iterat. k ľízť na Zlín. a j., laš. je
laziť, linde obyč. ľizť; na Hané užívají trva-
cího 1'ízť, Brt. D. II. 6., 55., 27.

Lozument, u, m. = byt. Cf. Losarnent.
Jan Záruba vzal sobě 1. v domě p. Kašpara.
Kat, z Žer. I. 14.

Lož = lež. Phľd. XII.491.

Lože. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. 83. j
L., sluje: łože, łůžko, łožnica, pohradina, po-
hrádka. Brt. I). II. 436. Své 1. přestúpiti =
manželi n. manželce nevěrným se státi. GR.
Nov. 77., 11. a j.

Ložek, žku, m. = Mozek, h odsuto. Kruml.
Brt. I). II. 209.

Ložík, u, m., rostl., proti krvotoku. Duť.
280.

Ložisko otelené krávy = matečník. Phľd.
1895. 186.

Ložka = lyžka, lyžica. Na Píle. Phľd.
1894. 744.

Ložní. L. šaty = kterých se na ložích
užívá. 1544. Snm. I. 616. L. registra, vz Purk-
rechtní (3. dod.).

Łožnica, e, f., vz Lože (3. dod.).

Ložniční. L. sukně (jíž se v noci přikrý-
vali). 1492. Wtr. Krj. I. 158.

Lpa, y, f. = lípa. Zlín. Gb. II. ml. I. -88.

Lpěti. O pův. cť. Gb. H. ml. I. 17.

lsk mění se v lck: selckej, polckej. Doudl.
Kts. 14.
Lskavý. L. tvář. Háj. Herb. 348. a,

Lstec. Chytrý 1. Phľd. 1894. 536.

Lščavý. Baw. Aez. 214. 6. (Mus. 1896.
280.).

Lška, y, f. — liška. Na záp. Mor. Šmb.
D. 43.

ltšt m. lšt: poltštář. Dšk. Jihč. I. 19.

Lub. Říčice skládá se z lubu a plátenka
(pleteného dna). Brt. D. II. 437. nn. L. saní.
Phľd. 1895. 413.

Lubela, y, f., potok v Liptově. Phľd. XII.
74., 425.

Ľubenec, nce, m., přítok Ostravice. Věst,
op. 1893. 10.

Lubení rostlin (tvoření lubů). Am. Orb. 10.

Lubenice (lupenice?), e, f. = brně lupi-
nami (šupinami) pošitá. Wtr. Krj. I. 240.

Ľubica, c, ť., obec ve Spiši. Phľd. XII. 425.

Lublov, a, m., obec v Šariši. Phľd. XII.
155.

Lubna, y, ť. = potok v Turci. Phľd. XII.
251

Lubor v Rkk. Cť. Mus. 1896. 202.

Ľuboreč, rče, m., obec v Novohradsku.
Phľd. 1894. 61.

Lubovica, e, f. = míra na obilí. Han.
Brt. D. II. 338.

Lubrika, y, f. místo rubrika. List. fil.
1893. 466.

Luca, vz Lucka (3. dod.).

Lucek, cka, m., vz násl. Lukáš.

Lucerna. Já jsem šel s lucernou a lucerna
šla se mnou, lucerna se mnou a já s lucernou
(o hloupém vyprávěči). ČT. Tkč.

Lucie. Pověry o ní vz v NZ. IV. 196.,
Vck. Val. I. 93., 48. Vz Lucka.

Lucina, y, f., řeka. Věst. opav. 1894. č. 4. 4.
Lucinka = vojtěška, z Luzernerklee, m.
Cern. Př. 56.

Lucipírka, y, f., žen. šat, NZ. III. 156.

Lucka = žena divá, rozpustilá, nedbale
ustrojená. NZ. IV. 197. — L., Luca, žena
Lucii představující. Vz Vck. Val. I. 49. Cho-
zení s L-kami. Ib. III. 230. — L., y, m., vz
násl. Lukáš.

Lucko, dle Kosmy od luk, quia luca (lúka)
latine pratum dicitur. Vz Mus. 1894. 117.

Ludský za Luckosť oprav v: Ľucký. Gdo
pre ľucké s ližicú, čert pre jeho s vrecom.
Phľd. 1894. 374. Vz Lidský.

Lúč, e, m. = paprslek. První lúč slnka
padol na jeho tvár. Phľd. XII. 410. Lampa
celý snop svojich lúčov hadzala na podobizeň.
Ib. 757. L. vody čľapotal na škrydlu (strechy).
Phľd. 1895. 735.

Lučák, u, m. = oštěp. 1487. Krok 1895.
322.

Lucbotisk, u, m., Chemitypie, f. Sterz. I.
600. b.

Lučebnina. Upotřebení elektrických prou-
dů k výrobě lučebnin. Vz KP VIII. 236.

Lučec, hud. nástroj, lat. lyra, vymizel již -
v XVI. stol. Zbrt. Tan. 26.

Lučen, čna, m., území v Novohradsku na
Slov. Phľd. XII. 252.

Lučina, y, f., potok ve Slez. Nár. list.
1894. č. 154.

Lučina, y, f. = louč. Popraviť lučinu;
Svetlo 1-ny. Slov. Phľd. 1894. 578., 1892. 231.

Lučiti = házeti. Židé podvihovali kamení,
aby naň lučili. Ev. víd. 72. Joh. 8. 59. (Muč.).

Lúčiti. A když lúčite řeči 6. kapitoly sv.
Jana od tohoto skutku Kristova. Chč. Mik. 452.
Vz Loučiti.

Lučivná, é, f. = jm. lesních dílů a obce
ve Spiši. Phľd. 1893. 56., 1894. 61.

Lúčka, y, f., statek v Šariši. Phľd. XII.
252. — L., prítok Morávky. Věst. op. 1893.
10.

Lúčna, y, f. = potok v Turci. Phľd. XII.
252.

Luční. L. robota (na louce konaná). 1748.
NZ. III. 408..

Lúčník, vz Propáska, Bramborníček (3.
dod.). — L. = potok v Požúnsku. Vz Phľd.
XII. 252.

Lučný, ého, m., přítok Černé ve Frýdecku.
Věst. op. 1893. 10.

Ludanice, obec v Nitře. Phľd. XII. 155.

Ludín, a, m., potok v Zemplín. Phľd. XII.
426.

Ludíř, e, m. = ludař. Hrš. Nách. I. 51.

Ludračiti čím (marniti). Wtr. Živ. c. I.
159.

Ľudský = lidský, cizí. Aby ľudské včely
na naše neišly. Phľd. XII. 32. Z ľuckého koňa
v najväčom buatě (blátě) dou (dolů). Na Zvo-
lensku. Dolu s ľudského koňa (= pusť cizí);
Po ľudských rečiach sa mäsa nenaješ; Ľud-
ské ruky ľahké, ale neosožné (lichá cizí po-
moc). Phľd. 1894. 374. Cf. Ľucký (3. dod.). —
Ľ. = co je vôbec ľudí. Po ľudských žlabiech
mutná (kalná) voda tečie (lidské řeči vša-
kové); Co ťa po ľ. jazykoch, rečiach. Slov.
Phľd. 1894. 374.

Ludvík. Odvozeniny vz v Kotk. 25.