253

Oklásti. Vetešníci nemají bílých šárov
k vetché obuvi okládati. Arch. XIV. 441.

Oklepadlo, a, n., v horn., Abschlagwcrk.
Sterz. 1. 55.

Oklepiny, oklípky, otěrky = obilí ze snopů
vyklepané. Cf. Brt. D.. II. 438.

Okl'epůvka, y, f. = hůľka, kterou se obilí
ve stodole z klasů vzhůru postavených vy-
klepává. Brt. D. II. 438.

Okleštový. O. dřevo. Ott, VIII. 12. b.

Oklípky, vz Oklepiny (3. dod.).

Oklišček, ščku, m. = oklestek. Han. Brt,
D. II. 355.

Oklízka, y, f. = náledí. Záp. Mor. Brt.
D. II. 355.

Oklózeti. Zahradu oklózela, Mor. Nár. list,
1896. č. 254. feuill.

Okľupený = ovislý. O. listy (když vadnou).
Val. Brt. D.. II. 328. Cf. Ochlípený.

Okmásaný = roztrhaný. Mor. Nár. list.
1895. č. 222. odp. feuill.

Okno. O tvaru cf. Gb. H. ml. I. 160. —
O. = prázdná hodina při vyučování, niá-li
ku př. učitel hodiny od 8—12 mimo od 9—10.

Oko. O tvarech cf. Gb. II. ml. I. 334., Gb.
Km. -i. 16. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 20. O skloň,
na Žďár., Litovel, cf. Brt, D. II. 254., 117.
Viďa v oči = vůčihledě, do očí. Brt. D. II.
290. T)o očí brat, krém očí vrah. PhM. 1895.
187. Oči jak plužňata, jako trnky. Nov. Př.
605. Oči červené ako pečene (pečene; od
pláče). Phľd. XII. 255. Hojení bolavých očí.
Vz ib. 564. Na oko jest viděti (jest patrno),
že ... Chč. S. 244. Každý jich na prvé oko
(= hned) za bratov poznal. Sal. P. 113. Hned
měla oči v koši (hned bedlivě do něho hle-
děla). Světz. 1893. 481. c. Pre oči nevidí; Má
oči vo vrecku (nevidí). Phľd. 1894. 257. Oko
sa bojí a ruka urobí. Ib. 295. Baží za tým,
dobre (div) mu to oko nevyskočí. Ib. 196.
Kdo nemá svých očí všude, toho okrádajú
1'udé. Mor. Nov. Př. 433. Mám oči včerajší
(nespal jsem). Mor. NZ. V. 541. — O. morské,
vz Mútovník 1. — Oči zlaté, stříbrné = brejle.
XVI. stol. Wtr. Krj. I. 430. — O. = železný
kruh dole u přední lišně. Brt. D. II. 446.

Okocivě. To vždy okaž (ukaž) okoczywye.
Cf. Okočivý. Sv. ruk. 255.

Okol, u, m., girus. 1438. List, fil. 1895.
147. — O. = ohrada zřízená pro dobytek
u rampy v holešovických jatkách (v Praze).
Nár. list. 1895. č. 250. odp.

Okolar, u, m. = skleněná perlička čer-
vená (na kacabajkách a j.). Věst. opav. 1894.
12. — O-ry = brejle. Laš. Brt, D. II. 517. —

Okolek = odolek, kasanka. Slov. Phľd.
XII. 174. — O., operek = dolejší a postranní
kraje střechv šindelem kryté (mezi nimi clošky).
Vz Záklasník. Oestr. Mon. (Böhm.) I. 428. —
O-lkyi/ = zokolované snopy, zhruba vymlácené.
Vz Ókolování (3. dod.). 'NZ. IV. 396.

Okolice. Nejlépe jest tomu slovu povy-
lmouti někudy o-cí. Bl. Gr. 272.

Okolina vsi (okolí). KM. Puš. Roz. 53.

Okolitý = okolní. Také slov. O. ľud. Phľd.
XII. 177., 322., 1894. 648.

Okolky, vz Odolky (3. dod.).

Okolník, uholník, u, m. 0-ky = silné
trámy u vrat na vrchu příčkou spojené a stří-
škou opatřené. Slez. NZ. III. 195.

Okolo. Všetci sa sbehli o. družbu (akkus.).
Phľd. 1896. 258.

Okolování = vytloukání zrna ve stodole
zhruba z rozložených a nerozvázaných snopů.
Záp. Mor. NZ. IV. 39G.

Okopanina. O. se (tam) pěstuje střídavé
se stéblinou. Duf. 262.

Okorace = orace, okolky. Laš. Brt. D. II.
517.

Okorek, rku, m. = krajina, krajní prkno.
Brušp. Hledíková.

Okorování. Po mnohém o. poddal mu
město Řím. Enns. 185. B.

Okosina. Z o-ny = šikmo. Brt. D. II. 409.

Okosito = šikmo. Val. Brt. D. II. 355.

Okotečný, lippus. 1418. Mus. fil. 1896. 89.

Okoukati. Až člověk si to okoukne. Brab.
18.

Okouněl, a, m. Takový Jsem o. Nár. list.
1896. č. 187. odp. feuill.

Okov = studně s vahou (laš.). Brt. D. II.
355.

Okovec vína = sud. Slov. NZ. IV. 509.

Okovnej, ého, m. = notarius. U Zelenova.
Phľd. 1893. 373.

Okráčka, y, f. = hlína mezi dvěma brá-
zdami, která se při oračce okročí. Jicko. Brt.
D. II. 414.

Okraglica, e, f., hora ve Frýdecku. Věst.
op. 1893. 11.

Okraj. Volný o. lodi, který se nesmí po-
topiti, Freibord, n. Ott. VII. 313. a.

Okrajky, m. = oledí na řece. Brt. D. II.
355.

Okřapek. O-pky = odhaz z hrachu. Dšk.
Jihč. I. 28.

Okřástat se = osměliti se před koupáním,
ohroziti se, potřiti se vodou. Třešť. Brt. D. II.
355.

Okravčený = okrajčený, z okrajků udě-
laný. Vz Okravek (3. dod.). O. butky (botky).
Slez. Vest, opav. 1894. 12.

Okravek, vku, m. = okrajek. Věst, opav.
1894. 12.

Okresulka, y, f., clivina, brouk. O. pí-
sečná, c. fossor, rudokrovečná, c. collaris. Vz
Klim. 17.

Okřídlí, n. = okraj střechy po stranách
přes lomenici vybíhající. Ott. VIII. 8. a.

Okřin, discus. Kázal přinésti (Janovu)
hlavu na o-ně. Ev. víd. 124. Marc. 6. 27.
(Mnč.). — Dob. Dur. 372.

Okřistiti = okřtíti. Bl. Gr. 345.

Okříti. Místo o. říkají u Zábř.: vozdravět,
u Dačic: se pozdravit, na Jemnicku: už je
mu lepší. Brt. D. II. 355.

Okroč = kočár, Wurst. Světz. 1893. 523. b.

Okročený. O. klausule. Bl. Gr. 367.

Okročilý. O. hráze. 1463. Arch. XIV. 137.

Okročiti něco. Chč. m. s. III. 37.

Okrojník, u, m. O. dnový = bramovník,
Bodenbramschnitt, m., hoblík. Ott. XI. 421. a.

Okrouhlá, é, ť. = vrch u Haluzic na Mor.
NZ. III. 561.

Okrouhlice, e, f. = tvar okrouhlý. Dml.
List. 25. — O. podpažní, vz Štítek (3. dod.).
O. = dedina podkovitě stavěná. Duf. 219.

Okroutiti. Nobolo ju do čoho okrútit
(obléci). Phľd. XII. 234.

Okrsek = zákrsek. Laš. Brt. D. II. 355.