260

Oslizka, y, f. = náledí. Zábř. Brt. D. II.
357.

Óslna, y, f., ře. u Tlusté. MzO. 1890.127.

Oslnouti m. oslpnouti ze slep. Vz Gb. H.
ml. I. 32., 61., 67. Vidíme, že jest všecko osl-
nulo (osleplo). Chč. m. s. III. 108.

Oslovský. Osel o-ská = náramný osel.
Dolnobeč. Brtch.

Oslunění. Vliv o. na vrstvy kamene. Mus.
1893. 456.

Oslušit si co. Po té o-la si šátek (dala
na sebe tak, aby jí slušel). Šml. VII. 220.

Osmec, smce, m., v hlatenství, osmistěn?.
Am. Orb. 88.

Osmečný. O. poradenství (v přírodě). Am. 8.

Osmerka, y, f. = svíčka, jichž jde osm
na libru. Us.

Osmipolý. O. stroj elektrický. KP. VIII. 98.

Osmokonečný. O. kříž. Phľd. 1894. 348.

Osmoro m. osmero. O. blahoslavenstvie.
Modl. 120. a.

Osmotický. O. tlak v roztocích. Vstnk.
III. 48., 49. a j.

Osmradziť. Suka o-la (se okotila). Phľd.
XII. 559.

Osn = osm. List. fil. 1895. 432.

Osňažený = osněžený. O. hlava (Tater).
Kľ. V. 41.

Osněný. Veliká a osněná Praha, Pečírkův
kalendář 1896. 69. a.

Osnova. O-vy dosť, ale útku málo (o marno-
mysiném). Phľd. 1894. 198. Trhá se mu o.
(o lháři, mate se). Phľd. 1894. 258.

Osnovák, u, m., vz Brumlák (3. dod.).

Osnovný. O. odbor, Conceptsfach, m. Phľd.
XII. 314,

OsoBa. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. 84.
O strč. skloň. cf. Gb. Km. -a. 13. Ten stává
(staví) o-bu = hrdý, domýšlivý. Jicko. Brt,
D. II. 357. — O. = ženská. Dej té o-bě po-
koj. Brt. D. II. 303.

Osobářství, n. = přihlížení- k osobě, tvqos-
coTcnlrjipiu. Rosacius Adam. Rathauz nový
v mě. Sušici. 1619. str. 17.

Osobitný = zvláštní. Každá sviňa chce
mať o. chliev. Phľd. 1892. 612.

Osoblivě, pol. Bl. Gr. 326.

Osobní. O. zájmena, Nominativy osobních
zájmen se kladou. Vz Kla. Sklad. 1. Nepřímé
pády. Vz ib. 4. Přidávají se zbytečně k tvarům
slovesným. 1b. 12.—13.

Osobný. Jenž jest též svátosti osoben a
zvláščen. Orl. 107. a. (Gb. v List. fil. 1895.
293.).

OsoBytnie. Svatební hudcie mávajú (mí-
vají) o. vůz (zvláštní). Ces. 1. V. 250.

Osoh. Hľaď sebe (sobě) o-hu a druhému
nie škody. Phľd. 1893. 567. Škoda s o-hom
chodí. 1b. 1894. 256.

Osoklon, u, m. O. země. Am. Orb. 72.

Osokolený. Dvoch o-ných pevcov má Tatra
teraz v svojich horách. Phľd. X. 570.

Osoměr. O. (u brejlových skel), Achsen-
messer, m. Sterz. I. 89.

Osoplivec, vce, m., Anfahrer, m. Sterz.
I. 158.

Osoukati. Ruce naň osukovali. Světz. 1893.
26. b.

Osouti. K GR. přidej: Nov. 50. (Vojínové)
se všech stran město osuli. Břez. Font. V. 444.

Osovný, ého. m., vz Osůvka (3. dod.).

Osovok, vku. m. = obliečka (povlak) na
perinu. Phľd. 1894. 311.

Osožiti — pomoci. Od besu (pominulosti)
o. Mtc. 1894. 339.

Osožný. Utekať je hanba, ale o-né. Phľd.
XII. 422.

Ospalý. O-lí vypovídají se ze Stojespal
přes Budílku do Bdína. NZ. III. 228. — O.
= uspávající. O. kořalka. Mor. Čes. 1. V. 458.

Ospevovať koho = opěvovati. Phľd. XII.
134.

Ospravedlivěti, justificari, imbui justitia.
Dle Bl. Gr. 286. slovo ničemné.

Osrdečníkový. O. list. Vstnk. III. 417.

Osrkati. Medved len otŕča (nastavuje) jej
labu a trasie, osŕka tou labou (měl v ní za-
dřené dřevo). Phľd. 1895. 5.

Ostatek. O-tky (masopust) na mor. Ho-
rácku. Vz Duť. 334. nn.

Ostati. Čemu si mne osta? Marc. 15. 34.
V pražské bibli: Proč jsi mě opustil? Ve Sv.
ruk.: Proč's mne ostúpil? (185. v. 584.). —

O. čeho = opustiti co. Tehdy ostal jeho ďá-
bel. Ev. seit. 17. Mat. 4. 11. Zdali 'mohu o.
tučnosti své, sladkosti své i ovoce přechutného.
Chč. S. 109., 110. Nechtí svého hříchu o. GR.
Nov. 4. Nechtí toho úmysla o. XIV. stol. Mus.
fil. I. 337.

Ostáti. Naše kráva jen jednou se běhala
a juž ostála. Čejč. Hledík.

Ostatný = poslední. Já som o-uá litera
z abecedy; To bola naša o-ná schôdzka; Chodí
už na o-ných (skoro umře); S o-tiým parní-
kom vrátili sme sa do města. Phľd. 1892. 641.,
713., 1894. 376., 424. Zda s' mne ostatnieho
neviděl? Štilf. 197.

Ostávající pokoj = ve kterém se zastává,
bydlí. Světz. 1895. 495. Cť. Zůstávající.

Ostávkový. O. plot (z proplétaných mla-
dých stromků lesních nebo vršků jejich). Ott.
VIII. 8. b.

Ostehovati, beheften. Vz Ostehnouti. Sterz.

I. 424. a.

Osten. Tvrdo jest odolati ostnu. 1438. List.
fil. 1895, 151. To se k tomu hodí jako o.
k bodláku (dobře). Šml. I. 211.

Osten, vz Ohrenstein (3. dod.).

Ostenčica, e, f., vz Spenčica (3. dod.).

Ostenka, y, f., vz Stonek (3. dod.).

Ostí, n., rostl., vz Ščrbák (3. dod.).

Ostnác, e, m. = kdo má na sobě ostnu.
Phľd. XII. 418.

Ostnák, u, m. = poříz opatřený ostnem.
Cern. Př. 75.

Ostnosrstý pes. Vz Sudlíkovitý. Exc. ze
správy výstavní.

Ostonka, y, f., vz Stonek (3. dod.).

Ostoupiti koho. Vz Ostati koho (3. dod.).
Ostúpi tě (obstoupil). Ev. víd. 99. Luc. 19.
43. a j.

Ostrá, é, f., kopec nad N. Vsí ve Frýde-
cku. Věst. opav. 1893. 11., dvůr v Čorngrade
na Slov. Phľd. XII. 336.

Ostrabiti se = zotaviti se. O pův. slova
cť. Gb. H. ml. I. 34., 79.

Ostrach. Pro vostrach a přetržení loupeží;
Pro o. bouřlivých lidí. 1557. Čel. Pr. m. I.
464., 513.