265

Ozrutný. O. žiara osvietila celý kraj. Phľd.

1895. 133. O. obr (veliký). Ib. 325.
Oztoléj. Och to je za výděłek, na mu miłú,

o. že člověk nepostává = tak, tak (val.; jinde
= o toléj, o tolik). Brt. D. II. 358.

Ozubatění = tvoření se zubů. Vz Ott. VII.
305. b.

Ozubnicový. O. dráha, Zahnradbahn. Vz
Ptrl. 8.

Ozubník, u, zubavkář, e, m., Zahnleisten-
hobel, hoblík. Ott, XI. 419.

Ozunice. Vz Am. Orb. 106.

Ozyv, u, m. O. práva. Jan Vaňa. Pláč. 22.

Ožah, u, m. = hůlka na hrabí. Záp. Mor.
Brt. D. II. 358.

Ožahavý. Jest mi to Jaksi o-vo (nemilo),
že ... Jg. (Zl. Jg. 338.).

Ožanka, vz Kundram (3. dod.).

Ožběrek, rku, m. = ozběrek, odpadek,
ohryzek či ožerek. Dšk. Jihč. I. 37.

Oždarovat = oždaračkou ovoce se stromu
srážeti. Zlín. Brt. D. II. 358.

Ožéci. K GR. přidej: Nov. 6. O. hrnec.
Arch. XIV. 485.

Oženiti se kým. Jeden z bohuov ožení
se tebú. Alx. Nách. kap. II.

Ožerek, rku, m., vz předcház. Ožběrek.

Ožgera, y, m. = ožrala. Mor. Nár. list,

1896. č. 239. Neděl. příl.

Ožhralisko, a, n. = notný opilec. Dolno-
bečov. Brtch.

Ožhralý m. ožralý. Gb. H. ml. I. 464.

Ožibrat = ohrýzti. Brt, D. II. 430.

Ožidlí mělo podobu kuklice. Wtr. Krj. I. 96.

Ožínie, n. = hniezdo malinníka a i tento
druh sám (malinník ojíněný). Phľd. XII. 420.

Ožiti. Žeť jemu z mrtvých o. Tuto frasi
má Bl. Gr. 179. za zastaralou. I oživla jak
deštěm zvlhlé kvítí, po velkém lijáku když
slunce svítí. Vrch. Rol. XXII. -XXIX. 27.

Oživotvořiti = obydliti. O-řil pustatinu.
Phľd. XII. 176. (1894. 650.).

Ožlknouti = ožloutnouti. Tráva ožlkla
pod páľou slnka; Ožlkla od závisti. Phľd.
XII. 272., 718. (654.).

Ožralec. Mijaj furmanovi na půl kola a
o-covi na cele. Slez. Nov. Př. 142.

Ožralý. O. na motyku. Nov. Př. 598. Cf.
Opilý.

Ožran, a, m. = ožralec. Phľd. 1895. 91.

Ožranstvo, a, n. = opilství. Phľd. XII.
614.

Ožvachlať sa = opiti se. Val. Brt. D. II.
358.

Ožvíchaný = omľganý, slizký. O. koláč.
Brt. D. II. 356.

P původní. Vz Gb. H. ml. I. 303. — Pra-
slov. p vz Gb. II. ml. I. 310. — P (p) změ-
něno 1. v t, zejm. pě a pi v te a ty, v dial.
tet (pět), teknej (pěknej), tyte (pite, pijte);
2. v f: fáb — páv (doudl. a j.); 3. v b: ba-
bouk; 4. ve v: charva — charpa; 5 v k: ka-
pradí — papradí. Vz více ib. 419. V již. Čech.
mění se v: b, v, f, t, h, k. Vz Dšk. Jihč. I.
22. Na Mor. mění se v: v, b, k: vták, budu m.
pudu (půjdu), charba, křesnej m. přesný, atd.
Vz Brt. D. II. 47., 112., 148., 167., 209., 234.,
249., 278. P v chromeckém podřečí, vz List.
fil. 1894. 92. — P od násl. b se neměkčí. Cf.
Gb. II. ml. L 419. — P se přisouvá. Vz mpn,
mpt, mpl, mps a Gb. H. ml. I. 420. Z města
Lippý. V. Kal. 106. — P se odsouvá ze sku-
pin pn, ps, pt. Vz tyto a Gb. H. ml. I. 420..
421. V již. Cech. Vz Dšk. Jihč. I. 23. Kde
ak ale (kde pak ale)! Zábř. Brt. D. II. 129. —
p psávalo se: p, pp, p. Vz Gb. H. ml. I. 411.
nn., 417. — p v již. Čech. Cf. Dšk. Jihč. I. 21.

Pa =pak. Do pa je to tady? Dšk. Jihč. I.

Pába, y, m., z Fabian. Kbrl. Sp. 15.

Pabásnění, n., Nachdichtung, f. Kub. Rol.
12.

Pabásniti co. Vlč. Bás. 13. Cf. předcház.

Paběn, a, m., z Fabian. Mus. 1894. 117.

Pabian, a, m., z Fabian. Gb. H. ml. I. 441.

Pablána, y, i. Hlav. Obrz. 20.

Pabók, a, m. = pabúk, pavouk. Kunšt. Brt.
D. II. 234.

Pabučinář, e, m. = pabók. Kunšt. Brt,
D. II. 234.

Pabza, y, f. = pavza, pabuza. Kunšt. Brt.
D. II. 231., 445.

1. Pac. 15 paců = 1 zl. Snm. I. 586. —
P. = křížek na krk jako zdoba. Wtr. Krj.
I. 183.

Pácaly = nějaké jídlo. Slov. Čes. 1. V. 251.,
Phľd. 1896. 44.

Páce, e, pácovina, y, f. = hlína promí-
chaná slamou a plevami (při stavbách). Slez.
NZ. IV. 8.

Pacientka, y, f. Schb. Nád. 48.

Packár, u, m. = pleskačka. Phľd. 1895. 75.

Paclák, u, m. = hrnec něj.? XVI. stol.
NZ. IV. 310.

Paclíř, e, m. = kdo se pokouší dělati lec-
jaké věci z rozličných řemesel, bratr všeuměl.
Kotk. 112.

Pácnout po kom = uhoditi. Kld. IV. 210.

Pácovina, vz předcház. Páce.

Pacmati se. Vléci se. U Žleb. NZ. III. 615.

Pačať. Nohavice pačały na łýtkóch = byly
napjaty. Val. Brt. D. II. 359.

Pačesy = vlasy ustřižené přes čelo rovně
a vzadu urovnané od ucha k uchu. Wtr. Krj.
I. 413.

Páčiti. Páčijó sa mu koně = zastavili se,
zpínají se a nechtějí dále. Han. Brt. D. II.
359.

Pačkať sa. Phľd. XII. 368.

Páčlivosť. Cf. List. fil. 1896. 156.