309

Deut. 29. 23. (Gb. H. ml. I. 206.). Ba práv
= právě. Zďár. Brt. D. II. 260.

Pravák, a, m. = tkadlec pracující na pravé
straně, je-li dílo širší; opak levák. Vz NZ.
VI. 80.

Pravda, Wahrheit. Významy vz v Dob.
Dur. 369. Já su od pravdy (mluvím pravdu).
Brt. D. II. 287. P. závisť plodí; Bývá bit, kdo
s pravdou chodí. NZ. IV. 402. Hnivá še —
nemá p-dy; Kedz p. prepadne, to še nepre-
padne. Phľd. 1895. 187., 188. P. zůstává. Břez.
Font. V. 330. Faleš do tmy zachodí, p. na
světlo vychodí; Toč pravdum jak toč, p. zo-
staně pravdum; Dyby každý pravdu kryl,
dávno by svět peklem byl. Mor. NZ. V. 542.
P. je vždycky zdrava. Alf. 48. Kdo pravdu
holou také platil by ? Bráb. 108. Pravda, jako
Bůh na nebi. Us. P. horká, ale zdravá; Taká
p. (to je) jako v koši voda; P. nepozná ohľady.
Phľd. 1893. 698., 1894. 441., 512. Povědouce
sobe pravdu, buďme předce přátelé. Bl. Gr.
316. Rádi lidé z pravdy se ježí. Arch. XIV.
358. Za pravdu to říci mohu, že ... Půh. VI.
14. — P. = právo. Nie to je p., čo je p.,
ale čo páni chcú, to je p.; P. je taká, jakú
páni spravia; Bola vraj dávno na svete p.,
ale ju vraj ševci roztrhali (tí, čo p-du jako
. kožu naťahajú). Phľd. 1893. 567. P. krupinská,
prenčovská (v Krupine, v Prenčove platná).
Ib. 627. A kdo rozhodne, který pravdu má:
zda ten, kdo silou, jež se probouzí, do nového
vstupuje života, aneb ten, kdo s mozkem po-
lou zetlelým již z něho kráčí ven. Bráb. 134.
P-du si hledal. Phľd. 1894. 372. — P. = spra-
vedlnost, soud. Bibl. Mat. 3. 15. (justitia). Už
je na pravdě boží = už umřel. Us. Phľd.
1894. 372. Pojdú na pravdu = pred súd; Po
pravde = spravedlivě. Ib. Zemřelí sú už na
pravde, živí ešče na krivde. Ib. 1892. 697.—
P. = sice. Holíč. Phľd. 1895. 438.

Pravdice, e, f. Změtenci, nedosahujíce
nejmenšie p-ce s pohany. Chč. S. 40.

Pravdocit, u, m. Ztk. 70. (3. vyd.).

Pravdolibec, bce, m. Ztk. 3. (3. vyd.).

Pravdomil, a, m. Kká. Puš. 11.

Pravdový. P. farár. Phľd. 1895. 352.

Pravěštec, štce, m. Zvič. Mlt. 51.

Pravit si = mysliti si. Dycky sem si pra-
vil, že při tom něco zaženu (vydělám); Jak
se mu praví (jaké mu jméno)? Brt. D. II. 371.

Pravná, é, f., míst. jm. na Slov. Phľd. XII.
70.

Právničiti. Vlč. Lit. 97.

Pravnitřek, třku, m. P. hmoty. Am. Orb.
10.

Pravnitřní pořádek věcí. Am. Orb. 10.

Pravnúčenca = pravnučka. Phľd. 1895.
231.

Právo. Práva a zřízení zemská. S trpkou
ironií proměněno v: Žravá hryzení zemská n.
Dravá šizení zemská. Kom. Lab. 16. 9. Kde
je málo, sám kráľ tratí právo. Mor. NZ. V.
542. — P. = soud. Našlo p. Počkaj, ty mly-
nářka, pôjdeš ty do práva. Nár. pís. Vz Phľd.
1893. 627.

Pravočešství, n. Osv. 1896. 461.

Pravokrevný. P. letora (člověka červe-
ného v lících). 1440. Mus. fil. 1896. 266.

Právomocenský. P. výbor. Phľd. XII. 461.

Pravonárodný. P. duch. NZ. II. 704.

Pravopis. P. nynější = opravený p. Hu-
sův a bratrský. Vz Gb. H. ml. I. 15.

Právorovnosť, i, f. Ztk. 99. (3. vyd.)

Pravosúdí, n., Rechtspflege, f. Phľd. XII.
452., 311.

Pravosúdny. P. záležitosti. Phľd. 1895.
350.

Pravota, y, f. = soud, pře. Phľd. 1895.
425. Hrdelná p. Phľd. XII. 689. On se p-ty
bál. NZ. IV. 413.

Pravotně. P. s někým zacházeti = spra-
vedlivě. Zl. Jg. 68.

Pravovazně. Trámy p. položené = tvoří-li
lícné plochy jednu rovinu směrem v levo nebo
v pravo. Vz Ott. VIII. 1.

Pravoverne něčemu učiti. Hus. (Vlč. Lit.
102.).

Pravúra, y, f. (cizí). Neděłaj takovéj p-ry
(nebuď tak zlý)! Zlín. Brt. D. II. 518.

Pravý. Ten práv jest a křivdy v něm není.
Ev. víd. 63. Joh. 7. 18. Aby jemu na týž čas
před pány práv byl. Půh. V. 153. Jedni dru-
hým aby musili právi býti v učiněnie křivdy
podle nálezu pravdy královské a městské.
Chč. S. 133.

Prázdeň. O strč. skláň. cf. Gb. Km. -i. 23.

Prázdniti co. Chč. S. 285. Luka p. =
čistiti. Čes. 1. V. 328. — Celý den prázdníce
(zahálejíce). Ev. seit. 14. Mat. 20. 6.

Prázdnohlavec, vce, m. Nár. list, 1896.
č. 64. feuill.

Prázdnost', i, f. = zahálka. P-sti se cho-
vati (stříci). Hus. (List. fil. 1896. 71.). Po-
něvadž p. nepřítelkyní jest duše a mátě a
chůva hříchů. XVI. stol. Wtr. Živ. c. 776.

Prázdnotisk, u, m., Blanket. Hlasy z vých.
Cech. 19./5. 1893.

Prázdný. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I.
33. Stál prázden. Hus. P. 31. b. S prázdnou
nádobou niekoho predísť nie je dobré. Phľd.
1894. 133. Tak jsú jeho přerádi s očí prázdni.
Chč, S. 129. Kvituji ho z toho a mocně prázdna
činím. Arch. XIV. 74., 76. aj. -- P. deň =
není-li ani starého ani nového měsíce. Slez.
NZ. VI. 38.

Práznovati m. prázdnovati, d odsuto. Tisk
díla práznuje (stojí). Šf. (Mtc. 1895. 297.).

Práznovce, obec v Nitran. Phľd. XII. 337.

Prázný m. prázdný, d odsuto. Pastr. L. 147.

Pražačka, y, f., novotvar od Pražák, za
strč. Pražka. List. fil. 1895. 77.

Praženica, e, f. = pražená polívka. Phľd.
1894. 360.

Praženka, y, f. P. = prosná kaše s mou-
kou upražená. Hranice. Brt. D. II. 481. —
P. = šiška atd. K Vck. přidej: Val. I. 23.

Pražený. P. dřevo. Vz Ott. VIII. 14. a.

Pražina. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 83.

Pražiti. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 83.

Pražítko. P. kávové, Kaffeebrenner, m. Jeř.

Pražma, y, f.= pražené a mleté klásky
přede žněmi v čas nouze. Čeká na to jak na
pražmu. Záp. Mor. Brt. D. II. 481.

Prcálista, y, m., pi. -sté— kdo s ženskými
mnoho tělesně obcuje, Fickel, m. Sterz. I. 918.

Prcavka, y, f. = slíva. ČT. Tkč.

Prclík, u, m. P. u vozu = hák, na němž
visí váhy. Brt. D. II. 445.

Prča, e, f. = pryčna v žaláři. Brt. D. II.
518. (cizí).