310

Prcek, čka, m., riečka v Liptovsku. Phľd.
XII. 74., 551.

Prčice. Je v Prčicích. Cf. Laprdon (3. dod.).
Čern. Př. 20.

Prd. Mluvíš, jako když prd osolí. ČT. Tkč.

Prdel. Má p. v kalupu (špatně se mu vede).
ČT. Tkč.

Prdelačka, y, f. = polévka z vyvařených
jitrnic a jelit. Cf. Trdelnice 2). Mor. Glos.

Prdelnice, e, f., vz Trdelnice 2), Prdelačka.

Prďoklásek, ska, m., z: prvoklásek (žák
první třídy). Us.

Pre = pro. Slov. Pastr. L. 61.

2. Pře. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 78.
Text písničky neuměle složený je — víc než
půl pře pryč. Bl. Gr. 357.

Pře-. Předpona pře- někdy se odlučuje od
svého adjektiva. Pře můj milý Bože! Brt. D.
II. 284.

Prebendák, a, m. — kdo má prebendu.
Tov. (Vlč. Lit. 210).

Přeběračka, přebírka, y, f. = přístroj
k nabírání výkresů, Einlesebrettchen, -gestell,
n., Sterz. I. 765.

Přebíhat se. Kráva se p-la = po druhé
běhala. Brt. D. II. 371.

Přebírka, vz Přeběracka,

Přebitý. Liška, šelma p-tá. Phľd. XII. 721.
Svatem p. = prošlý, zkušený. Phľd. 1895. 295.

Přeboleti. To vše již p-lo (přestalo boleti).
Šml. VII. 68., Phl'd. 1896. 200.

Přebrati. Keď ju p-li = vzkřísili. Phľd.
1894. 34. Podával vody preberat chlapce (omý-
vati, křísiti). Phl'd. 1895. 53.

Přebratý = vzkříšený. Z omráčenia p.
chlapček. Phľd. 1895. 53.

Přebříditi někomu něco = proti němu
něco zaviniti. Laš. Brt. D. II. 371.

Přebřísti. Beránek ji (řeku) przebrzde.
Št. Uč. 78. a.

Přebujněti. Roh (druh čepce) přestal, když
přebujněl. Wtr. Krj. I. 80..

Přebytky při propůjčování dolů = pole,
která mají neobmezenou hloubku, avšak ve
vodorovném průmětu nejsou vázána ani urči-
tvm geometrickým tvarem ani určitou výmě-
rou. Ott. XL (horn.).

Přebyvač. P. města. Chč. S. 232.

Přece. Cf. Gb. H. ml. I. 206., 407.

Přecitník, a, m. = kdo má cit příliš vy-
vinutý. Am. Orb. 52.

Přecitnosť, i, f. = přílišné vyvinutí citu.
Am. Orb. 52.

Přěcka, vz Přazka, Přezka, Gb. II. ml. I.
54.

Preclík, z něm. Bretzel a to z vl. braccia-
letto, lat. brachiale náramek. čern. Př. 62.

Preč m. pryč, inepte mor. Bl. Gr. 278.

Přečin, u, přečinek, nku, m. = přihrádka,
přítruhlík. Z p-nku skrine vytiahla zrkadielko.
Phl'd. XII. 270.

Přečný = příčný. To město má dvanáct
ulic na dél města krom jiných přečných a
stranných (postranních). Kabt. 23.

Před. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 27.
Z před se d odsouvá: prestavenej, prevčírem
m. představený atd. Dšk. Jihč. I. 17. Voka-
lisace předložky před v Háj. Herb. (1562.) a
V. Kal. bist. (1578.). Vz List. fil. 1894. 203.,

204. Vybral sa do města pred pánov. Phľd.
1896. 257.

Předák, a, m., choragus, předtanečník.
Lomn. (Zbrt. Tan. 134.). — P. důlní, Vor-
häuer. Ott. XL 607. b.

Předběhač, e, m. P. vozuov, Vorläufer,
m. Chč. S. 202. Cf. Předběha, Předběhoun.

Předběhoun. Fossilní p. koně (vyhynulý
dřívější kůň), Vorfahre. Stč. P. př. 132.

Predbežník, u, m. = druh koláče. Phl'd.
1895. 588.

Predbošačka, y, f., kraj na Slov. Phľd.
XII. 652.

Předce, přece, dc v c. Gb. H. ml. I. 407.,
491.

Preddatek, tku, m. = závdavek. Phľd.
1895. 462.

Předdeštní. P. dusno. Světz. 1894. 531.

Předěj, kompar. přísl. napřed. Hodiny idú
p. Val. Brt. D. II. 371. Cf. Přeději.

1. Předek. Mlynáři domácí předkem (na-
před) mleli. 1525. Mtc. 1896. 130.

Předěl. P. horstva. Mus. 1893. 458.

Předeno. Hádanka o p-nu. Vz NZ. III.
37. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 107., List,
fil. 1896. 158. (předu).

Předhorský. P. revír. Nár. list. 1893. č.
277. 5.

Předhrada. XVI. stol. Cel. Pr. m. I. 78.

Předhrudí, n. J. Kliment: Češ. brouci.

Předchodce. 1418. Hymn. (List. fil. 1895.
217.).

Předchůdkyně. Osv. 1896. 798.

Přediv, u, m. = veliký div. Čern. Cenci.
112.

Predizba. Phľd. 1893. 744.

Předkajutí, n., Portál, n. Sterz. II. 568.

Předkánka, y, f. = květovaná pentle
z předu hlavy před kánkou při pentlení ne-
věsty. NZ. IV. 431. Pentle na hładění. Brt.
D. II. 465.

Předkladce, e, m, P. výmluvností božích.
Bl. Gr. 116.

Předkupný. P. právo. Čel. Pr. m. I. 643.

Předledový. P. období. Mtc. 1895. 28.

Předli, f. = pradlí. Cf. Gb. Km. -a. 34.

Předlíceň, cné, f. — štít baštový, Facen-
schirm. Sterz. I. 870.

Předložiti. Tato Boha p-la (Bohu před-
nost dala, deum praetulit). 1418. List. fil. 1896.
103.

Předložka. P-žky, po nichž se samohláska
v násloví dlouží. Vz Gb. H. ml. I. 235. Vo-
kalisování předložek před br-, bř-, dl-, dr-,
dř-, dv-, h-, ch-, k-, m-, p-, sa-, se-, si-, sk-,
sl-, sm-, so-, sta-, sti-, sto-, str-, stu-, sty-,
sú-, sv-, sy-, š-, t-, v-, z-, ž-. Vz Gb. II. ml.
I. 182.—185. P-ky vlastní a nevlastní. Vz Mus.
fil. I. 325. nn. — P. ke kamnům, Ofentasse,
f. Jeř.

Předložkový. P. pády. Vz Brt. D. II. 287.

Předlubí. P. lodi. Ml. Hüb. 17.

Předmésti. Ne aby předmítali: Já tam
nepůjdu. 1725. NZ. II. 658.

Předměšťák, a, m. Čel. Pr. m. II. 274. a j.

Předmětorealní objev. Ztk. 36. (3. vyd.).

Předmluvní. P. čásť. Seyk. Ruk. 262.

Přednášeč, e, m., kdo o něčem mluví. Mus.
1893. 458.

Přední = dřívější. Toho se nám od jiných