331

Putr, u, m., putra, y, f. = máslo stlučené;
máslo = šmalc. Chléb s putrem, šišky s má-
slem. Mor. Brt. D. II. 518.

Putra, y, f. = putyra? Tři putry másla,
(pošli). Kat. z Žer. I. 19., 47.

Putřiéka, y, f. = čačky, stříbrňák, po-
tentilla anserina, rostl. Brt. D. II. 506.

Putrový. P. máslo = neprevarené. P. a
prepustené máslo. Kat. z Žer. II. 111.

Putum = potom. Brt. D. II. 221.

Putumke = potom. Tišn. Brt. D. II. 198.

Putym = potom. Brt, D. II. 221.

Putynky = hrušky. NZ. V. 58tí.

Putyra = nádoba atd. Phľd. 1893. 763.

Puva, y, f. = výr. Slez. Brt, D. II. 496.

Půvalkový. P. strop = z kulatých, při-
sekaných trámů (z půvalků, půvalů). Ott. VIII.
8. a., NZ. II. 572., 648. P. podlaha v perně.
NZ. III. 398. Cf. Povalový.

Původ, f. Zase proti tomu původ pravila
(= žalobkyně). Arch. XIII. 141.

Původa, y, m. = původce. Na Žďársku.
Seyk. Ruk. 54.

Původojevný, genetisch. Krok 1896. 83.
Nz.

Půzalka. Cf. Barka (3. dod.). Na kvetnú
nedeľu svätia sa p-lky. Phľd. 1894. 131.

Púza, maňa = lichotivá přímluva ke koč-
ce. Slov. Zátur.

Půzednice = silné stavební dříví; trám
ležící na podélné straně zdi; přes něj kladou
se příční trámy opírající celý krov. NZ. II.
646., IV. 207.

Púzník, u, m., vz Táhlo (3. dod.).

Pyaemický. P. tvar. Čas. čes. lék. 1888.
54.

Pyčka, y, f. Baňatá p. na destillování vod.
Wtr. St. Pr. 26.

Pych, u, m., o pův. slova cf. Gb. H. ml.
I. 75.

Pýcha, o pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 75.
P. má enem jednu nohu; jak ju zláme, němá
žádné. Brušp. Hledíková.

Pýchati = pohrdati. P-li jinými. Ev. seit.
32. Luc. 18. 9. — P. = dýmati. Hory pý-
chajú. Brt. D. II. VI.

Pýchavka, P. houba, místy: mužíkovo
tabáček. Us. Čl. Cf. Tabák čertí (3. dod.). Je
jako pejchavka (prchlivý, hned vybuchne).
Nár. list. 1894. č. 169. odp. feuill.

Pykytylykytyšvonc, e, m. Kdo na Do-
mažl. o svatodušních svátcích na boží hod
ráno na určenou pastvu své stádo první při-
žene, je králem, kdo poslední, je p-ncem. Vz
NZ. IV. 492.

Pylinka, y, f. Jasnomrazivá p. Am. Orb. 4.

Pylný m. plný. Val. Brt. D. I. 162.

Pyocyailin, u, m., extrakt z ,bacillus pyo-
cyaneus'. Vstnk. III. 271.

Pyogenně. P. někde fungovati. Vstnk. II.
500.

Pyogenní. P. vlastnosti bacilla tyfového;
P. kokkus. Vstnk. II. 500.

Pyohaemie, e, f. = hnisokrevnosf. Dhnl.
exc.

Pýř. Toho člověka se zbavit těžko jest jako
pejře v zahradě i na poli. Nár. list. 1894.
č. 169. odp. feuill. Kdo chce péř vyplenit,
nechť voře pole v pátek vodpoledňa. Heršpice.
Rous.

Pyrocinchonový. P. kyselina. Vstnk. III.
250.

Pyrogallat, u, m. Alkalický p. Vstnk. IV.
124.

Pyrogenní. P. vlastnosť (horko tvořící).
Ott. XI. 573. a.

Pyrolevulový. P. kyselina. Vstnk. IV. 118.

Pyrometr. P. akustický, optický, thermo-
elektrický. Vstnk. III. 281., 303.

Pyrrolin, u, m., v lučbě. Vstnk. IV. 1.

Pysk. To má čižmár v zisku, čo natiahne
v pysku. Slov. Zátur.

Pyskáč, e, m., orectochilus, brouk. P.
vlnatý, o. villosus. Vz Klim. 108.

Pyskatý. V II. díle 1267. a. oprav ,dvě
ušty' v: dva ušty. Cf. Ušet.

Pyskejř, e, m. = pryskýř. Dšk. Jihč. I. 9.

Pyščury, m. = veliké pysky. Jevíčko. Brt.
D. II. 376.

Pýšiti sa čím. Phľd. 1893. 751. aj. často.
P-šil se v královských šatech. Kld. III. 33.

Pyšnica, e, f., rostl., vz Karafiat (3. dod.).

Pyšník. O tomto slově praví Bl. Gr. 322.,
že jest to vox inepta.

Pyšný. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 75.
Pyšnému chlapu mořo po kolena. Slez. Nov.
Př. 98. Pyšní vypovídají se z Nekoře přes
Hrdoltice do Nižovic. NZ. III. 229.

Pyšťok. P-ky si na ručníkoch na bok na-
pravia. Pdľd. 1895. 450. Cf. Pyštěk.

Pytac = řečník při svatbě. Slov. Ces. 1.
V. 244.

Pytel, sthněm. biutel. Gb. H. ml. I. 424.
Pravil, že jest (těmi slovy) také přes p. bit
(že také naň padala). Bl. Gr. 291. Má ho
v pytli (už ho získal a p.). Nov. Př. 615.

Pytlatý. P. kalhoty (široké). Wtr. Krj. I.
354.

Pytlomyš, geomys. Vz Ott. X. 36.

Pytlový. P. čtvrtek = po středě popeleční.
Jihočes. NZ. V. 588.

Pyzmejzl, u, m. Sukně podšitá p-zlem.
XV. stol. Wtr. Krj. I. 119.

Pzdieti v. bzdieti. Vz Gb. H. ml. I. 324.

R, Ř.

R původní. Vz Gb. H. ml. I. 302. Praslo-
vanské r, ŕ. Ib. 307. Souhl. r a její povaha.
Ib. 327. nn. — R se psalo literou r, někdy rr:
porr m. por, Háj. Herb. 147. a., berr. MV.
(cf. Gb. ib. 328.). — R se sykavkou mísí se
v ř: dvorky. Pass., G-j. ib. 343. — R se mění

v 1: alkýř, alcipřěst, Gb. ib. 350., beltram,
šlotýř, planýř m. pranýř, pliskýř m. pryskýř,
lorejs atd., vz List. fil. 1893. 466.; u Litovl.,
Konic, Jevíčka: kolér (kurýr); v Brň.: falář;
v Kunst.: falář, lichtář, Brt. D. II. 112., 165.,
232.; na Slov. stríblo, popelvál, Pastr. L. 141.;