332

v ř, když následující samohláska jest praejo-
tovaná nebo následuje v téže slabice i: po-
kora — pokoře — pokořiti; výjimky v mor.
udeřiti a vari, varíte, cf. Gb. H. ml. I. 337.;
u Litovle, Konic, Jevíč., Kroměř. ve slovech:
modřat se, větřat, netopéř, řemlice jako na
Val. a mor. Slov. Brt. D. I. 14., II. 16., 112.
Na Slov. se r z pravidla neměkčí. Pastr. L.
129.; v d: kladynet. Mor. Kruml. Brt. D. II.
207. — R cizí zůstává, ale někdy se mění
v ř: regula — řehole. Gb. ib. 352. — R a
I přesmykují se v témž slově: leberia m. re-
bellie. Ib. 541. — R se přisouvá: rmut- za
starší mut-, rmoutiti — mútiti, zármutek —
zámutek, rdousiti proti dusiti atd. Ib. 352.
V podřečí olom., prostěj, atd. před příponou
-ný v adj.: dřevěrný, olověrný. Brt. D. II.
69. — R sr odsouvá: bandor v brambor z něm.
Brandenburg, tanistra z Tornister, ib. 353.,
tuť m. rtuť. Háj. Herb. 44. a., 306. a.; hadlák
m. hadrlák, u Litovl., Konic, Jevíčka, Brna,
vz Brt, D. II. 112., 165. — R slabikotvorné
vzniklo z r spojeného s některým jerem: smrt
bylo sbmbrtb; vzniklo z ir, yr, ri, ry, er. Cf.
Srna, sekera, vŕš, vrtel. Gb. ib. 287. Mění se
ver v: haderník, chaterné, Kruml. a Kunšt.,
Brt. D. II. 207., 232., črt — čert, črn — černý;
v ry, ri: hrnec — hrynec, srdce — sridce,
Wrisovici, Gb. ib. 290.; v'ur: vrba — vurba,
potvurzuje, ib. 294.; v ru: teprv — tepruv,
vrčel — vručel, ib. 295., petružel, Brn., vz
Brt. D. II. 165.; v re: krt — kret, Gb. ib.
297.; v ro: drzost — drozost, Gb. Ib. 295.,
kroz; (skrz), Zďár., skroz (skrz), Brn., vz Brt.
D. 11. 248., 165.; v yr: vítyr, cukyr, Žďär.,
Brt. D. II. 248.; v Doudlebsku v-l: umrlý —
umllý, brloh — blloh. Kts. 13. Ve Spišsku ho
není a objevují se místo něho následující
střídnice: cerk, harc, harenc, herdzina, kark,
kerst, merzki, naparstek, smerc, tarch, tverdo,
zarno. Vz Phľd. 1893. 431. V Gemersku na-
opak jest obecné, krátké i dlouhé: vŕba, Ib.
557. — Znění, vokalisování, změny, odsouvání,
přisouvání, dloužení hlásky r v již. Čech. vz
v Dšk. Jihč. I. 7.—10., v (Chromči na Mor.
vz v List, fil. 1894. 88., 89.

Dlouhé r (ŕ) bylo v staročeštině a jest po-
sud v dialektech: kŕmil, vŕczi, sŕňa, vŕšok.
Gb. ib. 287., 300.

Méklcé ŕ je z původního r) nebo změkčením
od násled. i, ě, ie, e (původ.), b a znělo asi
jako rj t. j. r s mírným příhlasem jotovým;
později změnilo se v ř. Gb. ib. 328., 331.

R. Všeliké staré ř je ze staršího ŕ. Gb. ib.
331. Vzniklo někdy na počátku XIII. stol. a
jest pravidlem již od sklonku XIII. stol. Jest
temné ř (rs) a jasné ř (rz). Ib. 329.—330.
Psalo se: rz, rs, rzs, zr, sr, zrs, rzz, rž, rsz,
rzi/. Gb. ib. 328. — Se sykavkou mísí se v ř:
mořský — mořký, císařský — císařký. Gb.
ib. 348. — Rozkládá se v rs: chřtálek —
chrstálek z lat. cartilago. Gb. ib. 349. —
Mění se v š, ž: řebro — žebro, neřkuli —
neškuli, Gb. ib. 350.; v j ve slově jeřucha
v Kadově na Žďár. Brt. D'. II. 248. — V Háj.
Herb, stává často m. r: cedřiš, cinobř, neto-
pýr a naopak: cypřiš, horčice. List. fil. 1894.
211., 212. — R tvrdne: u Malenovic ve sl. kryda
jako v Han., u Kvasic a Kroměř.: kryda,
uderyt, Brt. D. II. 2., 4., 5., 16.; u Bystr.,

Týnce, Litovl., Konic a Jevíčka: oderet, kreda,
73., 93., 112.; u Drahan, Litovic, Brn., Bri-
tova, Černé Hory: hodereť, ale křída, v Tišn.
hodeřit, 101., 105., 165., 185.; ve Vyškov,
oderet, ale křéda, 99.; u Kruml., Kunšt. a
na Zd'ár.: porád, dvírka, uderit, ale místy
i udeřit. 207., 232., 248. — Jeho původ; r
m. ř, ř m. r; ŕ mění se v ž a š, odsouvá se
v již. Čech. Vz Dšk. Jihč. I. 10.—11.

Rabarbara. Léčení jí na Val. Vz Vck.
Val. I. 157.

Rabě m. hrabě, h odsuto. Dšk. Jihč. I. 32.

Rabice m. krabice, h odsuto. Dšk. Jihč.
I 32

Rabíř = raubíř. Vz Věst. op. 1893. 47.
(r. 1774.).

Rabírství = raubířství. Věst. op. 1893.
48. (z r. 1774.).

Rabka, y, f. = rabkyně. Čch. Otr. 47.

Rabkyně. Čch. Otr. 18.

Řablo, a, n., vz Hrblo (3. dod.).

Rabovka, y, f. = lov. Slez. Jíti na r-ku.
NZ. IV. 314.

Rábovský. R. system o svodu robotním či
emfyteut rábovský sestavený od dvorního rady
z Raabu. Vz NZ. III. 138.

Rabunkoš, e, m. = drančíř, rabovač.
Phľd. 1894. 662.

Rabuše, f., pl. = céchy, provázky, oprátky,
kusy lesa na vysekání rozměřené a prodané.
Zábř. Brt. D. II. 376.

Rabyňa, ě, f. = otrokyně. Phľd. 1893.755.

Racajda = neuhlazená ženská. U Žleb.
NZ. II. 614.

Racek. R. chechtavý, xema ridibundum,
místy na Mor.: vlaštovica, rybářka, rybníkářka.
Mtc. 1893. 308. — R. = holub, columba
bubo. Ott. XL 511. b.

Rac = raději. Us. Cf. List. fil. 1895. 319.

Račák, a, m. (Račok) = potok u H. Lhoty
ve Frýdecku. Věst. op. 1893, 12.

Račik = raději. Již. Mor. Nár. list, 1896.
č. 161. odp. feuill.

Ráčiti. Jednoduchého slovesa toho užívá
lid na Mor. jen mluvě s knězem, ale často
složenin. Brt. D. II. 376. Cf. Uráčiti, Vyráčiti. —
se s kým. Phľd. 1895. 358.

Račkovať. Phľd. XII. 470. Cf. Račkati.

Račná, é, f., trať na Vsetínsku. NZ. IV.
272.

Račún, u, m. = pocty, účet. Slov. Phľd.
1895. 256.

Rád. Komp. také: rac, réši, réš. Brt. D.
II. 240. Má ho tak rád, jako holub žitko
(má ho rád), jako koza nůž (nerad). Phľd.
XII. 560. Má ho rád, jako sedláci berní úřad,
jako v patě trn. Šml. VIII. 232., Vck. Val.
I. 108.

Řad = hřada. Jíti na řady, seděti řadem
Brt. D. II. 512. b. — Rad m. hřad = kur-
ník, h odsuto. Dšk. Jihč. I. 32.

Řád, slov. riad. O pův. a tvarech cf. Gb.
H. ml. I. 10b. — Ř. = pořádek. Planému
riadu najlepší osoh vezmeš, keď ho do ohňa
hodíš. Phľd. 1894. 195.

Rada. Dobrá rada, hotová pomoc. Slez.
Nov. Př. 288. — R. zvířat. Vz Vlč. Lit. 266.,
286.

Řadák, a, m. — řadník (3. dod.).