340

Římsa = police na talíře etc Brt. D. II.
436.

Římsovitý. li. polička. NZ. II. 647.

Římsový. Ř, hodiny, Stutzuhr. Ott. XI.
433. b.

Rill a = rýha, žlab. Slov. Zátur.

Řinčivý. Ř. buben. Lerm. II. 46.

Rínog, z Ring. Slov. Pastr. L. 111.

Řiřlavý = žeravý. Brt. D. I. 87.

Řisa, y, f., rostl., vz Žabí tráva (3. dod.).

Říský m. říšský. Pulk. 78. a, (Gb.).

Říšnej = říčný. Dšk. Jihč. I. 45.

Ríšskoradský. Nár. list. 1894. č. 105.

Říšský. Ř. brána v Praze = strahovská.
Nár. list. 1895. č. 314. feuill.

Řiště = hřiště. Dšk. Jihč. I. 32.

Řiť. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 39. Ho-
jení kuří řiti (bradavice). Vz Mtc. 1894. 334.

Řitůvka, y, f. = krátká sláma. Cf. Řiť.
Brt. D. II. 378.

Řivati, vz Řváti. Kráva řive. Jemnice. Brt.
D. II. 267.

Řivnáč, columba palumbus, slove skoro
všeobecně divoký holub; také hřivnáč, krouž-
kový holub (mor.), hrivnák. Mtc. 1893. 307.

Řivnatěnka, y, f., jubaria, rostl. Am. Orb.
93.

Říz, u, m. Jedním řízem něco odbyti =
najednou. Jevíčko. Brt. D. II. 378.

Říza. I viděla dva anděly v řízách sediece.
Ev. víd. Joan. 20. 12. V ev. olom.: v albách.

Řizavý = řežavý. Kruml. Brt. D. II. 210.

Rizeň, vz Ryzeň. Phľd. 1894. 545.

Řizňák, u, m. = řezárna. Brt. D. II. 437.

Řížiť se = žířiti se (svítiti). Kts. 20.,
Dšk. Jihč. I. 10.

rj měnilo se v ŕ a toto dále v ř: moře
z morje. Gb. H. ml. I. 332.

Řkóca = řka. Tišn. Brt. D. II. 197.

rl se mění v dl: Kadlík m. Karlík, pedlík
m. perlík. Vz Gb. H. ml. I. 351.

Rmen, camomilla. 1440. List. til. 1893. 393.

Rmenec, nce, m. = růžica, svatojanské
kvítko, svatýjáne, hořčičná, hulán, veliká
iskerka, Chrysanthemum leuc, rostl. Brt. D.
II. 501.

Rmoutiti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I.
81.

Rmut, u, m. = rum, Schutt, m. Zlín. Brt.
D. II. 379.

-rný: peprný; odchylkou -řný: buřný pů-
sobením substantiva búře, námořní. Gb. H.
ml. I. 336.

Rob. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 36.

Roba. Toto slovo mělo často význam pří-
hany. Vz Mus. 1895. 309. Na záp. Mor.
ho neznají. Brt. D. II. 459. — R. = žena.
Chlop je hlava a r. čapka a bez čapky ně-
može vyjiť; R. při kořalce sedi, krava bidně
hľedi. Nov. Př. 379., 142. Roba chlapovi
pravdy něpovi. Mor. NZ. V. 545.

Robátko, a, n., vz Robě.

Robenec = pachole. Vlúdiece r-nce neb
děvečku do svých zákonuov. Chč. S. 259., Arch.
XIV. 444. Staří Čechové říkali r., moravští
sedláci: chlapec. Bl. Gr. 174. — R. = učen-

ník. Cf. Přínoza (3. dod.). — R. v prengadě
= dělník. XV. stol. Čel. Pr. m. II. 380.

Róbenica, e, f. = chalupa ze dřeva ro-
bená. Záp. Mor. Brt. D. II. 432.

Robín, a, m. = Robert. Hledík.

Robině (robynye) = roba. Ž. pod. (Mus.
1895. 308.).

Robínek, nka, m. = mládenec. Bl. Gr.
174. tohoto slova neschvaluje.

Robiti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 36.
Kubo robí, Kubo jie. Slov. Nov. Př. 130. —
jak. Jak budeš r., tak budeš meť; Růb, jak
se da a ni, jak se zda. Slez. Nov. Př. 130.,
134. — co. Zpivaj, co umiš, rob, co možeš.
Mor. NZ. V. 541.

Robota. Cf. NZ. III. 216. a dřívější člá-
nek. — R. = práce. Kde je r., tam je do-
brota; R. smrdí; Jesť jem, vypiť vypijem, len
chuti do r-ty žiadnej nemám. Phľd. 1892. 254.,
1893. 155., 1894. 443. Ký je to čert za robota,
jedna čižma, druhá bôta! Slov. Zátur. Něhleď
na lačnotu, ene na robotu; Kdo roboty něhledi,
po tym nikdo nědědi; Roboty do lichoty, do
soboty (pořád dost). Slez. Nov. Př. 131., 139.,
631. Dobrá robota, milá sobota (výplata v so-
botu): Něměla baba roboty, kupila si praśa.
Mor. NZ. V. 542. — R. panská. Stojí o mo-
dlení jako sedlák o robotu a děti o metlu.
Lomn. (Wtr. Živ. c. II. 931.).

Robotěz. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 114.

Robotnice. Ancilla. R. boží. Ev. seit. 3.
L. 1. 37. Jinde dle Vondraks Spuren 13. roba.

Robotný. R. sluha. Chč. m. s. III. 26.

Robotýrský. R. buben. 1750. Nár. list.
1895. č. 31. odp.

Robousy m. Roboúsy. Čern. Př. 35. Cf.
Rakoúsy (3. dod.).

Rocoška m. rozsoška. Dšk. Jihč. I. 38.

Ročiak, a, m. = kdo chodí za rok jednou
n. dvakrát do kostela. Phľd. 1895. 215.

Ročitě. Vím to r. = určitě (přesmykn.).
Brň. Brt, D. II. 167.

Ročnice. R, 1895. stá r. Pavla Šafaříka.
Nár. list. 1895. č. 49.

Rod. R. trpný. Testament Erasmem na-
pravený dle Bl. Gr. 113. špatně m.: od Erasma,
pravíť: trupská phrasis, ad personas non qua-
drat. 114. Poznán bohem adhuc saeculo XV.
viguit, nam lego: klášter založen králem Ja-
nem pro: od krále Jana, Dob. Dur. 91. Vždy
třtinou od větru klácenou býti ho znamenám.
Arch. XIV. 360.

Rodič. Kdo svojho rodiča povliekol pred
prah, toho vlastné deti povlečú za záhumní.
Slov. Zátur. Ani u vlastních r-čov mu nebolo
lepšie. Slov. Nov. Př. 623.

Rodiciť sa = pokládati se za příbuzné.
Oni boli nevlastná sestra môjho tatíčka. Ale
keď tak ostali bez všetkého a môj tatíčko
predsa mali dačo po matke, nuž sa ani veľmi
nerodičili. Phľd. XIII. 257.

Rodicství, n., Eiterschaft, f. Sterz. I. 795.

Rodina. Popis mor. r-ny. Vz Brt. D. II.
457. R. = obyč. vzdálenější příbuzenstvo:
strýc, teta, bratranec, švagr, kmotr a p. Il>.
Nájvekšá rodzina najvekší hnev. Šariš. Phľd.
1895. 377.

Rodoľub, a, m. = milovník svého rodu,
kmene. Phľd. 1893. 242.