352

S původní. Vz Gb. H. ml. 1. 300. Staro-
slovanské «y. Ib. 315. — S se psalo: z: zu-
zed (súsěd); zz: klazz; /, s (toto více na
konci): k fobye, dnes; fz: ciefzarzowftwo; fzz:
trzafzzl; ff: z leffa; sf: masfo; v pravopise
Husově s, novoč. s. Yz ib. 475. Zdvojené ss
. často v Háj. Herb.: masso, massný, vesselí.
26. b., 161. a., 303. (List. fil. 1894. 297.)
V některých nářečích mor. vyslovuje se jako
ss: do lessa. Brt. D I 27. Místo s čítame
ve staročes. spisech gs: kamž gfie (= se) jim
bude zdáti. Mill. 4b. a. Czo jse mluvij. Chč.
P. 142. (Yz Gb. H. ml. I. 476.). — S se mění
a) v c: cichravo (Nechvalín), vyct v Kunštátu
a v okolí, v adj. na -ský (moravckej, panckyj,
pancky, ve Žďársku, Jemnicku, v Dačicku
a Telči). Vz Brt.D. II. 148., 210., 250., 269.,
279.; b) v ch: chcát, chcípat, Gb. H. ml. I.
480., šuch (šos. v Tišňovsku), chcipnót (v mor.
Kruml. a okolí), Brt. D. II. 187., 210.; cf. Jag.
Arch. XVI. 3. 4. Heft 368. nn., hl. str. 384.;

c) v j: před sykavkou: proj za nás m. pros.
Na mor. Kruml. a jinde. Brt. D. II. 210., 279.:

d) měkne v š: šočovice, šršeň, ve skupinách
šli z sli, št z st, šv z sv, šm z sm, šic z sk, vz
tyto skupeniny, Gb. H. ml. I. 480. nn.; šahat
m. sahati, v mor. Kruml. a v okolí, šahat, v im-
perat, pros, noš m. pros, nos, na Zďársku,
mušet m. musiti atd., v Jemnicku, Brt. D. II.
210., 250., 269., šahat, mušet, proš, noš atd.,
v Dačicku a Telči, Brt. D. II. 279. V š se
mění také ve Spišskú: šerp, šedlo. Vz Phľd.

1893. 432. V Háj. Herb. a V. Kal. měnívá se
v š a) ve skup. sk: poskvrna, Háj. Herb. 63. a.;
škřemení, 90. b., skřínka, 58. b., poškvrniti,
V. Kal. 273. a,, škřipec, 168., škotský, 2.; ve
skup. sl: okršlek, Y. Kal. 214.: ve skup. sp:
nyšpule, Háj. Herb. 7i. b., Hyšpanie, Y. Kal.
121.; ve skup. st: puština, Háj. Herb. 14. a.,
Štefan. Y. Kal. 75. a j. Cf. List. fil. 1894.
292. Lešák, vlašeničko. Háj. Herb. 22. b.,
1. b. S a z v Háj. Herb, a Y. Kal. často se
zaměňují a matou. Vz List. fil. 1894. 291.
Na mor. Kruml. a v okolí mění se s jako na
Zlinsku. Cf. Brt. II. 14.—17. Jak se mění
v chromečském podřečí, o tom vz List. fil.

1894. 96. Y již. Cech. mění se s v z, c, č, ž,
v, k, ch, j. Vz Dšk. Jihč. I. 38.—41. — Cizí
S zůstává: soumar, sak, stoupa, nebo mění se
a) v š: šafrán, šalvěj, b) v ž: žehnati (sig-
nare), žengle. strhněm. sěnkel, Gb. H. ml. I.
485., Eožmberk. V. Kal. 2. 227. a j. — S se
vsouvá, vz skupiny: bst, lest, skr, skř, str,
stř, čst, est, esk a Gb. H. ml. I. 487.; ve slově
střenák, v Tišňově. Brt. D. II. 148., 187. Vody
sstekly. V. Kal. 156. Cf. Dšk. Jihč, I. 38. až
41. — S se sesouvá, vysouvá. Yz skr, skr,
stř a po různu jinde. Vz Gb. H. ml. I. 489.
Ve slově třílet (v Zábřešsku), ve slově krz m.
skrze (v Tišnovsku a Kunštátsku), třelec,
třevo atd. (v Dačicku a Telči). Brt. D. II. 130.,
187., 234., 279. Třečkovati. Háj. Herb. 333. a.
Cf. Dšk. Jihč. I. 38.—41. — Slova v s vy-

zvukující sklánějí se na Mor. dle vzorů měk-
kých: po hlasi, na ocasi, v prosi. Cf. Brt. D.
II. 6., 19. — S m. jsi kam se klade a. ke
kterým slovům se připojuje, o tom vz Bl. Gr.
104. — Měkké é bylo v jazyku starém a jest
posud dialekt, v češtině nové, hlavně v náře-
čích východních. Vz. Gb. H. ml. I. 469., 475.,
478., 476. V již. Čech. mění se ś v s a š. Cf.
Dšk. Jihč. I. 38.

S předložka. O vokalisaci předložky s v Háj.
Herb, a V. Kal. vz List, fil. 1894. 203., 204.

-sa. Subst. na -sa sklánějí se na Mor. dle
vzorů měkkých: kose (pl.)- Vz Brt. D. II. 6.

Sábati = sápati. Kotk. 72.

Sabbatale, e, n. sabbatales, u, m. = so-
botáles. Kutn. šk. 61. S. dostával učitel každou
sobotu. Hrš. Nách. I. 411.

Sabinský = Kar. Sabina. List, fil. 1894.
422.

Sad. O původu slova cf. Gb. II. ml. I. 87.

Saďa — sázka, sádka, prostírka, posad,
snopy na mlatě k mlácení rozložené. Brt, D
II. 438.

Sadec, eupatorium. Cf. Ott. VIII. 816.

Sádek, dku, m. = záhon bramborů a p.
před vinohradem. Brt D. II. 440.

Sádelný. S. tvář = tučná. Světz. 1895 39.

Sadílek. Kdyby (v takových špinavých pe-
řinách) některý náš lithomyský (litomyšlský)
s. asi teyden políhati měl, že by mu se to
zošklivilo. 1640. Mus I894. 134. '

Saditi. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 87.
S. co po zahradách. Háj. Herb. 16. b.

Sádka, cf. Sad'a (3. dod.). —S. = podnět
k mrzutosti, k hádce (Jevíčko). Brt. D.. II.
382. — S. = sázka. S. je hotova. Kld. III. 191.

Sádlec, dlce, m., Margarinsäure. Am. Orb.
69.

Sádlisko. Mýto z s-ka, z poltu slanin atd.
1520. Mtc.1894. 61.

Sádlo = tuk tužší konsistence než olej;
olej = tekutý tuk; lůj = tuk tíže tavitelný,
pevný. Vstnk. IV. 144. Pálí ho s. (neposeda).
NZ. V. 541.

Sadmo. Posypati! (koni) prachem s. 1440.
Mus. fil. 1896. 268.

Sadnúti, sednouti; strč. sadnúť, mor. sa-
dnúc (u Hrozenkova). Vz Gb. H. ml. I. 108.

Sadový. S. mák = setý (proti planému).
Záp. Mor. Brt. D. II. 382. S. dříví (stromy).
Půh. IV. 174. S. dvéře. Ruk. olom. Dob. Dur.
85.

Sadrapák, z fr. satrappe = sluha, pod-
daný. Čern. Př. 85.

Saflan. Výroba s-nu. Vz KP. VI. 684.

Safranin. Krvinky s-nem zbarvené. Hlav.
Obrz. 21.

Safranofilní. S. jádro. Hlav. Obrz. 21.

Safrol, u, m., v lučbě. Vstnk. IV. 4.

Sáhnouti. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 54.,
108.

Sáhoširoký. S. nestvůra. Kld. IV. 49.

Sajdák moskevský (zbraň). Arch. XIII. 217.