«366

diti). S. soustava barev = v lad uvedená.
Čes. 1. V. 228.

Slatlič, vosladec, polypodium. Brt. D.. II.
506.

Sladidlo, a, n.: cukr, med, sacharín, dul-
cin. Světz. 1894. 622.

Sladit' komu = lichotiti, Phľd. XII. 711. —
s kým v čem. V tom s otcem nesladil (se
neshodoval). Phľd. 1895. 230.

Sladkastý. S. ton (řeči), Phľd. XIII. 749.

Sladkomandlový. S. sloučenina, Vz Am.
Orb. 67.

Sladkoměška n. škornice, rostl. Vz Ott.
VIII. 668.

Sladkosolný, brackig. Sterz. I. 542.

Sladkotrpký. S. smrť. Quis. Ifig. 41.

Sládkovičov Mart., básník. Vz Phľd. XII.
214.

Sladkovonný. Své s. nitro zpoly rozevřel.
Kald. 38.

Sladkoznivý. S. pramen. Čch. Drob. pov.
50.

Sladkozvučný. S. vodomet. Kká. Puš.
Roz. 45.

Sladkozvuký. S. kukačka. Kald. 63. S.
struna, Čch. Otr. 3., ret. 1b. 52.

Sladký, sladek. Vz Gb. II. ml. I. 164.
O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 35. — S. v bot,
S. list, rumex aquat. Brt. D. II. 507., Mtc.
1894. 336.

Slaďour, u, m., Bleizucker, m. Am. Orb. 67.

Sladoveň, vně, f. 1568. L. posíl. 47. a j.
Místy tam také: sladovna.

Sladovinkář, e, m. = cukrář. XVIII. stol.
Zbrt. Tan. 260.

Sladovničí řemeslo. Arch. XIV. 469.

Slajší = slazší. Vz Gb. H. ml. I. 495.

Slak. Vystavěl slak, jednoduchú drevenú
stenu bez striešky a výše na dobrého chlapa.
Phľd. XII. 203. Ponad slak vkradol sa do
dvora, Phľd. XII. 202. — S., vz Sladec (3. dod.).

Slama, y, f., riečka v Gemeri. Phľd. XII.
338.

Sláma. O pův. slova cf. Krok 1894. 28.,
Gb. H. ml. I. 35. Slámy, pi. Čel. Pr. m. I.
372. Já měl vědět, na ohni že chytne s.!; Je
to nebezpečno nésti vích slámy v ruce se sví-
čkou, když dyší kol větry zlé (býti s hezkou
dívkou někde sám). Vrch. Rol. XXIII.—XXIX.
64., 81. Ta tú slama, padnem na ňu (porúhajú
sa maznavému). Phľd. 1894. 440. Chce mu se
to dělati jako psu slámu jísti (nechce se mu).
Bl. Gr. 296. Krátká s., dlouhé pytle (bude
mnoho zrna). CT. Tkč.

Slámáček, čku, m. = slámeček (násl.).
Světz. 1895. 495. b.

Slámeček, čku m. = slaměný klobouk.
Světz. 1893. 482. a.

Slaměný. Za stara a dialekt, také sla-
mený. Gb. H. ml. I. 199. Lepší s. muž než
hedbávné děti (říkají vdovy). Vck. Val. 1.107.
S. kňaz (při slov. svatbě). Vz Phľd. 1896.121.

Slaminka, y, f. = slaměná rohožka přede
dveřmi na utírání nohou. Slez. NZ. III. 164.

Slámovci = Mikulášenci (ale nikoli Mik.
adamiču). Vz Wtr. Živ. c. I. 293.

Slámyřezák, a, m. Jsou selští s-ci (na-
dávka). Wtr. Živ. c. II. 850.

Sláň. Proplul mořskou sláň. Kub. Rol. 28.
S. moře. Vrch. Rol. L—VI. 72.

Slaná. Vyšná S., děd. v Gemer. Phľd. 1895.
349.

Slanáček, čku, m. = chlebový koláč solí
post/paný. V Brněn. Brt. D. II. 481.

Slanař. XV. a XVI. stol. Vz Hrš. Nách.

I. 465.

Slané. Nižné S. na Slov. Phľd. 1895. 439.
Slaní m. stlaníi, t vysuto. IJ Zábř. Brt. D.

II. 128.

Slanica, e. f., hora ve Frýdecku. Věst.
opav. 1894. 17.

Slanice = slaný pramen, důl. Pras. Těš.
63.

Slanička, y, f. = malá popelnice. NZ.
IV. 458. — S. = malá slánka, Salzfässchen,
n. Hrš. Nách. I. 50.

Slaník, u, m. = nádoba na sůl, ale i na
mouku. Chod. NZ. III. 19.

Slanina. So všetkým ideme dolu, jen so
slaninou hore (věšíce ji). Phľd. 1894. 314. To
s. do komína (satira prázdnej reči). Šariš.
Phľd. 1895. 378. — S., vz Schlopec.

Slaniště. 1748. NZ. III. 520. a j.

Słaniť se. ,Co se ti pořád' słaní' ptají se
toho, kdo pořád vodu pije (proč se ti chce
píti). Brt. D. II. 385.

Slánka — veliký zámek k bráně s devíti
obručmi. 1572. Mus. 1894. 514.

Slanovodý rovnočlenec, brouk. Vz Klim.
131.

Slánský K. V. = Vinařický Karel. List.
fil. 1894. 422.

Slaný. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 35. — S.
= poslaný. Toť heslo slané. Vrch. v Baudel.
22.

Slap. Prsť zbarvil krve slap. Čch. Otr. 37.
Jak od slapu jde k slapu jasný tok. Krs.
Moor. 17.

Šlapati m. šlapati. Dšk. Jihč. I. 43.

Slastně. Díky vroucí hrudí s. zavlály. Čch.
Otr. 33.

Stať m. stláti, t odsuto. U Zabř. Brt. D.
II. 111., II. 128.

Slatec, tce, m., vz Sladec (3. dod.).

Slatina. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I.
35. — S., potok na Zvolensku. Phľd. XII. 338.

Slatvina, y, f., trať a potok ve Frýdecku.
Věst. opav. 1894. 17.

Sláva. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 21.,
36., 74. S., která málo dává. Osv. 1896. 36. —
S. světa = jablko. Nár. list. 1896. č. 299.
Příl. — S., os. jm. Odvozeniny vz Kotk. 31.

Slavěnka. Jg. Vz List. til. 1895. 52. nn.

Slavíc, hora, les a potok ve Frýdecku. Vz
Věst, op. 1894. 17.

Slavíčí. S. mluva, Vz NZ. III. 330.

Slavík. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 35.
O sv. Vítě přestává slavík zpívati. Bl. Gr. 304.
Chytání, chování a zpěv s-ků. Vz Phľd. 1894.
349. — S. = příční dřevo u pluhu, kterým
jest ojko k ose připevněno. Brt. D. II. 447.

Slavisace, e, f. Nár. list. 1894. č. 32. odp.

Slaviti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I.74. —
kde. Ve vsi už s-li = zvonili klekání. Vz
NZ. II. 593. a.

Slavný v čem: ve zbrani. Vrch. Rol.
XXXVIII. 49. — komu: Bohu. Kat. 432. Dle
Jedličky v List. fil. 1894. 67. = Bohu vzácný,
kdo i u Boha vážnosti požívá.