369

malá jiskřička oheň vydá, tak někdy s. způ-
sobí sváry. Bl. Gr. 302. Jak slovo dals, je
třeba držet pevně. Vrch. Rol. XVII.—XXII.
202. S. se vysloví, ale kde skutek ? Šml. VII.
164. Dobré s. aj o sto rokov novo. Stankovce.
Phľd. 1895. 496. Do podmáslí mouchy padají
a v uši slova. Mor. Nov. Př. 74. Ncvydreš od
neho slova, čo by si ho kliešťami ťahal. Slov.
Nov. Př. 613. Človek je iba dotial človekom,
kým si slova stojí. Slov. Zátur. Vzíti komu
s. šp. m.: zakázať komu hovoriť, rečniť (mlu-
viti). Phľd. XII. 499. Na s. vzatý, braný. Vý-
klad vz v Kla. Sklad. 90. Slovodobný. S. ,šum'. Čern. Př. .17.
Slovorod, n, m. = etymologie. Čern. Př.
5., 7.

Slovorodný. S. tvorba. Čern. Př. 8.
Slovospor, u, m. = slovný spor. Mark.
Krok 1896. 84.

Slovotvorná, y, f. Čern. Př. 8.
Slovoutný. S. skladatel. Bl. Gr. 373. Cf.
Slovutný. Posud bývá psáno slovutný. Mus.
1895. 181.

Slovovati. Četli, s-li, psali. Světz. 1893.
531. c.

Slovutný. Píše mi VMt.: slovutnému Pe-
trovi, ješto leda chlap nynie jest slovutný; a
ját sem vládyka. Arch. XIV. 145. — v čem:
v svatosti. Chč. S. 192.

Sloza, y, f. = slza, I v lo. U mor. Kruml.
Brt. D. IL 101., 207.

Složiti oheň = rozdělali. Místek. Hledík. —
co komu: řemeslo (zastaviti). Arch. XIV.
458. — Do očí někomu něco skládati = po-
vídati. Hlinsko. Nár. list. 1896. č. 72. feuill. —
se nač. Kdo se skládá na druhého (spoléhá),
je lenoch nebo nedbalec. Mor. Čes. 1. V. 421.
Slóžiť = sloužiti. Brt. D. II. 33.
Složnokvětý. S. rostliny. Cf. Ott. VIII.
709. b.

Slúbenec. Vz Nedancový.
Slúbenica, e, f., die Verlobte. Phľd. 1894.
521.

Slubica, vz Slubice, Slupice. — S. = vrch
ve Spišsku. Phľd. XII. 553.

Sliťbný. S. dítě = manželské (protože ro-
diče v kostele vzali slub). Slez. NZ. VI. 39.
Sluha. O pův. slova cf. Jag. Arch. XV.
479. Čo pán rozkáže, s. dokáže; Lepšie býti
malým pánom, ako velkým sluhou. Slov. Nov.
Př. 329., 381.

Slúhúvať = sloužiti. Ve Skalnici. Phľd.
1894. 745.

Sluch. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 74.
Třmi jmény jsúcí jeden s. (pojem V). Kat. 903.
(Jedlička). V Kat. 2174. znamená dle Jedli-
čky v List. fil. 1894. 50. = zvuk, hlas, hla-
hol. ,V sluše' v Kat. 223. a 3384. není od
nom. sluch, neboť sluch znamená jen auditus,
nikde decor, slušnosť; ,v sluše' jest kusé subst.
o jediném tomto pádě, vzešlé z příslušných
významu slovesa slušeti. Jedlička v List. fil.
1894. 60.

Sluchatel = poslouchač. Phľd. 1895. 365.
Sluchotrubka, y, f., Hörrohr, n. Am. Orb.
81.

Sluchový. S. ústroje hmyzu. Vz Ott. XI.
393.

Slunce. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 63.
O pověrách k slunci se táhnoucích vz Zbrt.

Pov. 99., 110., 117. Zatmění slumce (pověry).
Vz Zbrt. Pov. 117., 118., 119. Nevysazuj dětí
na slunce (nezkušených na kněžství neposta-
vuj). Bl. Gr. 298. Ide slnko do hora, ide zima
do dvora. Slov. Nov. Př. 447.

Słúnečko = krusíček, pampalík, nohcík
(nehtík, uh.), stuličky (laš.), pazúrky pa-
hnoztky, calendula off., rostl. Brt. D. II. 500.

Sluneční. S. hodiny. Vz Ott. XI. 437. a,
S. pohon. Půh. VI. 85.

Slunečnica, e, f.. leucaspius delineatus,
ryba. Žďár. Brt. D. II. 498.

Slunečník, u, m. = kozí brada, smetaník,
tragopogou pratense, rostl. Brt. D. II. 508. —
S. = slunečnice, helianthus annuus, rostl. Laš.
Brt. D. II. 503. — S., Schirm, m. O počátku
s-ků vz v Wtr. Krj. I. 186.

Slunečno, a, n, Šla s-čnem. Světz. 1894.
482. a. Zářijové s. Světz. 1895. 26.

Slunečný. S. rok. radostný rok; blátivý
rok, chudobný rok. Vck. Val. I. 163.

Slunohled, u, m., Helioskop. Vz Ott. XI.
64.

Slunojasný. S. den. Brab. 21.

Slunopis, u, m. Vz Ott. XI. 61.

Slunovrat. Slavení zimního s-tu (nyní vá-
noční svátky). Vz Vck. Val. I. 4-\

Slup. Spadlo mu na s. (dobře mu sedlo).
Bl. Gr. 297.

Slupice, srubica (val.), snubica (laš.), stu-
pice (St. Hrozen.), slubica (záp. Mor.) = část
pluhu, ve které ruchadlo šrouby jest připev-
něno. Brt. D. II. 448.

Slupné, ého, n. = plat ze slupu. Eml.
Urb. 98.

Slušeti. Neslušejí k němu ovce. Ev. seit.
22. Job. 10. 13.

Sluze, e, f. = slze. Dšk. Jihč. I. 5.

Sluziti = slzeti. Dšk. Jihč. I. 5.

Služba. Služba boží zastavena. V. Kal.
333. Obyč. pl.

Služebně = pokorně. Za to s. žádám. 1653.
Věst. opav. 1892. 5. — Kutn. šk. 124.

Služebník. 1325. Reg. IV. 838.

Služebnost'. Chléb s-sti často v ústech
hořkne. Šml. VIL 6.

Služebný. Bázeň s. jest pes boje se kyje.
Bl. Gr. 302.

Slúžnovec, vce, m., nižší úředník. Phľd.
XII. 458., XIII. 628. Cf. násl.

Slúžny, eho, m. = soudní příručí. Slov.
Phľd. XII. 307.

Slycha. Už je rok a po něm slychy vidy.
Kunšt. Brt. D. II. 386.

Slýchané. Kat. 512. Cf. List. fil. 1895.
128. — Mill. 76. a.

Slynouti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 74.

Slyšeti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 74.

Slyšný. Ani ho nenije slyšno. Phľd. XII.
697.

Slyza, y, f. = slza. Kruml. 116. a.

Slza, sylza, sluza, slijza, sluze. O pův. slova
cf. Gb. H. ml. I. 62., 63. O skloň. a tvarech
cf. ib. 177., 295., 298., Gb. Km. -a. 13. Slzy
mierňa bolesť, krivdu omývajú, trpkosť vyhá-
ňajú zo srdca. Phľd. XII. 677. I slzám bývá
někdy ťěžko rozuměti. Šml. VII. 83. — Ne-
máme ani slzy másla = nic. Tišnov. Brt. I).
II. 386.